Více než devadesát let starý dopis profesora Josefa Pelnáře přivezla do VFN ze Spojených států jeho vnučka Ivana Pelnář Zaiko. Pelnář jej v únoru 1935 napsal svému synovi, který právě začínal s klinickou medicínou. Osobní dopis se nyní vrací na kliniku, s níž profesor Pelnář spojil podstatnou část svého profesního života.
Nejde o odborný text ani přednášku. Profesor Pelnář v dopise svému synovi jednoduše předává několik rad do začátku klinické praxe. Píše o kontaktu s nemocnými, studiu medicíny, ale především o vztahu lékaře k člověku, kterého má před sebou.
„Začínáš zrovna po svém svátku s klinickou medicínou, se živým člověkem, se živým tělem a se živou duší. Mysli vždycky na to, že je v tom těle duše, taková, jako Tvá. Představ si vždycky, že za hlavami postele nemocného stojí jeho matka, nebo žena, nebo muž s dětmi, a že mají upřeny úzkostné i důvěřivé zraky na Tvé ruce. Nezapomeň, že se nedá naučit medicína doma, nýbrž jen u nemocných a v laboratořích, ale že praxe není nic bez současného studia doma v knihách. Ale už dost kázání!“
Dopis se dochoval v rodině profesora Pelnáře. Jeho vnučka Ivana Pelnář Zaiko, která žije v USA, jej osobně přivezla do Prahy a předala přednostovi II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN, prof. MUDr. Aleši Linhartovi, DrSc. Právě Pelnářova slova podle něj dobře vystihují etiku a přístup II. interní kliniky k nemocným a v širším kontextu také přístup Centra pro Fabryho chorobu.
prof. MUDr. Josef Pelnář (1872–1964)
Prof. MUDr. Josef Pelnář patřil k nejvýznamnějším osobnostem české vnitřní medicíny první poloviny 20. století. V roce 1921 převzal vedení II. interní kliniky Všeobecné nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kterou vedl až do nuceného penzionování nacistickými úřady v roce 1939.
Vytvořil moderní koncepci interní kliniky založenou na specializovaných pracovních skupinách. Za jeho vedení se zde rozvíjely nefrologie, gastroenterologie, hematologie, endokrinologie a zejména kardiologie. Na klinice byl zaveden první elektrokardiograf a vznikla první česká škola elektrokardiografie.
Byl také autorem pětidílné Patologie a terapie nemocí vnitřních, která se na desetiletí stala základní učebnicí českých internistů, a pedagogem, který vychoval generaci významných českých lékařů.
