Reportérka České televize Lea Surovcová pravidelně mapuje situaci v noci na Nový rok v naší nemocnici . Věnuje se zdravotnickým tématům i v průběhu roku, prostředí řady klinik a lékaře z VFN dobře zná. Říká, že jet točit k nám do nemocnice je pro ni za odměnu, proto jsme jí položili pár otázek…
Jak se z vašeho pohledu mění přístup k pacientům – zvlášť v posledních vypjatých letech?
Z pohledu novináře, který přijde do nemocnice natáčet nebo na tiskovou konferenci, vidím, že se už neřeší „jen“ nejlepší léčba a nejlepší přístroje. Tématem je stále víc prostředí, aby se pacienti cítili v nemocnici dobře. A nejdůležitější pro mě je, že se zlepšuje komunikace s pacienty. Což je klíčové, zejména v době dezinformací a narůstajících nejistot. Pokud se dostanu do jakékoliv nemocnice jako pacient já nebo někdo z mých blízkých, tak ten střet s realitou je bohužel horší právě v oblasti komunikace. Teď nemluvím o VFN, obecně myslím, že na komunikaci a respektu k pacientovi je potřeba víc zapracovat.
Jak se mění naopak přístup pacientů a veřejnosti k lékařům a zdravotním sestrám? Zaznamenala jste nějaké změny?
Vlastně navážu už na první otázku. Zároveň si myslím, že to personál nemá vůbec snadné. Už jen vlivem internetu a různých sociálních sítí. Mnozí lidé mají představu, že jsou poloviční lékaři. To ještě z mého pohledu zesílilo covidovou krizí. Ale také si v covidové krizi lidé začali zdravotníků více vážit, protože bylo na jejich práci vidět. Bylo vidět jejich nasazení a skvělé výsledky.
Co vás na zdravotních tématech nejvíc baví? Co vás v poslední době na vaší práci nejvíc potěšilo?
Baví mě, že se pořád učím a vzdělávám. Baví mě, že můžu do klíčového oboru víc vidět a vývoj někdy pozitivně ovlivnit. Zároveň šířit osvětu a tím nějaký život pomyslně zachránit. Jsem vděčná, že jsem díky tomu osobně poznala mnoho obdivuhodných lékařů, sester a celého personálu. Zároveň je to mnohdy náročné, když se setkávám s vážně nemocnými pacienty. Mají můj obrovský respekt, že i v tak těžkých situacích jsou ochotní se mnou mluvit a točit rozhovor. Což je pro novináře zásadní. Jen společnými silami dokážeme pohnout ledy k lepšímu.
Na jakou kliniku naší nemocnice chodíte nejradši?
Na paliativní, onko − gynekologickou i porodnickou, kam chodím nejčastěji. Navíc jsem si to vyzkoušela i v praxi, kdy jsem byla přímo u narození své neteře Amálky. Nebyl to snadný porod a jsem ráda, že díky týmu porodnice U Apolináře vše dobře dopadlo.
Co byste vzkázala zdravotníkům do roku 2023?
Přála bych všem taky zdraví. A k tomu energii a podporu!
