Jednička má od listopadu 2021 novou tajemnici, Ing. Terezu Lukášovou, která se doposud věnovala projektovému managementu IT projektů. Obor řízení ve zdravotnictví ji vždy přitahoval. Nyní se bude věnovat řízení hospodaření fakulty, její vnitřní správě i vedení chodu děkanátu 1. LF UK. Dílčí kroky teprve přijdou, již nyní ale vidí prostor pro změny. Jak říká, jejím prvním dojmem z Jedničky bylo velké nasazení lidí ve vedení fakulty, což vnímá jako skvělý základ pro rozvoj každé organizace.
Čemu jste se profesně věnovala před příchodem na fakultu, z jaké pracovní pozice přicházíte?
Na fakultu přicházím ze světa informačních technologií, ve kterém jsem se pohybovala na různých pozicích již od dob studia. V posledních letech jsem se věnovala projektovému managementu IT projektů, kde jsem řídila rozsáhlé a implementačně náročné projekty pro největší hráče na trhu v oboru zdravotních pojišťoven, bankovnictví i petrochemického průmyslu.
Studovala jste na Vysoké škole ekonomické, kde jste se zaměřovala na management ve zdravotnictví. Jak tyto znalosti využijete při řízení fakulty?
Srdcem jsem národohospodář, nicméně obor zdravotnictví mě vždy přitahoval. Proto jsem byla nadšená, když jsem zjistila, že se tato specializace na Vysoké škole ekonomické na Fakultě managementu v magisterském studiu vyučuje. Co zpětně oceňuji především, je, že tam vyučovali převážně lidé z praxe. Fakulta není nemocnice, ale je s nemocnicemi úzce propojena, proto si myslím, že některé znalosti ze studia určitě využiji.
V čem je vám vysokoškolské prostředí blízké?
Sama jsem několik let vyučovala na Národohospodářské fakultě a na Fakultě managementu Vysoké školy ekonomické sociální politiku a environmentální management, čehož jsem se musela kvůli značnému pracovnímu vytížení vzdát, i když mě bavilo. To, co mě na fakultu přitáhlo, je láska k akademickému prostředí, studentům, zdravotnictví a managementu. V podstatě by se dalo říct, že pozice tajemnice 1. LF UK je spojením všeho, co jsem si vždy od své profesní kariéry přála.
Na co se těšíte?
Na všechno.
Korporátní a akademická pracoviště se v některých aspektech liší. Co byla první věc, která vás v tomto ohledu překvapila?
Asi bych úplně neřekla, že mě něco překvapilo, akademické prostředí přeci jen trochu znám. Rozdílů je spousta, způsob práce je trochu jiný, věci jsou často pomalejší a na rozdíl od projektového managementu nesměřujete k jednomu jasnému cíli, ale spíše se sledují větší strategické cíle.
Jak vnímáte fakt, že fakulty z velké části ovlivňuje řízení shora rektorátem Univerzity Karlovy?
Myslím si, že je to v pořádku a neliší se to nijak od jiných vysokých škol ani od korporátního prostředí. Když jsem pracovala v české pobočce americké firmy, taky jsme některé věci museli řešit na úrovni regionu či globálu. Institucionální „matka“ chce většinou nejen ovlivňovat, ale taky pomáhat. Nehledě na to, že jako univerzita máme často větší sílu než jako fakulta.
Podle statutu 1. LF UK je úkolem tajemnice řízení hospodaření fakulty, vnitřní správa fakulty a děkanátu. Asi je těžké takto v začátku říci, co z vašeho pohledu již nyní vnímáte jako nutné změnit. Nebo již něco takového vidíte?
Ano, jsme na začátku a zároveň některé věci už vidím, nicméně bych si je raději nechala pro sebe, dokud nebudu mít komplexnější obrázek. Co můžu prozradit, jsou moje první dojmy. Vedení fakulty je složeno z lidí s neuvěřitelným nasazením, kteří pro fakultu dýchají a chtějí věci posouvat kupředu. To je skvělý základ pro rozvoj každé organizace.
Jak jste na vysoké medicínské školství nahlížela dříve, než jste se zevrubněji seznámila s jeho chodem tady na 1. LF UK?
Jako studentce ekonomky mi vždycky bylo mediků líto, že se musí pořád jenom učit, a zároveň jsem si jich za to vážila. Já jsem mohla pracovat na zkrácený úvazek už v prváku, o tom se medikům ani nesní.
Máte nějaké motto, kterým se v životě řídíte? Lze je vztáhnout i na vaši práci tady na fakultě?
Ano. Tohle je zajímavá otázka. Představte si, že je to první otázka, co jsem dostala při výběrovém řízení od komise po svém úvodním představení. Moje motto je: „Zítra je dnes.“ Nerada věci odkládám.
Zajímáte se mimo jiné o ekonomické zrovnoprávnění. Jde o zrovnoprávnění žen? Medicínský akademický svět do téhle oblasti nahlíží poněkud opatrně. Bude vám genderová problematika blízká i při práci na fakultě?
Samozřejmě se tomuto tématu není možné vyhnout, a ani se o to nesnažím. Je to důležité téma. Posledních deset let se pohybuji v čistě maskulinním prostředí. Sama pro sebe jsem hrávala takovou hru. Když byl v projektu řídící výbor nebo větší projektová schůzka, počítala jsem poměr mužů a žen v místnosti. Většinou to bylo 15 : 1, 30 : 2 a podobně ve prospěch mužů. Přesto musím říct, že jsem se nikdy necítila nějak znevýhodněná. Muži pracují trochu jinak než ženy, to je fakt. Sama jsem zjistila, že mužskými metodami práce ničeho jako žena nedosáhnu, je třeba být sama sebou a nehrát si na „tvrďáka“, to se mi vždycky vyplatilo. Další věc je, že muži si mezi sebou pomáhají, my ženy tohle až tak moc neděláme, máme spíš sklon mezi sebou soupeřit. To je třeba změnit. Od doby, co se pohybuji v managementu, se snažím pomáhat ostatním ženám, dodat jim kuráž a v projektech využívat symbiózu mužských a ženských přístupů k řešení výzev.
Ve fakultním časopise Jednička máme rubriku „Jak relaxujete mimo medicínu?“ Jak odpočíváte?
Již od dětství mám přebytek energie, tak moc relaxovat nemusím. Absolutní vypínač stresu je můj pes Alvin. Mám to štěstí, že jsem z velké rodiny a že ji mám v Praze, takže se snažím trávit co nejvíc času s rodinou. S partnerem rádi cestujeme. Hraju golf, i když je na něj čím dál míň času, cvičím jógu.
Který medicínský obor je vám blízký?
Asi bych měla říct, že patologická fyziologie, ale to by mi nikdo neuvěřil. Obdivuji všechny medicínské obory, ten neuvěřitelný pokrok, co medicína a hlavně lidé, kteří se jí věnují, dokázali.
klu
Foto: Veronika Vachule Nehasilová
