Úsek pro nelékařská zdravotnická povolání patří mezi klíčové celky nemocnice. Aby ne, stará se o tři tisíce zaměstnanců ve 30 profesích. Díky němu mají zdravotnické týmy takové podmínky, aby mohly pacientům poskytovat co nejlepší péči. Efektivně rozděluje pracovní místa, zavádí nové postupy i pomůcky, které zaměstnancům usnadňují jejich práci, dbá na bezpečnost a sjednocení ošetřovatelské praxe. Přispívá náborem nových kolegů a podporuje jejich další vzdělávání. Seznamte se s těmi, kdo za touto prací v naší nemocnici stojí.
Každodenní praxe přináší různé situace, proto se zaměstnanci ÚNZP snaží personálu naslouchat a hledat společná řešení problémů, které nastanou. Drží krok s dobou a postupně modernizuje administrativní procesy – například zaváděním elektronické ošetřovatelské dokumentace, která zdravotníkům šetří čas a ulehčuje práci. Mezi důležité aktivity patří i vzdělávání, například ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a dalšími vzdělávacími institucemi: pečuje o stovky studentů a studentek, kteří ve VFN chtějí absolvovat praktickou výuku.
Pozice ve struktuře nemocnice
Spadá přímo pod vedení nemocnice. Spolupracuje hlavně s úsekem léčebné péče, úsekem pro lidské zdroje, odborem vzdělávání a odborem kvality. Je ale propojen s celou nemocnicí a s jednotlivými klinikami komunikuje, kdykoli je potřeba.
Co všechno ÚNZP zajišťuje
- úzkou spolupráci se všemi klinikami, ústavy i odděleními,
- kompletní nábor nelékařského zdravotnického personálu,
- komplexní ošetřovatelskou dokumentaci,
- zavádění elektronické ošetřovatelské dokumentace,
- podporu a vznik specializačního vzdělávání, certifikovaných kurzů a školení,
- zavádění a kontrolu správných ošetřovatelských pomůcek a postupů,
- spolupráci s odborem kvality na nastavování a dodržování standardů ošetřovatelské péče,
- zajištění odpovídajících pracovních podmínek,
- péči o spokojenost zaměstnanců,
- psychosociální podporu zaměstnanců,
- řešení interpersonálních vztahů,
- organizaci praxí a stáží studentů,
- podporu mentorství a přípravu zdravotníků,
- modernizaci pracovního prostředí,
- zajištění dobrovolnictví.
V hlavní roli Mgr. Dita Svobodová: Rozhoduji se rychle, v krizových chvílích neváhám
Vedení vyžaduje zkušenost, prozíravost, schopnost naslouchat, ochotu mluvit s lidmi, a hlavně se s nimi také umět domluvit. Nedělám si iluze, že všichni naši zdravotníci u nás spokojeni jsou. Neznamená to ale, že se o to nepokouším. Prostě se jen tak nevzdávám a dělám, co je v mých silách.
Jak byste shrnula poslání vašeho úseku?
Chceme, aby se zdravotníci cítili dobře, měli oporu ve vedení a věděli, že se na něj mohou kdykoli obrátit. Snažíme se o ně starat co nejlépe, aby se mohli naplno věnovat péči o pacienty: tedy tomu, co je pro nás všechny nejdůležitější. Zavádění novinek se snažíme realizovat s respektem k práci zdravotníků. Zajišťujeme ale i nábor nových kolegů a kolegyň, v úzké spolupráci s personálním úsekem podporujeme růst jejich platů a spravedlivé odměňování. Řešíme i mezilidské vztahy na pracovišti, zdravotníkům zprostředkováváme psychosociální podporu na seminářích a školeních. V poslední době se také zaměřujeme na revitalizaci pracovišť, aby práce zdravotníků byla komfortnější a v moderním prostředí.
Jak se vám daří propojit šíře profesí, rozmanitosti provozů a velký počet zaměstnanců?
Máte pravdu, že náš úsek je velký, spadá pod něj téměř 3000 zaměstnanců z třiceti profesí. Rozmanitost lidí, provozů i péče, které se věnujeme, se tak stručně ani popsat příliš nedá. Vedení úseku vyžaduje zkušenost, prozíravost, schopnost naslouchat, ochotu mluvit s lidmi, a hlavně se s nimi také umět domluvit. Pochopitelně si přeji, aby naši zaměstnanci byli spokojení, to chce každý, kdo vede tým. Nedělám si ale iluze, že všichni naši zdravotníci u nás spokojeni jsou. Neznamená to ale, že se o to nepokouším. Prostě se jen tak nevzdávám a dělám, co je v mých silách. Jako každý, kdo bere svou práci zodpovědně. Chci, aby kolegyně a kolegové věděli, že se na mě i náš tým mohou kdykoli obrátit.
Co funguje nejlépe při vedení takového „kolosu“? Navíc s převahou žen – určitě čelíte odlišným názorům, rozdílným představám i emocím…
S ženami ve zdravotnictví pracuji už dlouho. Řekla bych, že je znám dobře – což ale neznamená, že by mě některé kolegyně občas něčím nepřekvapily. Rozhoduji se ale většinou rychle, nejsem člověk, který by v krizových chvílích příliš váhal. Spoléhám se na intuici, pomáhá mi zvládat i náročné situace, v úsudku se snažím být co nejpřesnější, byť každý občas děláme chyby. Mě nevyjímaje.
Znáte všechny zaměstnance, kteří patří do vašeho úseku? Viděla jste s nimi aspoň jednou, je to vůbec možné?
Bylo by určitě fajn, pokud bych mohla všechny zaměstnance poznat osobně. S třemi tisíci kolegů a kolegyň to ale úplně nejde, navíc personál se obměňuje. Osobně znám asi pětistovku z nich, tedy asi šestinu.
Jak často chodíte mezi „své lidí“ a co probíráte nejčastěji?
Potkávám se s nimi téměř každý den. Několikrát týdně, někdy i několikrát za den navštěvuji naše pracoviště. Do toho mám průměrně pět až deset schůzek denně. Každá se většinou týká něčeho jiného, často z nich vycházejí odlišné závěry, které musíme rozpracovat, než je vyřešíme. Někdy můžu rozhodnout hned, jindy ne, některé případy musíme probrat i s ředitelem nemocnice. A čemu se věnujeme nejčastěji? To je různé: řešíme systémové záležitosti, jako jsou nejčastěji personální otázky, systém péče, zlepšování nastavených procesů nebo provozní problémy na klinikách, ale i osobnější témata – například konflikty nebo nespokojenost zaměstnanců na pracovišti. K tomu vyřizuji každý den i množství e-mailů.
Co vás od zaměstnance nejvíc zaskočilo?
Nevím, jestli přímo zaskočilo, jsem většinou ve střehu (smích). Nemám ale ráda, když někdo pomlouvá něčí práci, aniž by tušil, co stojí za úsilím daného člověka. Být kritický je v pořádku, je to důležité, jestliže se chceme posouvat. Ideálně pro mne je jednat napřímo, ne druhým „za zády“. Vyslechnu kohokoli a s jakýmkoli problémem. Jsem přesvědčena, a této zásady se snažím držet, že v naší prací můžeme mluvit prakticky o všem. Všichni jsme na jedné lodi.
Podle čeho si vybíráte klíčové lidi do svého týmu?
Každý rád pracuje s týmem odborníků, kteří mají i charakter, a navíc jde o prima lidi, na které se můžete spolehnout. Mám velké štěstí, že takové kolegy a kolegyně okolo sebe mám – jsou skvělí, loajální, zkušení, mají empatii, jiskru, pokoru a zároveň i urputnost, abychom naši práci posouvali dopředu. Někdy je to složité, zvláště v prostředí konzervativní nemocnice, spoustu věcí se nám ale většinou daří dotahovat. Jde mi především o to, aby vše fungovalo, jak jsme chtěli. I když správné řešení občas nenajdeme napoprvé. Spíše mi jde o to, aby vše nakonec fungovalo, jak jsme chtěli. Smyslem naší práce totiž je, aby někdo další byl spokojený. Pro nás jsou to naši zdravotníci, pro ně pacienti.
Jak vidím své nejbližší spolupracovníky
Zdeňka Elišáková: Můj maják v rozbouřeném moři
Zdeňka je mojí kolegyní už spoustu let – svůj profesní život v nemocnici s ní sdílím od roku 2005. Skvěle se známe, jsme sehrané a Zdeňka je mou důležitou oporou. Do práce vnáší jistotu v každé situaci, spolehlivost, klid i pozitivní energii. Srandu si neodpustíme, naladěné jsme na stejnou vlnu a víme, že spolu zvládneme cokoli. Často stačí začít větu a Zdeňka už ví, „jak ji dokončit“ – tedy co musí zařídit. Je první, kdo zvedne telefon, když k nám zavoláte, i první, kdo vás u nás přivítá na schůzce. Kromě toho, že zajišťuje administrativní podporu úseku, šíří dobrou náladu a každému ráda pomůže. Je profesionálka a zároveň skvělá a spolehlivá parťačka.
Kamo Asatryan: Imponuje mi jeho pokorný vztah k životu
Kamo Asatryan: Imponuje mi jeho pokorný vztah k životu
Kamo pomáhá novým kolegům a kolegyním. Poznali jsme se během covidové pandemie, kdy se z terénu přihlásil do našeho odběrového centra. Dnes má na starosti ty, kteří se chtějí připojit k našim týmům. Intenzivně se jim věnuje a je jim oporou až do chvíle, než se rozhodnou, zda k nám nastoupí. Kromě toho se stará o studenty – organizuje jejich praxe, skupinová setkání i exkurze. Pomáhá ale i těm, kteří třeba nejsou na svém oddělení spokojeni, ale v nemocnici chtějí zůstat a hledají jiné uplatnění. Kamo je navíc mimořádně diskrétní, plný entuziasmu a ochoty pomáhat. Jako cizinec, který se musel adaptovat v cizí zemi, je velmi empatický, skvěle se orientuje v prostředí naší nemocnice a je připravený každému pomoci. Má totiž pokorný vztah k životu, který mu naše země nabídla. Jsme rádi, že je součástí našeho týmu.
Mgr. Kateřina Fábry: Obdivuji její pozitivní a komunikativní povahu
Kateřina se nyní naplno věnuje elektronizaci ošetřovatelské péče, což je pro nás aktuálně velká priorita. Navíc koordinuje sestry pro hojení ran, stomické sestry i tým sester, které se věnují intenzivní péči. Aktivně pomáhá zavádět jejich doporučení do praxe a nové postupy. Kromě toho pro zaměstnance organizuje semináře a workshopy a zabezpečuje i jejich psychosociální podporu. Programy, které vede, se zaměřují nejen na zvládání stresu, duševní pohodu a prevenci vyhoření, ale také na fyzické zdraví. Naše zdravotníky totiž podporujeme, aby si našli čas na sebe – třeba prostřednictvím mindfulness, aromaterapie, relaxačních technik nebo i hlubších témat, jako jsou intimita, sexualita a sebeláska. Obdivuji pozitivní, otevřenou a komunikativní povahu Kateřiny, dokáže si získat důvěru lidí, s nimiž pracuje. Oceňuji také její loajalitu, samostatnost a úsilí hledat řešení. Je zkušená, ráda se učí a má okolo sebe skvělý tým. Věřím, že u nás našla pevný bod, který jí dává v profesním životě jistotu a zázemí. Máte-li dotaz nebo nápad, jak zlepšit péči, nebo potřebujete poradit, můžete se na Kateřinu obrátit.
Bc. Jitka Bieliková: Má velkou odvahu, tah na branku a snahu najít řešení
V létě to budou dva roky, co je Jitka součástí našeho týmu. Dříve pracovala jako staniční sestra, k nám přinesla svěží pohled na zavedené pracovní postupy, procesy i používané pomůcky. Nejde o nic snadného, každý si dokážeme představit, jak složité je zavést „nové pořádky“ ve velké nemocnici. Jitka zároveň koordinuje interní a chirurgické skupiny sester, jejich cílem je „posouvat“ všechny změny až k pacientům prostřednictvím staničních a aktivních sester. Tedy aby se projevily, kde mají: v péči. Vedle toho stále působí i v klinické praxi jako sestra. Je mimořádně vytrvalá, pracovitá a pro věci správně zapálená. Má velkou odvahu, tah na branku a motivaci najít řešení. Stále se sebevzdělává a pracuje na sobě i na zlepšování výsledků své práce – a myslím, že ji to opravdu baví.
Mgr. Pavel Ruml: S kaplanskou péčí jsou i nejtěžší chvíle o něco lehčí
Nemocniční kaplan Pavel Ruml je naše pomyslné eso v rukávu. K týmu se přidal v březnu 2024. Živě si pamatuji na jedno setkání před lety, kdy jsem ho slyšela přednášet o kaplanství v nemocnici. Už tehdy jsem si říkala, jak by bylo skvělé mít takového kaplana i ve VFN. Nakonec to vyšlo. Uvěřila jsem tomu ale až ve chvíli, kdy byl opravdu u nás. O to víc si vážím jeho zkušeností a kaplanskou službu naplno podporuji. V její sílu věřím nejen pro pacienty, ale i pro naše zaměstnance. Nemocniční kaplan by měl pomáhat zlepšit komunikaci, přinášet zklidnění, úlevu a přispívat k uvolněnější atmosféře. Do nemocnice přirozeně patří. Nejde jen o duchovní rozměr, který je samozřejmě podstatný, ale také o podporu, sdílení, blízkost – pocit, že v ničem nejste osamoceni. Pavlovým kolegou je Mgr. Matěj Hájek, který svůj čas rozděluje mezi nemocnici i pacienty kliniky paliativní medicíny. Oba jsou zkušení kaplani a vědí, jakou roli může jejich služba sehrát. S jejich pomocí a péčí jsou i nejtěžší chvíle o něco lehčí. Velké díky za to.
Mgr. Alena Makarová a její tým Zdravotně-sociálního oddělení: Pomoc v nejistotě a osamění
Alena a její tým tvoří pomyslný most mezi nemocnicí a každodenním životem pacientů. Zároveň propojují pacienty se zdravotnickými týmy, rodinou i širším okolím, aby péče o ně byla co nejkomplexnější. Každý úkol, který plní – ať už jde o koordinaci péče, vyjednávání s rodinami, nebo řešení sociálních situací na klinikách – má jediný cíl: pomoci těm, kteří pomoc potřebují. Stará se o to, aby rodiny měly potřebné informace a mohly reagovat na náročné životní situace. Pacientům zároveň pomáhají, aby nezůstávali v nejistotě a osamění a aby se neztratili v labyrintu zdravotní a sociální péče. Alena koordinuje práci zdravotně-sociálních pracovníků v nemocnici, dbá na to, aby se každý cítil být součástí týmu. Ví, že každodenní stres, nároky na práci a s ní související vyčerpání, které tato profese přináší, nejsou jednoduché. Proto se snaží vytvářet prostředí, kde jsou opora, porozumění a otevřená komunikace samozřejmostí.
Ilona Kyršová: Dala dobrovolnictví jasný směr a velkou dávku houževnatosti
Ilona vede Centrum dobrovolnických aktivit. Dobrovolníci zpříjemňují pacientům čas, který tráví v nemocnici – povídají si s nimi, zpívají jim, společně tvoří, trénují paměť, přicházejí se svými psy, nebo jen naslouchají. Přinášejí radost a pacientům pomáhají alespoň na chvíli zapomenout, že jsou nemocní a vzdálení od domova. Do programu se zapojují studenti středních i vysokých škol, pracující i naši zaměstnanci a jejich děti. Do VFN dochází 100 dobrovolníků a 11 canisterapeutických týmů. Spolupracujeme s 12 klinikami a navštěvujeme dětské i dospělé pacienty. Před lety jsem zvažovala, že dobrovolnický program ukončíme, nejen díky Iloně a její neuvěřitelné energii se ale vše začalo měnit k lepšímu. Přinesla do dobrovolnictví strategii a pracovitost, dala mu jasný směr a velkou dávku houževnatosti. Díky ní a dobrovolníkům se tento program stále rozvíjí a daří se mu.
Mgr. Lucie Růžičková – vedoucí nutričních terapeutek: Dává stravování nový směr
Lucii jsem poznala před lety v Thomayerově nemocnici. Měla jsem velkou radost, když k nám v roce 2015 nastoupila. Věděla jsem, že nutriční terapii udá nový směr. Její tým má působnost na klinikách i v nemocniční kuchyni. Nutriční terapeutky připravují receptury, dohlížejí na kvalitu stravování a zároveň se pacientům, kteří potřebují speciální nutriční péči, věnují individuálně. Pacientům, kteří to vyžadují, pomáhají navíc prostřednictvím sippingu, enterální nebo parenterální výživou. Lucie a její kolegyně vytvořily tým, který svou práci dělá s radostí a neustále hledá nové cesty, jak ji zlepšovat. Připravit recepturu na svíčkovou, rajskou s knedlíkem nebo řízek s kaší není těžké – vymyslet ale jídlo s minimem tuků, bez koření nebo masa, které chutná, je výzva. A takové výzvy Lucii a její tým baví.
Bc. Bohuslava Sládková: Podporuje ty, kdo u nás hledají pomoc
Na první pohled se vám může jevit Fakultní poliklinika jako samostatný „živel“. Tým, který Bohuslava vede, je ale propojený s celou nemocnicí. Zajišťuje informační centra pro pacienty na Fakultní poliklinice i v hlavním areálu a poskytuje podporu těm, kteří k nám přicházejí hledat pomoc. Pomáhá pacientům s orientací v nemocnici, jejich blízké informuje o hospitalizaci a obecně se jim snaží být oporou. Tým Bohuslavy zároveň spravuje na Fakultní poliklinice úsek prádla, pečuje o sběrné sterilizační místo, koordinuje distribuci materiálu a pomáhá i s péčí o imobilní pacienty. Spolupracuje s množstvím zaměstnanců v ambulantních a stacionárních službách. Jde o profesionály, kteří svou práci dělají s nasazením a láskou. I díky tomu Fakultní poliklinika funguje, jak má.
