2. interní klinika kardiologie a angiologie ve spolupráci s dalšími klinikami VFN a 1. LF UK se může pochlubit mezinárodně velice úspěšnými studiemi, které mají jedno společné: snaží se zlepšit prognózu pacientům se srdeční zástavou. A takových je jen v Praze ročně kolem 500 až 700.
Originální studie VFN a Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy
Vznikla u nás ve VFN ve spolupráci s pražskou záchrannou službou a cílem bylo posouzení velmi moderního a vysoce invazivního přístupu léčby u pacientů se srdeční zástavou. „Standardní postup první pomoci je okamžitá resuscitace na místě, a když se nepodaří bezprostředně obnovit krevní oběh, pacient na místě umírá,“ vysvětluje prof. Jan Bělohlávek, jehož tým studii realizoval. „Máme zkušenost, že ve výjimečných případech (my se této problematice systematicky věnujeme už od roku 2010) mohou ale někteří pacienti za použití invazivních metod přežít i velmi dlouhé srdeční zástavy,“ pokračuje a vypočítává: „Pacienti, kteří splňují definovaná kritéria, jsou za probíhající resuscitace ve vozech rychlé záchranné služby převezeni do kardiocentra a my jim nahradíme v tu chvíli nefungující oběh přístrojem ECMO (extrakorporální membránová oxygenace). Samozřejmě nepřežijí všichni, protože často samotná příčina, která způsobila zástavu srdce a nešla rychle vyřešit, je neslučitelná s dalším životem.“
Z těch „beznadějných“ ale 20−30 % má naději na přežití
To vyplývá z dat našich lékařů, studií a letitých osobních zkušeností. Pro kardiology je přitom zásadní, že naprostá většina těchto pacientů má kardiální příčinu zástavy srdce (infarkt myokardu). A to dokážou dnes velmi dobře řešit. Proto je zásadní udržet pacienta při životě bez poškození klíčových orgánů, především mozku, a teprve poté řešit příčinu selhání na srdci.
Co bylo na studii zcela výjimečné?
Samotný start studie ve VFN před deseti lety, kdy pro většinu světa bylo využití uvedených metod u srdeční zástavy na úrovni sci-fi.
Počet randomizovaných pacientů: 264, respektive ve finální analýze 256. Dosud totiž byla publikovaná jediná podobná studie z Minneapolisu, kam zařadili 30 pacientů.
Studie probíhala dlouho (2013–2020) a byla náročná hlavně organizačně. Pacienty se stávali velmi často i mladší lidé s takto závažným stavem. „Převratná byla i v tom, že jsme randomizovali pacienty v průběhu probíhající resuscitace na místě zástavy elektronickým způsobem, což je něco, co doposud nikdo neudělal,“ zdůrazňuje prof. Jan Bělohlávek. Přes dva roky trvala příprava týmu specialistů jak v nemocnici, tak u záchranné služby, než byla zahájena studie „naostro“. Tým drží pohotovost 24 hodin denně. „Péče o tuto kohortu pacientů je značně náročná, většina s ohledem na závažnost stavu přes maximální úsilí zemře, ale 20 až 30 % zachráněných nám potvrdilo, že tento přístup je perspektivní a je potřeba pro něj najít správné místo v systému emergentní péče,“ konstatuje Jan Bělohlávek.
Zásadní byla spolupráce se ZZS HMP
Při studii naši lékaři velmi intenzivně spolupracovali s kolegy z pražské záchranné služby. Primárně byli pacienti léčeni v terénu, záchranáři zhodnotili, zda je nemocný vhodný k intenzivnímu přístupu, a pokud ano, byl zařazen do projektu a přivezen do VFN na 2. interní kliniku, kde pokračovali v léčbě naši specialisté. „V té době jsme patřili mezi málo center v Evropě i na světě, které je schopné přijmout pacienta za probíhající resuscitace a léčit ho pokročilými invazivními metodami. Hlavně s ohledem na emergentnost stavu se jedná o jinou úroveň péče než například použití ECMO u pacientů s respiračním selháním. V tomto případě rozhodují minuty, ne desítky minut či hodiny. Pacienti, kteří se k nám dostanou pozdě, tj. např. po hodině resuscitace, mají šanci na přežití mizivou,“ vysvětluje primář Bělohlávek a vypočítává: „Tým je multidisciplinární, základní je na koronární jednotce a katetrizačním sále 2. interní kliniky a ten se prolíná s dalšími v rámci nemocnice. Naše studie byla prezentována na Americkém kardiologickém kongresu ACC 2020/21 a setkala se s velmi pozitivními komentáři a nyní bude publikována v časopise JAMA, což je jeden ze tří nejprestižnějších medicínských časopisů vůbec.„
Jak výsledky výzkumu ovlivní v budoucnu způsob poskytování urgentní péče vysvětlil prof. Jan Bělohlávek i v České televizi.
