Roman Bražina strávil celý letošní rok v péči lékařů a zdravotníků naší nemocnice. Našel zde nejen pomoc, ale i několik přátelství. Rozhodl se péči a skvělý přístup k pacientům vracet jako dobrovolník.
Co vás vedlo k tomu, že se chcete stát dobrovolníkem v naší nemocnici?
Poslední rok se mně a mojí rodině otočil život vzhůru nohama. Byl jsem vážně nemocný a absolvoval jsem několik zákroků a náročnou léčbu. Do té doby jsem neměl s lékařským světem téměř žádné zkušenosti, žil jsem ten nejúžasnější život, jaký se dá žít. Velice mile mě překvapil přístup lékařů a veškerého personálu v průběhu mé léčby, chtěl jsem péči, která mi byla věnovaná, nějakým smysluplným způsobem vrátit. Nápad, že bych se mohl stát dobrovolníkem, zazněl z úst jedné paní doktorky vašeho lůžkového oddělení. Kontakt na Centrum dobrovolných aktivit jsem poté náhodou nalezl v náborovém letáku na nástěnce polikliniky na Karlově náměstí.
Co si od dobrovolnictví slibujete osobně?
Nemám konkrétní vizi, co bych mohl pacientům předat. Byl jsem ale také nějaký čas na jejich straně a umím si představit, jak může mile rozptýlit a zpříjemnit čas jen krátký rozhovor či povzbuzení. Když ležíte v pokoji v cizím prostředí bez rodiny a bez přátel, čas běží nepředstavitelně pomalu. Věřím, že tento druh pomoci má smysl.
Máte s dobrovolnictvím nebo kontakty s nemocnými už nějaké zkušenosti?
Zkušenost kontaktu s pacienty z pozice dobrovolníka nemám, ale z pozice „kolegy“ pacienta ano. Nečekám, že by v tom byl zásadní rozdíl, důležité je podle mě něčemu se upřímně a se zájmem věnovat a výsledek se pak dostaví.
Daroval jste materiál na adventní výzdobu na kliniky. To byl záměr nebo jste jen chtěl darovat, a právě to vyšlo na předvánoční čas?
Byla to vlastně náhoda. Při absolvování vstupního pohovoru k dobrovolnické činnosti ve VFN u paní Kyršové jsem se zmínil, jaké jsou mé další možnosti podpory. Jsem rád, protože jsem chtěl pomoci s čímkoliv a toto mi připadalo jako hezká a smysluplná forma. Kvůli současné situaci je osobní dobrovolnická činnost dosti omezena.
Malé radosti, které jsou v životě tak důležité
Každým rokem jsme si na Oddělení nutričních terapeutů k Vánocům dávali malé dárky pro radost. V roce 2019 zareagovala naše kolegyně-nutriční terapeutka ze stravovacího provozu na provozní oznámení VFN Podpořte canisterapii pro pacienty ve VFN: Neuděláme letos malou změnu a nepodpoříme tuto akci místo dárečků, které si každoročně dáváme pod stromeček?
Vysvětluje vznik hezké tradice na svém oddělení vedoucí nutričních terapeutů Mgr. Lucie Růžičková a dodává: „Vybraná částka putovala na uvedený účet. V roce 2020 jsme chtěli přispět na Ježíškova vnoučata, ale levnější dárky už byly rozebrané. Volba byla opět jasná, peníze vložíme na účet VFN na výchovu, potravu i výcvik psů na canisterapii. A letos, v roce 2021, jsme už ani nepřemýšleli, kam jinam s vybranými penězi. Chceme, aby zůstaly u nás v nemocnici. Necháváme na každém z nás, jestli se rozhodne přispět a jakou částkou. Ubezpečila jsem se, jak máme fajn tým, který „kope“ i za ostatní a neváhá něco udělat pro dobrou věc. A to jsou ty malé radosti, které jsou v životě tak důležité.“
