Hana Klepalová se rok a půl stará o děti, které se dostaly do znevýhodněné životní situace. Z nejrůznějších důvodů jsou dočasně osamělé a potřebují péči a lásku. Nejčastěji jsou to miminka v porodnici, ale do péče si může brát děti až do osmnácti let věku. A stalo se to náplní jejího života.
Když jsme se sešli v porodnici U Apolináře, právě si přebírala pětiměsíčního chlapečka, který už hodně potřebuje jít domů do náruče někoho, kdo mu dá lásku. Biologičtí rodiče se nedokázali domluvit, neměli patřičné zázemí pro péči o miminko, takže rozhodnutí porodnice bylo jednoznačné: nahlásit orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), že chlapeček potřebuje pěstounku. Paní Hana, která splňovala podmínky, neváhala. „Je to moje čtvrté dítě, jsem ráda za miminka, neumím si představit školáky. Přece jenom nám bude s manželem šedesát a hlava už není to, co bývala,“ směje se. “My už chceme jen mazlit a pečovat.“
Posel dobrých zpráv
Původní profesí poštovní doručovatelka musela ze zdravotních důvodů změnit zaměstnání. Vždycky měla ráda děti, vlastní si už dávno založily rodiny a s mužem zůstala sama. Syn je také pěstoun, osvojil si s manželkou vlastního synovce, takže věděla, do čeho jde. Ale na její rozhodnutí stát se dočasnou pěstounkou to vliv nemělo. Chtěla změnu, dát svému životu ještě další rozměr, smysl. Manžel po krátkém váhání souhlasil.
Je jich jen 500 na celou republiku
Po změně pravidel, kdy dočasní pěstouni nemohou čerpat mateřskou dovolenou za rodiče, ale dostávají pouze základní plat od úřadu práce, se jejich počet snížil na 500. Dětí, které náhradní rodiče, hlavně lásku a pozornost potřebují, je samozřejmě mnohem víc. Pěstouni si hradí spousty výdajů sami, třeba cesty k soudu s biologickými rodiči… Haně víc vadí, že má jen povinnosti, ale práva žádná: „Nesmíme nechat dítě ani naočkovat nadstandardním očkováním hrazeným ze zdravotního pojištění, pokud nedají rodiče souhlas, dát dítěti propíchnout uši pro náušnice, nic. Biologičtí rodiče by měli být víc nápomocní, zvlášť když nejsou schopní se sami o dítě postarat. Neměli by mu bránit v možnostech,“ je přesvědčená.
Proces stát se pěstounkou je náročný
Trvalo víc než rok, než Hana a její manžel prošli všemi psychologickými testy, školeními a kurzy. Dočasní pěstouni mohou mít dítě v péči maximálně rok, samozřejmě pokud se situace v rodině nevyjasní nebo se neobjeví vhodní osvojitelé, může se tato doba protáhnout. Vždycky je na prvním místě dítě a jeho zdravý fyzický i psychický vývoj. Podnět k tomu, že je v nemocnici dítě k propuštění do domácí péče, za kterým nikdo nechodí nebo je rodina nespolehlivá, musí dát nemocnice. To v té naší funguje skvěle. OSPOD nebo krajský úřad podle trvalého pobytu dítěte začne hledat dočasného pěstouna. Je to rychlá akce, během dne dvou je potřeba zajistit dítěti dočasný domov. Pěstoun se může podle informací o zdravotním stavu a handicapech dítěte rozhodnout, jestli do toho půjde, nebo ne.
Přináší to řadu zajímavých situací
„Zavolali mi, že můžu mít chlapečka, budu s ním tři dny v nemocnici, naučím se, jak o něj pečovat, a vezmu si ho domů. Souhlasila jsem, druhý den chodím po městě a nakupuji si věci do nemocnice a najednou telefon: Za pět hodin je chlapeček připravený k propuštění. Rychle jsem dojela domů a manželovi řekla, že si jedeme pro dítě. Jen koulel očima. V porodnici jsem si malého přebalila, oblékla a už jsme ho měli doma. Na pět a půl měsíce. Žádné přípravy, učení, zvykání,“ směje se. Pak šel k trvalým osvojitelům do nové rodiny.
„Jedna z holčiček, kterou jsme si vzali, se k vlastní mamince vrátila už po šesti týdnech. To byl příběh s dobrým koncem, takové mám nejradši,“ usmívá se Hana a vysvětluje: „Je to mladá holčina, studentka, nechtěla se vázat, partner taky ne. Ovšem když zjistila, že by se její rodiče dozvěděli o vnučce, která žije v pěstounské rodině, vzala své rozhodnutí zpět. Rodinu to stmelilo, zůstal s ní i tatínek holčičky. Jsem s nimi v kontaktu, stejně jako s ostatními rodiči našich dětí. Taky jsme si jednou přivezli týdenní holčičku a oba jsme byli pozitivní na covid. Já jsem lítala mezi miminkem a manželem, který měl vysoké horečky. Je fajn, že máme možnost absolvovat různá školení, jak občas náročné situace zvládat.“
Jak probíhá loučení
Pěstouni se starají o dítě 24 hodin denně a pak se najednou objeví osvojitelé nebo biologičtí rodiče a dítě odchází. Jak se na to připravit? „Naštěstí k nám docházejí náhradní rodiče nějakou dobu, učí se o miminko starat a my se zase připravujeme na chvíli, kdy jim mrňouse odevzdáme. Nebudu lhát, po několika měsících jsou ty citové vazby už hodně silné. Ale když s mužem víme, že bude mít své vlastní rodiče, zázemí a lásku, dá se to zvládnout. Přejeme si, aby byly všechny naše děti šťastné.“
