Když odloží lékařský plášť, vymění ho za třpytivý kostým a vydá se na taneční parket. Lékařka z Ústavu soudního lékařství VFN a 1. LF UK MUDr. Veronika Štufka už téměř sedm let propadá rytmům brazilské samby. Se svou taneční skupinou vystupovala ve StarDance a splnila si i velký sen – zatančila si na slavném karnevalu v Riu de Janeiru. V rozhovoru nám prozradila, jak se jí daří skloubit náročnou práci soudní lékařky s vášní pro tanec a co jí samba přináší do života.
Jak jste se dostala k brazilské sambě? Byla to láska na první pohled?
Jednoznačně láska na první pohled. Když jsem brazilskou karnevalovou sambu viděla poprvé, okamžitě jsem si řekla, že tohle je něco, co bych jednou chtěla dělat. A ta myšlenka mě už nepustila. K tanci jsem měla vždycky blízko a zkoušela jsem různé styly. Během gymnázia jsem se věnovala společenským tancům, ale když jsem pak odešla na vysokou školu do Prahy, šel tanec trochu stranou. Hrozně mi ale chyběl. Věděla jsem, že se k němu chci vrátit, a zároveň jsem chtěla vyzkoušet právě brazilskou sambu.
Dlouho se mi nedařilo najít místo, kde bych se ji mohla učit. Pak jsem úplnou náhodou narazila na Vibrasil, naši taneční skupinu, a zjistila, že nabízí i kurzy. Zhruba po měsíci jsem od Viviane, tanečnice z Brazílie a zakladatelky Vibrasilu, dostala nabídku přidat se do týmu. Tím začalo intenzivní období tréninků s tanečníkem z Ria Romulem, který dostal za úkol mě pořádně drilovat, abych mohla co nejrychleji přejít z klasických kurzů do profesionálního týmu Vibrasil.
Sambě se věnujete už téměř sedm let. Čím vás stále přitahuje?
Důvodů je hned několik. Tanec je pro mě důležitou součástí života a vím, že bez něj nechci být. Brazilská samba mě původně nadchla energií, krásnými kostýmy, barvami a hudbou. Postupem času se ale učím mnohem víc – o její historii, kultuře, o tom, co samba pro Brazilce vlastně znamená, a také se učím jazyk. A čím víc toho o sambě vím, tím víc mi přirůstá k srdci.
Obrovskou roli hrají také lidé, které mi Vibrasil přivedl do života. Ať už jsou to tanečníci, od kterých se učím, Viviane, nebo holky z týmu. Nepřeháním, když řeknu, že jsme pro sebe jako další rodina. V týmu nás je téměř dvacet, máme různá povolání a jsou mezi námi i velké věkové rozdíly. Přesto jsme si opravdu blízké. Pořád vlastně nechápu, jak je to v takhle velkém holčičím kolektivu možné, ale všechny holky jsou přející a navzájem se podporujeme. Vznikla mezi námi krásná přátelství a být součástí něčeho takového je pro mě nenahraditelné.
Jak vypadá váš „sambový život“? Jak často trénujete a kde všude vystupujete?
Máme pravidelné tréninky, kde se věnujeme především sambě a našim choreografiím, ale také jiným tanečním stylům, například funku, reggaetonu nebo afru. Chodíme na různé workshopy a Viviane pravidelně zařizuje, aby k nám přijížděli výborní tanečníci z Brazílie, od kterých se můžeme učit i tady doma. A když to jde, trénujeme přímo v Riu. Mít možnost učit se tam od světově nejlepších tanečníků samby a zároveň nasávat místní kulturu a historii člověka tanečně posune úplně nejvíc.
S Vibrasil Samba Show vystupujeme na nejrůznějších akcích po celé republice i v zahraničí – od společenských událostí a plesů až po festivaly, například Brasilfest v Brně nebo největší evropský samba festival v bavorském Coburgu. V roce 2024 jsme také otevíraly semifinálový večer StarDance. A úplný vrchol? Karneval v Riu. Velká část z nás už si na Sambodromu v Rio de Janeiru zatančila a je to naprosto jedinečný zážitek.
K sambě neodmyslitelně patří nádherné kostýmy. Jak vznikají a jaké to je poprvé v nich vystoupit před publikem?
Kostýmy, ve kterých tančíme, nechává Viviane pro Vibrasil vyrábět přímo v Brazílii. Dává si opravdu záležet, aby byly krásné a kvalitní, a průběžně nechává vyrábět nové, abychom měly pořád v čem zářit. Zároveň je potřeba se o ně starat – opravovat je, správně je balit do kufrů, oblékat a uchovávat tak, aby se nepoškodily. Není to úplně obyčejné oblečení, které se po vystoupení hodí do skříně.
Před prvním vystoupením jsem nebyla ani tolik nervózní z toho, že mě lidé uvidí v kostýmu, jako spíš z toho, jestli se do něj vůbec zvládnu obléct. Pamatuju si, že mi pomáhalo několik holek z týmu a já vůbec nevěděla, co s ním dělat. Navíc jsem se bála, aby ze mě nějaká jeho část nespadla nebo aby mi z kostýmu nevypadlo něco, co nemá. Dnes už si zvládnu celý kostým obléct sama během pár minut a pomoc potřebuji třeba jen s utažením koruny. Vystupování v kostýmu je ale skvělé a pokaždé si ho moc užíváme, i když vás z něj po chvíli vlastně všechno bolí. Zároveň je strašně důležitá sebejistota. Nemůžete vyjít v kostýmu tančit brazilskou sambu a působit nejistě. Musíte si věřit, líbit se sama sobě a neřešit, jestli je váš zadek dost dobrý. V tu chvíli prostě je.
Vystoupení na největším evropském samba festivalu v německém Coburgu 
Brasilfest v Brně
Soudní lékařství a brazilská samba – dva zdánlivě neslučitelné světy. Co vám tanec přináší vedle náročné práce lékařky?
Jsou to opravdu dva úplně jiné světy a právě ten kontrast je skvělý. Práce soudní lékařky je náročná nejen časově, ale i mentálně. Neustále pracujete se zemřelými, případně s pozůstalými, jindy zase čtete vyšetřovací spisy plné násilí a podobně. Samba je oproti tomu živá, barevná a plná energie. Je to něco úplně jiného a právě tím mou práci krásně vyvažuje. Navíc u ničeho jiného nedokážu tak dobře vypnout. Když trénuju nebo vystupuju, soustředím se jen na tanec a žádné případy v tu chvíli v hlavě neřeším. S holkami v týmu si z toho často děláme i legraci. Když někde vystupujeme, říkáme si, co by asi lidé v publiku řekli, kdyby věděli, co vlastně ve svém profesním životě dělám.
Když se ohlédnete za svými tanečními zážitky, který z nich byl pro vás nejsilnější?
Toho mě napadá spousta. Jedním z nejsilnějších období pro mě ale byla zima 2024/2025, kdy se sešla kombinace atestace, StarDance a Ria. Když jsme dostaly nabídku zatančit si ve StarDance, věděla jsem, že tři dny před vystoupením mám termín atestace. Přesto jsem se rozhodla do toho jít. Přece jen – něco takového se nenaskytne každý den.
Učila jsem se tedy na atestaci, chodila na pravidelné tréninky, na mimořádné tréninky kvůli StarDance a další kvůli nadcházejícímu karnevalu. Nezapomenutelný pro mě byl večer před atestací, kdy jsme s holkami měly dlouhý trénink v České televizi. Bylo asi půl jedenácté večer, když jsem řekla, že už opravdu musím domů, protože ráno jedu do Hradce na atestaci. Měla jsem hrozné nervy, dokonce jsem brečela, ale holky i paní choreografka ze StarDance byly naprosto úžasné a moc mě podpořily. Atestaci jsem zvládla, a když se mě komise zeptala, jestli půjdu slavit, řekla jsem, že určitě ne, protože musím na trénink. Když jsem pak po vystoupení seděla v šatně, byla jsem vážně hodně dojatá. Říkala jsem si, co je to vlastně za týden – udělám atestaci a pak si zatančím ve StarDance. A dva měsíce nato jsem odlétala do Ria, abych si poprvé v životě zatančila na karnevalu. Tím jsem si splnila dva obrovské taneční sny, které jsem si vlastně ani netroufala pořádně připouštět, protože mi připadaly tak moc nereálné.
Vědí vaši kolegové, co děláte, když odložíte lékařský plášť? Podařilo se vám někoho z nich pro sambu nadchnout?
Ano, jedna kolegyně z jiného soudnělékařského pracoviště si u nás byla vyzkoušet kurz. Jinak to samozřejmě moji kolegové vědí všichni. Dokonce když se u nás na ústavu plánuje nějaká akce nebo se řeší například termín pořádání semináře, bere se v potaz mimo jiné i termín karnevalu v Riu. O mém tancování ale nevědí jen kolegové ze soudního lékařství, ale i kriminalisté, se kterými spolupracujeme. Od nikoho jsem zatím nezažila negativní reakci. Naopak, všichni to berou tak, že to ke mně prostě patří.
Takže jsem pro všechny jednoduše ta holka, která pracuje na pitevně, jezdí na body farmy a v mezičase tančí sambu, třeba právě i v Riu.
Foto: MUDr. Veronika Štufka
