Už na základní škole věděl, že chce pracovat ve zdravotnictví. Začínal v Thomayerově nemocnici, rok strávil na Novém Zélandě a šest let pracoval v prestižní královské nemocnici v Saúdské Arábii, kde navíc jako staniční vedl kliniku popálenin. Byl dokonce členem Emergency Medical Team CZ. V srpnu letošního roku nastoupil Bc. Jakub Doležal jako staniční sestra do nově otevřeného oddělení transplantační a intermediální péče na I. interní klinice – klinice hematologie VFN a 1. LF UK.
Odkud pocházíte a jaké byly vaše začátky ve zdravotnictví?
Pocházím z Moravy, z Valašského Meziříčí, ale už 18 let žiji v Praze. Práce ve zdravotnictví mě vždycky lákala. Už na základní škole jsem věděl, že chci být lékařem nebo jiným zdravotníkem. Tehdy jsem ještě nevěděl, že i kluci mohou dělat sestry. Vystudoval jsem obor Všeobecná sestra na střední zdravotnické škole, kterou jsem měl navíc kousek od domu, a pak jsem oslovil několik nemocnic v Praze a nastoupil do Thomayerovy nemocnice na chirurgickou kliniku na JIP. Své působení v nemocnici jsem ale musel na čas přerušit kvůli základní vojenské službě. Tu jsem dokončoval nejprve v Opavě a pak u psovodů ve Vráži u Písku.
Údajně jste pracoval i v zahraničí. Proč jste se rozhodl odjet?
Chtěl jsem nějakou dobu cestovat a něco zažít. Rok jsem byl například na Novém Zélandu, tam jsem odletěl hlavně kvůli studiu angličtiny. Ale měl jsem štěstí a dostal jsem se do nemocnice. Pracoval jsem v Aucklandu a ve Wellingtonu na JIP, kde měli čeští zdravotníci dveře otevřené dokořán. Po návratu do Prahy jsem působil pár let v Nemocnici pod Petřínem a pak jsem dostal nabídku odletět do Saúdské Arábie. A využil jsem ji.
Jaké to je být zdravotní sestrou v Saúdské Arábii ve srovnání s Českou republikou?
Je to úplně jiné. Pracoval jsem v královské nemocnici National Guard Hospital – King Abdulaziz Medical City ve městě Džidda (Jeddah), a to nejdříve jako všeobecná sestra a pak jako staniční, kdy jsem vedl nově otevíranou kliniku popálenin. Rozdíly jsou vždycky v systému zdravotnictví. Nemocnice v Saúdské Arábii jedou podle amerických standardů ošetřovatelství, poskytují tu nejlepší a nejvíce kontrolovanou péči. Navíc pracujete v extrémně multikulturním prostředí. Mezi kolegy jsem měl asi čtyřicet národností od Američanů, Filipínců přes Malajce k Pákistáncům. Všechny možné národnosti i ošetřujete. Byla to zajímavá zkušenost.
Jak jste tam byl dlouho?
Strávil jsem tam šest let. Dostal jsem nabídku zůstat déle, ale nepřijal jsem to kvůli rodině a chuti vrátit se zpátky do České republiky. Ve vzdělání jsem si doplnil specializaci v oboru Intenzivní péče a na Technické univerzitě v Liberci jsem ukončil bakalářské studium. Zajímavou zkušeností bylo i mé členství v Emergency Medical Team CZ. Spadal jsem do sesterské sekce, jež má na starosti intenzivní péči v zemích, které postihla živelní katastrofa.
V srpnu jste nastoupil do VFN. Co vás k tomu vedlo?
Přešel jsem sem z vinohradské nemocnice. Vždycky jsem se snažil a chtěl posouvat dál. A když jsem dostal příležitost pracovat jako staniční na nově otevíraném oddělení, neváhal jsem. Navíc jsem měl skvělé reference na VFN od bývalých kolegů, a to nejen v Čechách, ale i v zahraničí. V Saúdské Arábii se mnou pracovaly zdravotní sestry, které tady také dříve působily. Bydlím v Žitné ulici, takže to mám do práce opravdu kousek. Baví mě celkový chod nemocnice a vždycky mě zajímalo transplantační oddělení.
Co vás na práci nejvíce baví?
Mě baví práce s lidmi. Rád s nimi komunikuji a starám se o ně. Tím, že jsem se posunul na pozici staniční sestry, učím se a poznávám zase něco jiného. Dokonce si myslím, že je výhodou, když je staniční sestrou muž. Do ženského kolektivu to vnese zase něco jiného, jinou atmosféru, jiný vhled. A tím, že jde o nové oddělení a nový tým lidí, je pro mě práce zároveň výzvou.
Zažil jste někdy pracovní krizi a chtěl úplně změnit obor?
Každý má někdy krizi. Já jsem ji zažil ještě v Saúdské Arábii před návratem domů. Během několika let jsem tam poznal různé kultury a jiný styl zdravotnictví. Setkával jsem se s věcmi, které v Čechách nikdy neuvidím. Jde o velmi bohatou zemi, kde si mohou dovolit léčbu, o které se nám může mnohdy jen zdát. Problematická ale byla péče o pacienty. Nelíbilo se mi, jak se některé národy starají o Saúdy, nelíbily se mi některé postupy lékařů a samozřejmě tam velkou roli hraje náboženství. Byl jsem tehdy rád, že odjíždím pryč. Ze zdravotnictví jsem ale úplně odejít nechtěl. V covidové době u nás sestry získaly větší respekt. Ve zdravotnictví stále vidím svou budoucnost a opouštět je nehodlám.
Jak trávíte svůj volný čas? Co je pro vás relaxem?
Stále si dodělávám studium a pořád se učím anglicky. Mám rád sport, rád si zajdu na ryby, do kina nebo do divadla. Volný čas většinou trávím s přáteli.
