Všeobecné sestry jsou často první i poslední oporou pacientů v jejich nejtěžších chvílích. Tato profese je nejen fyzicky a psychicky náročná, ale vyžaduje i hluboké porozumění, trpělivost a lásku k lidem. Mezinárodní den sester, který se slaví každoročně 12. května, je příležitostí poděkovat jim za jejich neúnavnou péči, empatii a profesionalitu. Pro sestry jsou nesmírně důležité i vztahy na pracovišti, týmová spolupráce, podpora kolegů a vzájemný respekt pomáhají zvládat stres a zajišťují kvalitní péči o pacienty. Oslovili jsme několik našich všeobecných sester, abychom se dozvěděli, co je pro ně důležité na pracovišti a jak si vybudovaly svůj vztah k nemocnici a ke svým kolegům.
Mgr. Zuzana Žílová, staniční sestra, Klinika nefrologie: VFN mi dává pocit bezpečí a jistoty
Na našem oddělení panuje přátelská atmosféra a tuto zkušenost mám i z jiných pracovišť naší nemocnice. Je tu velice ochotný a milý zdravotnický personál ve vztahu ke mně jako k zaměstnanci, ale i z pohledu pacienta, kterým jsem byla já sama nebo moji příbuzní a známí. Ráda spolupracuji a učím se od odborníků VFN, a to nejen ve svém oboru. Nemohu říct, kdy jsem nejvíce pocítila podporu našeho pracovního kolektivu. Mám pocit, že se podporujeme neustále a všichni navzájem. Vracela jsem se před rokem do VFN s obavami, co mě čeká, s jakými lidmi budu spolupracovat. Byla jsem velice mile překvapena, že ještě v dnešní uspěchané a napjaté době najdu tak výbornou partu lidí sester, sanitářů a lékařů, kteří mají naši nelehkou práci rádi.
Simona Johnová, staniční sestra, III. interní klinika, lůžkové oddělení D 1: Vždycky jsem kolem sebe měla lidi, kteří mě podrželi
Do VFN jsem nastoupila v roce 1983, hned po maturitě. Tenkrát nebyla místa pro sestry, bylo jich všude dost. A tak nám tehdejší vrchní sestra na třetí interní klinice – Andulka Chrzová – držela místa. Nastupovalo nás k ní sedm z jedné třídy. Chodily jsme na třetí internu na praxi a líbilo se nám tu. Všichni na nás byli milí a hodní. Asi proto jsem tu nakonec zůstala, přestože původně jsem chtěla pracovat na chirurgii. A nelituji. Na endokrinologii pracuji celý svůj profesní život, od roku 2003 jako staniční sestra na lůžkovém oddělení. Nebylo to vždy jednoduché. Kolikrát já jsem říkala, že dávám výpověď, ale nikdy jsem to neudělala. Vždycky jsem měla okolo sebe lidi, kteří mě podrželi, ale hlavně se mnou mluvili a situaci jsme společně probrali. Hodně mně pomohla dnes již bývalá vrchní sestra Světla Krutská. Mluvila se mnou a mluvila, nechala mě vypovídat a tím se mi ulevilo. Na interním oddělení je práce náročná, ale člověk se naučí spoustu věcí. Máme super kolektiv a já jim říkám „moje děti, téměř vlastní“.
Gabriela Ševčíková, III. interní klinika, lůžkové oddělení C: V práci si můžu postěžovat, zaplakat si i zasmát se
Do VFN jsem chodila již jako studentka Střední zdravotnické školy 5. května na praxi. I když jsem primárně dětská sestra, víc mě bavila interna. Navíc mám VFN v dobré dojezdové vzdálenosti. Po maturitě jsem nastoupila na koronární jednotku III. interní kliniky, kde jsem byla až do mateřské, 13 let. Měla jsem velké štěstí na tehdy dobrý kolektiv a celkově jsem vždy na všech odděleních cítila příznivou atmosféru ze stran lékařského i nelékařského personálu. Koronární jednotka byla velká škola a dodnes těžím ze zkušeností a vědomostí, které jsem tam získala. Po mateřské dovolené jsem nastoupila na oddělení C stejné kliniky. Narazila jsem na úplně jiný styl práce na standardním oddělení, na které jsem předtím sama občas pohlížela spatra. Práce je to fyzicky mnohem náročnější a dnes již na úrovni tehdejšího JIP. Ale opět jsem měla velké štěstí na skvělý kolektiv. A kdy mě kolegové podrželi? Měla jsem často nemocné děti a nejenom staniční, která nám všem vždy vycházela maximálně vstříc se službami, tak i většina kolegyň se mnou měnila služby i na svůj úkor. Můžu si postěžovat, vyplakat se, zasmát se. Zní to jako agitka, ale až na malé výjimky jsou i sloužící lékaři vstřícní a slušní k personálu i pacientům. A to není samozřejmost.
Jaroslava Dufková, KGPN, MICH – lůžka: Dělám práci, kterou jsem si přála od dětství
Ve VFN mám letos výročí – třicet let od nástupu na Kliniku gynekologie, porodnictví a neonatologie. A pořád je to profese, kterou jsem chtěla a přála se jí věnovat už od dětství. V posledních letech jsem podstoupila několik operaci na KGPN. Kolegyně mi vyšly vždy vstříc. Ukázkově o mě pečovaly. Ať na JIP či lůžkovém oddělení. Zejména jsem podporu pociťovala nyní, kdy jsem po operaci žlučníku na chirurgii. Lékaři a sestry na mém oddělení mi poskytli následnou péči při komplikací (absces, flegmona, kultivace, obklady). Všem moc děkuji. Velké díky patří staniční sestře Renatě Šálové – ranhojičce, za super léčení rozjeté a nehojící se rány po LPSK žlučníku. Děkuji též ARO lékařům na naší klinice, kteří mně loni vrátili při zkolabovaní na sále zpět do života. Všichni ve VFN dělají dobře a odpovědně svou práci, od zdravotníků a lékařů až po sanitáře. Tak, jak to má být. A proto jsem ráda, že jsem tolik let součástí týmu VFN.
Radka Jozová, IV. interní klinika, lipidová ambulance: Máme výborný kamarádský kolektiv
VFN mi doporučila kamarádka, když jsem skončila zdravotní školu a hledala si zaměstnání, a již zde pracuji 31 let.
Práce mě baví, a i přesto, že je někdy náročná, neměnila bych. Za velkou podporu považuji práci s výborným kamarádským kolektivem, jak sester, tak lékařů. Můžu se na ně kdykoliv obrátit, ať už s pracovním, nebo soukromým problémem.
Luboš Bark, DiS, všeobecná sestra, JIP, neurologická klinika: Podporu týmu vnímám každý den
Ve VFN pracuji proto, že jsem zde ještě jako student vyšší odborné školy absolvoval spoustu praxe na velmi různých odděleních. V naprosté většině se jednalo o příjemný zážitek, kdy mi bylo umožněno sledovat nebo si vyzkoušet různé ošetřovatelské postupy, které doteď mohu uplatnit při své práci. Takže mohu říct, že zde pracuji právě díky absolvování odborné praxe, při které se mi na každém oddělení snažili co nejvíce pomoci při vzdělávání, nabrání zkušeností a jistoty při práci. A to byla asi ta chvíle, kdy jsem si řekl, že VFN je přesně místo pro mě.
Podpora pracovního kolektivu je u nás cítit každý den. Všichni se snažíme vzájemně si vyjít vstříc, ať se jedná o pomoc při práci během společných služeb anebo například o výměnu služby, když se mi třeba zrovna nějaká nehodí. Dá se říct, že vzájemná podpora je zde neustále, snažíme se naši obtížnou práci si navzájem usnadnit. A to, alespoň podle mě, je podpora největší.
Bc. Lenka Koukalová, staniční sestra, Stomatochirurgie JIP, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny: Naše práce je poslání
Práce zdravotní sestry pro mě osobně není jen zaměstnání, vnímám to jako poslání. Po patnácti letech praxe a sbírání zkušeností v jiných nemocnicích jsem se rozhodla pracovat ve VFN, která mě zaujala svou velkou tradicí, skvělou pověstí i svým umístěním. Nastoupila jsem na RES-UP, kde mě před lety přivítal profesionální a velmi přátelský kolektiv sester a lékařů. Po mateřské jsem ale raději zvolila méně náročné oddělení, a to stomatochirurgický JIP na klinice KARIM. Opět jsem se zde setkala s velmi milými a vstřícnými kolegyněmi, které mě ochotně zaškolily a hlavně přijaly mezi sebe. Jejich podporu pociťuji dodnes nejen v pracovní oblasti, ale i při řešení soukromých záležitostí. V době, kdy jsem nastoupila na vedoucí pozici, jsem měla a dodnes mám velkou oporu ve vrchní sestře. Vím, že se na ni mohu kdykoliv a s čímkoliv obrátit. Jsem ráda, že na našem pracovišti vládne přátelská atmosféra a stabilní kolektiv.
