Rádi bychom v každém čísle přinesli rozhovor s některým z vítězů ankety Zaměstnanec roku 2020. Tentokrát se nám podařilo vyzpovídat MUDr. Michaelu Duškovou, Ph.D., vedoucí lékařku ambulantního provozu Interního oddělení Strahov VFN, která se stala vítězkou v kategorii: Lékař v ambulanci.
Do VFN jste nastoupila hned po absolvování lékařské fakulty. Byl to záměr nebo náhoda?
Vlastně obojí. Na konci lékařské fakulty jsem se rozhodovala, jaký obor si mám vybrat. Chtěla jsem se věnovat endokrinologii, ale také pokračovat v postgraduálním studiu. Vybrala jsem si téma u pana profesora Stárky v Endokrinologickém ústavu, který mi při přijímacím pohovoru doporučil se nejprve zapojit do specializační přípravy a najít si místo na interně. Shodou náhod jsem tedy po promoci nastoupila na Interní oddělení Strahov VFN. Postgraduální studium jsem za čtyři roky dokončila, ale s panem profesorem stále pracuji na řadě projektů. Postupně jsem pracovala na různých místech, abych se nakonec vrátila na Internu Strahov, kde se věnuji rozvoji ambulantní části a vybudovala jsem endokrinologickou ambulanci. Jak se zdá, tak záměr a šťastná náhoda spojila na dlouhou dobu můj život se Všeobecnou fakultní.
Jste ještě objektivní při hodnocení svého pracoviště? Musí to být už naprosto srdeční záležitost…
Máte pravdu, práce je pro mě srdeční záležitost, ale objektivní k ní zůstávám. Během profesní kariéry jsem pracovala na různých pracovištích, to mi umožnilo získat mnoho zkušeností a zároveň mít možnost srovnávat a udržet si potřebný nadhled. Po škole jsem nejprve nastoupila na Internu Strahov, pak jsem pracovala v Univerzitní nemocnici v Dijonu ve Francii, endokrinologickou praxi jsem získala v Endokrinologickém ústavu, pracovala jsem na SPIN VFN a nakonec jsem přijala nabídku našeho pana primáře, abych se vrátila na Internu Strahov do ambulantního provozu. Práce ve VFN je tedy srdeční záležitost, nikdy jsem ji zcela neopustila, ale myslím, že i díky zkušenostem z ciziny můžu být nestranná, abych ji považovala za dobré místo k práci. Člověk musí odejít, aby se mohl vrátit a zůstat objektivní.
Co vám dala lidsky a pracovně VFN?
Poznala jsem celou řadu skvělých lidí, od kterých jsem se hodně naučila a také mi dala řadu přátel, kteří můj život hodně ovlivnili.
Co pro vás znamenal loňský rok?
Byl náročný. Osobně i pracovně. Začátek loňského roku je pro mě spjatý s velkou osobní ztrátou, s úmrtím velmi blízkého člověka. On také ve VFN celou řadu let pracoval, a když onemocněl, dostal zde tu nejlepší péči, za kterou jsem velmi vděčná všem, kteří se na ní podíleli. Pak přišly pracovní starosti. Po profesní stránce pro mě přinesl celou řadu výzev a ukázal mi, že ve spolupráci s kolegy je možné všechny zvládnout.
Jak tuto zkušenost zpětně hodnotíte?
Loňský rok byl pro mě pracovně plný nových zkušeností, hodně jsem se naučila, jen bych si přála, abych tyto dovednosti zase dlouho nepotřebovala. Zcela mi potvrdil moje přesvědčení, že katastrofy se řeší v pořadí, jak přicházejí a panika ničemu nepomůže, že nikoho ještě nezachránila. Zároveň mi ukázal řadu dobrých přátel.
Jaké máte plány? Pracovní i osobní?
V práci bych chtěla pokračovat v rozvoji ambulancí u nás na Strahově. Prostory, umístění a zázemí jsou pro ně ideální, takže bych si přála jejich provoz rozšiřovat. Stejně tak bych ráda dopsala knížku o steroidní diagnostice, kterou máme rozepsanou s panem profesorem Stárkou. Moje pracovní aktivity se vlastně vrací k mým počátečním plánům a snům, které spojila šťastná náhoda, jež mě nasměrovala do steroidní laboratoře prof. Stárky a do Všeobecné fakultní.
V osobním životě doufám v pozitivní změnu…
