Dal jsem si závazek, že napíšu úvodník a ani jednou se tam neobjeví to slovo, co už rok pořád opakujeme dokola a co nás pořád nechce pustit do normálního života. On totiž život pořád běží, i když blbě a nenormálně. A pořád musíme (a hlavně chceme!) řešit i jiné věci než ten pitomý virus, jehož název dneska naschvál nepoužiju, abych ho vytrestal. A tak souběžně k pandemii nezahálíme a chystáme spoustu novinek, které by nás měly posunout o velký kus dál.
Musím se vrátit k akreditaci SAK, která proběhla koncem února. Oddalovali jsme ji přes půl roku, z pochopitelných důvodů. Ale v jednu chvíli už jsem se rozhodl, že ji absolvujeme a hotovo. Protože jsem měl pocit, že děláme naši práci dobře, tak proč se bát nebo stydět to ukázat jiným. A dopadlo to perfektně. Nemocnice se ukázala ve výborném světle, na každodenní ranní pohovory s komisaři jsem se vlastně těšil a cítil velkou hrdost, kam jsme se za poslední dobu dostali. Díky všem!
Na přelomu starého a nového roku se povedla další skvělá věc: získali jsme status Urgentní příjem I. typu. VFN byla vždycky bita na tom, že nemá ortopedii a neurochirurgii, takže nemůže mít statut traumacentra. Měli jsme ale pocit, že péče o jiné typy akutních stavů (intenzivní péče nejvyššího typu včetně dětí, kardiocentrum, psychiatrie, porodnice, nezralí novorozenci atd.) je natolik kvalitní, že si zasloužíme být mezi první ligou. A podařilo se! Což je jednak vynikající samo o sobě, protože o to naše nemocnice usilovala spoustu let, a jednak nám to otevírá lepší možnosti financování některých investic, hlavně z evropských fondů. Už je chystáme, během dvou let to bude poznat, věřte tomu.
A ještě jedna pozitivní zpráva. Na podzim jsem sepsal koncepci územního rozvoje VFN, chtěli ji po mně památkáři. Pro představu, jde o to, co kde chceme rozvíjet, stavět, rekonstruovat, rozšiřovat a tak. Že se nám k tomu vyjádří, abychom věděli a nedělali něco zbytečně, když nám to pak stejně zakážou. Nedávno jsem dostal jejich oficiální reakci, a ta byla mimořádně věcná a vstřícná. Dovolují nám v podstatě všechno, co jsem po nich žádal: zbourat budovu A7 a postavit novou, můžeme stavět i vedle ní, směrem ke kotelně, tváří se vstřícně na rekonstrukci a dostavbu porodnice, umožňují nám přistavět v areálu adiktologie. Dokonce nám dovolili, budeme-li chtít, něco menšího přízemního postavit i v Kateřinské zahradě. Je to vlastně takové oficiální posvěcení našich plánů, což je fajn.
Tak vidíte, život běží dál. I když aktuálně máme starosti jiné, odpracovali jsme si i věci, které tady zůstanou i po tom, kdy to aktuální svinstvo už konečně zmizí!
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
