Už od jara loňského roku funguje oddělení D1 na 3. interní klinice VFN jako „covidové“, s odizolovanou lůžkovou částí. V průběhu epidemie se na 3. interně muselo na tento režim změnit i oddělení C a jednotka intenzivní metabolické péče. Na D1 se na šesti pokojích neustále střídá 10 až 12 pacientů v různě závažném stavu. „Za dobu, co fungujeme, se výrazně změnila skladba pacientů i naše zkušenosti s nemocí. Krize nás dostihla kolem Vánoc, ale dnes už dokážeme léčit i daleko těžší případy,“ shodují se vedoucí lékař oddělení D1 doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D., a jeho zástupkyně as. MUDr. Eva Horová, Ph.D.
„Ze začátku jsme se těchto pacientů všichni báli, to nepopírám. Nová situace, nová nemoc. I když jsme zvyklí pracovat v izolačním režimu u pacientů s infekčními onemocněními, často při ATB rezistentním bakteriálním osídlení (MRSA, VRE), ke kterým je potřeba se oblékat podobně jako ke covid pozitivním pacientům, toto bylo jiné. S covid pozitivními pacienty je izolační režim zase o stupeň výš, ale naučili jsme se to…“ konstatuje doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek.
Dvojí pacienti
Kromě „covidových“ pokojů jsou na oddělení ještě jeden až dva pokoje expektační. Na tyto pokoje se umisťují pacienti, kteří přijdou zvenčí (z domova, ze SPINu nebo z jiných klinik) s nejrůznějšími obtížemi, musí podstoupit PCR test a vyčkat do jeho výsledku, aby se infekce nešířila. Je-li pacient negativní, přesouvá se na běžné oddělení, pokud mu vyjde test pozitivní, zůstává. „Naši pacienti jsou dvojí: buď s primární diagnózou Covid-19 a pneumonií, což jsou nyní už téměř všichni, nebo naši obvyklí pacienti třeba s dekompenzovanou cukrovkou, zánětem močových cest, srdečním selháním, kteří mají jako vedlejší diagnózu Covid-19,“ vypočítává doc. Lukáš Zlatohlávek.
Zlom přišel minulý rok na podzim
„Od podzimu se struktura pacientů výrazně změnila: do té doby to byli osmdesátníci, často z domovů sociální nebo dlouhodobé léčebné péče, my jsme je zaléčili, a když to dobře dopadlo, po deseti dnech jsme je vraceli zpátky, “ komentuje doc. Zlatohlávek. „Teď nastal posun, máme tady ročníky 60, 70 a 80, které mají těžké zápaly plic při Covid infekci a potřebují kyslíkovou podporu. Aktivní lidé si mezi sebou předávají agresivnější typ viru a mají intenzivnější průběh nemoci. Naštěstí bylo možné získat z hmotných rezerv nemocnice koncentrátory kyslíku (HFNO), bohužel k nim však byly pouze ventily, které neumožňují maximální přívod kyslíku, takže se potýkáme i s technickými obtížemi. S použitím starších ventilů a průtokoměrů ale fungují velmi dobře a pacientům doslova zachraňují životy. Dalším problémem je, že naše oddělení je na koncové větvi kyslíkového rozvodu, a ač jsme si nechali navýšit průtok, rozvod na posledních dvou pokojích víc přístrojů neutáhne. Musíme se učit za pochodu.“
Situace je intenzivnější
„Se změnou spektra pacientů přichází i intenzivnější medicína, pacienti nyní mají často rychlejší a těžší průběh, často se během jednoho dne velmi zhorší a nedá se to předvídat. Náročná situace na oddělení trvá dlouho a opatrovat relativně mladé lidi, kterým jde najednou z plného zdraví o život, je pro ošetřující personál kromě fyzické zátěže nápor i na psychiku,“ doplňuje as. MUDr. Eva Horová a dodává: „Navíc je nouze o intenzivní lůžka pro Covid pozitivní pacienty. My potřebujeme mít kam pacienta předat, když se zhorší a nestačí ani koncentrátor kyslíku na maximální výkon. V takové urgentní situaci, kdy se pacient dusí, je nepříjemné trávit čas telefonováním a sháněním lůžka.“
Bez sestřiček bychom to nezvládli
Na oddělení se denně točí tři zdravotní sestry, dvě jsou přímo u pacientů v „covidáriu“, kde mají k ruce ještě sanitáře, a třetí sestřička jim podává léky. Střídají se různě, po dvou, třech, některé i čtyřech hodinách, déle v ochranných oblecích nevydrží. „Sestřičky jsou skvělé, bez nich by to nešlo. My doktoři tam jdeme několikrát denně, ale většinou ne déle než na hodinu, uděláme vizitu, příslušné výkony, nastavíme přístroje, a pak ochranný oblek sundáme a píšeme dokumentaci, ale jsou to ony, které tam slouží celé dny, aplikují léky, ošetřují a spolu se sanitáři se o pacienty starají. Bez nich bychom to nedali,“ shodují se oba.
Logisticky naprosto odlišný způsob práce
Působení na „covidovém“ oddělení přináší nejen psychickou i fyzickou zátěž, ale i úplně odlišný způsob práce. „U standardní péče může lékař a sestra docházet k pacientovi opakovaně, upřesňovat léčbu, doptávat se na podrobnosti, dodávat léky, provádět dodatečné odběry. My se musíme snažit četnost návštěv na pokoji minimalizovat, aby vše potřebné bylo provedeno najednou. Ochrannými obleky se snažíme neplýtvat.“ Změnilo se i zastoupení lékařů, na „covidová“ oddělení jsou nasazeni zkušenější lékaři, kteří jsou schopni nutné ordinace a vyšetření lépe plánovat, a fungování je tak racionálnější. Výuka a školení mladých kolegů na 3. interní klinice se poslední rok odehrává především na „necovidových“ odděleních.
Krize nás dostihla o Vánocích, ale fungujeme dál
„Před Vánoci už toho na všechny bylo hodně, personál byl vyčerpaný a nešlo oddělení ani na přechodnou dobu svátků v době dovolených zavřít, proto nás dočasně vystřídal tým z vedlejšího oddělení,“ konstatuje doc. Zlatohlávek. „Měli jsme být od ledna alespoň dočasně opět standardní neinfekční oddělení, ale epidemiologická situace vykrystalizovala tak, že jedeme ve stejném režimu jako před Vánoci. Občas samozřejmě vládne chmurná nálada, lidé jsou podráždění i ze situace venku, ale většinu času na oddělení vycházíme dobře a snažíme se to zvládat s humorem. Fajn je také pozitivní odezva veřejnosti, některých firem, příbuzných pacientů, dostáváme na oddělení sponzorské dary a podporu ve formě sladkostí, energetických nápojů, jeden vietnamský pacient, který byl ve vážném stavu a kompletně se zotavil, nám například přivezl celý vozík polévek 😊…“
Nejtěžší? Logistika, pacienti s jinou diagnózou a vyšetření v izolaci
„Pro mě bylo asi nejtěžší navyknout si na logistickou rutinu: na který pokoj jít nejdřív (občas máme Covid pozitivního pacienta s další přidruženou infekcí, ke kterému musíme v režimu izolace v izolaci, abychom opět tuto druhou infekci neroznesli na další Covid pozitivní pacienty), stejně tak na expektační pokoje musíme k pacientovi jít jako první v čistém ochranném oděvu, protože Covid může, ale nemusí mít, a na další pokoje až poté. Stále se dezinfikovat, nepřenášet jednotlivé pomůcky (tlakoměry, měřidla saturace, fonendoskopy) z pokoje do pokoje, dodržovat postup svlékání ochranného oděvu, aby se čistý provoz nekontaminoval, vše plánovat dopředu, abychom maximálně využili ochranné pomůcky,“ uvažuje MUDr. Horová a pokračuje: „Na druhém místě je výzvou péče o pacienty s Covidem a diagnózami, se kterými se na obecné interně často nesetkáváme, ale na oddělení příslušné specializace nemají izolovaná lůžka, naštěstí ve VFN dobře fungují konzilia a možnosti telefonických konzultací. Úskalím je i to, jak Covid pozitivní pacienty vyšetřovat. Potřebujeme echokardiografie, endoskopie, CT vyšetření, magnetickou rezonanci… a to vše pochopitelně v ochranných oděvech pro všechny zúčastněné, převozy infekční sanitou a vyšetření na konci běžného programu, aby se pacienti nesetkali s ostatními vyšetřovanými. To vede často k prodlevám, opět se musí maximálně racionalizovat a vyšetření či převozy pokud možno seskupovat. Je to prostě jiný režim.“
Máme co nabídnout a jedeme dál
„Díky zkušenostem a novým informacím, které z různých pracovišť přicházejí takřka denně, máme pacientům co nabídnout,“ shodují se oba a vypočítávají: „Koncentrátory kyslíku, kortikoidy, antikoagulace, Remdesivir, Isoprinosine, v neposlední řadě i vitamin D, vitamin C 😊. Kdyby se objevovaly takto těžké průběhy nemoci vloni na jaře, umíralo by daleko více lidí. Bude zajímavé tuto epidemii hodnotit zpětně, až budeme vědět, co ‚se mělo‘ použít, teď se doporučení a pravidla léčby Covid pozitivních pacientů mění za pochodu. Na druhou stranu je skvělé, že funguje kolegialita ostatních pracovišť, snaží se nám vyjít vstříc s vyšetřeními, přebíráním pacientů, v rámci nemocnice výborně zafungovala třeba Geriatrická klinika, kam můžeme přesouvat zaléčené pacienty. A jsou i další pozitiva, na rozdíl od spousty lidí máme práci, chodíme mezi své, vidíme, že práce má smysl. Prostě jedeme dál…“
