Duchovní Českobratrské církve evangelické, podplukovník v záloze, účastník mezinárodních vojenských misí, vojenský a nemocniční kaplan, poradce ministryně obrany pro duchovní službu, a hlavně průkopník novodobého kaplanství v Čechách. To je nový nemocniční kaplan Mgr. Pavel Ruml, předseda Asociace nemocničních kaplanů, který se dlouhodobě zasazuje o to, aby kaplanská služba byla pevnou součástí péče o pacienty a personál. V Česku působí vojenští kaplani od roku 1996, ve stejné době se začala rozvíjet i služba kaplanů nemocničních. U zrodu obou stál právě Pavel Ruml. Původně civilního evangelického faráře získal v roce 1999 pro duchovní službu v armádě hlavní kaplan Armády České republiky. V témže roce přijal funkci vojenského kaplana u 4. brigády rychlého nasazení a od r. 2003 na Velitelství společných sil AČR. Jako duchovní se zúčastnil vojenských zahraničních misí v Bosně, Kuvajtu, Tunisku (jako kaplan filmového štábu filmu Tobruk) a Kosovu. Zároveň působil jako nemocniční kaplan v Ústřední vojenské nemocnici. I když již mohl odejít do důchodu, rozhodl se přijmout pozvání a pokračovat ve VFN v týmu kaplanů jako jejich koordinátor.
V roce 1999 jste stál u zrodu novodobé podoby služby kaplanské péče v Čechách. Jak to tenkrát vypadalo?
Armáda je rozdělená na brigády a útvary, v počátcích jsme byli na celou republiku 4 kaplani a každý jsme měli svoji část. Dnes se tomu již směji, ale tenkrát jsem měl na starosti 5 tisíc lidí, celkem 15 útvarů. To je už v dnešní době nemyslitelné. Dnes má již každá větší jednotka svého kaplana. Vojenští kaplani se několikrát za rok schází a sdílí zkušenosti. Nyní je jich ve službách armády na čtyřicet. Nemocniční kaplani působí pod Asociací nemocničních kaplanů a pod Katolickou asociací nemocničních kaplanů (ANK a KANK), celkem je nás zhruba 250, ale zdaleka ne všichni mají s nemocnicemi smlouvu a pracují na plný úvazek.
Kdy jste zahájil kariéru nemocničního kaplana?
V rámci mé vojenské kariéry jsem v roce 2006 přišel do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Management nemocnice v rámci akreditačního procesu odjel na zkušenou do USA a zjistil, že kaplanská služba je zde samozřejmou součástí péče o pacienty a zaměstnance. Nemocnice byla tenkrát absolutně nedotčený prostor, co se týče institucionalizované duchovní služby, vše jsme zaváděli sami postupně, informace jsem čerpal na různých konferencích a v oboru jsem se začal vzdělávat. Chci jen upřesnit, že jsem nebyl prvním nemocničním kaplanem po revoluci. Shodou okolností byla mezi prvními paní doktorka Marie Opatrná z VFN, která dodnes působí na onkologické klinice a faráři, kteří na částečný úvazek působili v Motole.
Čím se nyní zabýváte?
Seznamuji se s novou obrovskou nemocnicí. Kromě jiného nyní doplňuji dokumentaci VFN v souvislosti s duchovní službou. Má obsahovat, jak služba vypadá a jaké by měly být její procesy. Rádi bychom v nemocnici rozšířili povědomí o této službě, aby její nabídka a poskytování pacientům byla automatickou součástí všestranné péče, kterou poskytujeme. Jsme k dispozici také personálu jako pomáhající a podpůrná profese, včetně poskytnutí křesťanské péče i obřadů. V ÚVN i armádě za mnou zůstala také řada ženichů i nevěst.
Na jakých klinikách, u kterých pacientů je největší poptávka po duchovních službách?
Paradoxně, jak by každý čekal, ne ze strany věřících. Za minulý rok jsme měli v ÚVN na 2 tisíce pacientů a 60 až 70 procent bylo z řad nevěřících. Veřejnosti neustále vysvětlujeme, že ve chvíli, kdy se farář stane kaplanem, přestává být farářem a jeho úkol je být pomocnou silou pro každého, kdo si službu objedná. Jsme tu pro ty, kteří potřebují podporu, cítí se sami nebo jsou ve složité, bezvýchodné zdravotní situaci. Jsme součástí skvělého programu VFN v podpoře zaměstnanců. S pacienty se primárně nevěnuji paliativní péči, v našem týmu ji obstarávají více Mgr. Matěj Hájek a Mgr. Anna Šourková z Kliniky paliativní péče. Nedokážu zatím říct, kterou kliniku a jak často budu navštěvovat nejvíce, vždy nejvíc záleží na personálu, který je službě otevřen a sám mě kontaktuje, pokud je na některém oddělení poptávka.
Jaké místo má služba nemocničního kaplana v péči o pacienty? Jak by měla vypadat?
Kaplanská služba by měla být pevnou součástí péče o pacienta podle akreditačních standardů Spojené akreditační komise. Naše nemocnice v únoru akreditaci obhájila. Každý pacient nemocnice, který je hospitalizován, by tak měl slyšet nabídku všech dostupných služeb, z nichž jednou je i služba kaplana. Je běžné, že pacient vůbec netuší, že je v nemocnici taková služba k dispozici, a to chci změnit. Kaplan tu není jen pro staré, těžce nemocné, nemohoucí a umírající, to je běžný stereotypní názor. Kaplan by měl mít na lidi čas, s pacienty se bavím o všem, klidně i o fotbale.
Co mohou pacienti či jejich blízcí očekávat od duchovního provázení?
Hlavní poselství je, že jsme tu pro ně, máme na ně čas, můžeme s nimi mlčet, mluvit, zajistit jim útěchu, podporu a v neposlední řadě i duchovní službu.
Jak si tuto péči v nemocnici vyžádat?
Ve VFN mě mohou pacienti kontaktovat e-mailem sami, personál má zároveň vědět, jak kaplanskou službu pacientovi zajistit a u pacientů ji motivovat. VFN má akreditaci a přesný postup, jak má spirituální péče vypadat. K tomu se na odděleních opět objeví letáčky s našimi telefonními čísly. Naším cílem je zajistit, aby šla služba brzy poptat elektronicky.
Pomatujete si na svoji první vojenskou misi?
Na první misi jsem odjel v roce 2000 do Bosny již ve funkci vojenského kaplana se svojí brigádou. Bylo to 5 let po válce, pomáhali jsme hlavně civilistům, poválečná devastace byla absolutní. Kontingent čítal 400 lidí.
V 80. letech jste studoval na teologické fakultě v Aberdeenu ve Skotsku. Jaké to bylo?
Kontakty naší evangelické a skotské církve mají stoletou tradici, vzájemné výměny kněží byly běžné i za totality. Když tomu byla politická situace nakloněna, mohli faráři vyjíždět i do západní Evropy. Já se tenkrát dostal do Aberdeenu a samozřejmě mi všichni říkali, že nejdůležitější je, abych se vrátil. Ve Skotsku jsem byl rok, na závěr jsem celé prázdniny cestoval stopem přes Anglii a Evropu až zpátky domů. Ten celý rok byl jedinečnou zkušeností.
A co zaměstnanci VFN? Mají možnost se s vámi sejít a promluvit si v zátěžových situacích?
Mezi nemocničními kaplany se říká – začneš u pacientů, skončíš u personálu. Ve VFN je zaměstnancům na intranetu skvěle nabízena psychosociální podpora. Vedle peerů a určitě dalších profesí jsou zaměstnanci vítáni i u mě a kolegů kaplanů. Několikrát jsem na ARU zažil vypjaté situace, kdy zemřel pacient. Ovlivní to lékaře, ovlivní to sestřičky. U takových situací musím být, rád pomůžu s čímkoliv. Smysl mé práce je opravdu v tom, že jsem přítomen a jsem k dispozici.
Stále působíte jako poradce ministra obrany pro duchovní službu?
Jsem poradcem MO od r. 2017, takže již čtvrtého ministra v řadě. Vojenský kaplan je vždy poradcem svého velitele v dané hierarchii toho nejvyššího. S paní ministryní Janou Černochovou rád spolupracuji, žijeme ve složité době. Je nepsané pravidlo, že pokud je na generálním štábu hlavní kaplan z řad katolické církve, poradcem na ministerstvu je evangelík.
