Vítězem v anketě Zaměstnanec roku 2020 v kategorii Nezdravotník se stal František Forst. V naší nemocnici pracuje již přes 35 let a přes pozice jako dělník, sanitář, farmaceutický asistent se vypracoval na místo vedoucího skladu LABO. Kolegové oceňují jeho ochotu, flexibilitu, spolehlivost, to, že je oporou ve všech situacích, i jeho pověstný humor.
Když jste do VFN nastoupil, prošel jste řadou profesí. Na kterou vzpomínáte nejradši?
V prvé řadě musím říct, že když jsem nastupoval v éře lékárenské služby na první pozici, netušil jsem, jak dlouho a úzce bude můj profesní život spojený právě s VFN. Všechny své pracovní pozice pro mě byly velmi prospěšné, protože mi umožnily nahlížet na nemocnici jako na celek a pomohly mi získat mnohem komplexnější pohled.
Současně musím přiznat, že čím zodpovědnější práci zastávám, tím je pro mě obtížnější a až téměř nemožné odejít domů s „čistou hlavou“.
S VFN jste prožil už poměrně dlouhé manželství: zhodnoťte těch víc než třicet let. Co vám daly a co vzaly?
Společný život s nemocnicí přináší neustále nové a nové situace a výzvy, které zapříčiňují, že manželství ještě nezevšednělo. Pevně věřím, že tomu tak bude nadále. Snad nejvíce, co mě umí potěšit, je férovost a zodpovědnost kolegů, to, že je nám vzdálený přístup: „Tohle není moje starost.“ A nesmírně si cením lidské slušnosti.
Jak se díváte na minulý rok? Co vám ukázal o vás a co bylo v nemocnici nejnáročnější?
Minulý rok byl velmi náročný pro všechny a bohužel konec roku situaci výrazně nezlepšil. Hodnotit a detailně popisovat, co jsme na Oddělení LABO zažívali, mi vůči zdravotníkům na odděleních nepřijde úplně fér. Snad jen můžu říct, že byl téměř nadlidský úkol zajistit plynulé zásobování nemocnice a nebýt mých kolegů a jejich nasazení, tak bychom to ani nezvládli. A za to jim patří můj dík.
Jste pověstný svým humorem. Jste skutečně takový optimista?
Optimistou bych se nenazval. Jen se snažím špatnou náladu u sebe i ostatních zahnat drobným vtípkem. Suchopárnost naší práci totiž nijak neprospěje, spíše naopak. A drobný vtípek mnohdy alespoň vykouzlí drobný úsměv a přinese trochu uvolnění.
Co vás zaručeně pobaví a co potěší?
Pobaví mě, když mi jsou vtípky opláceny stejnou mincí, a potěší mě pouhé, již pomalu zapomenuté děkuji.
Co byste přál nemocnici a svým kolegům do dalších let?
Abychom společně současnou situaci překonali a měli zase klid na práci a další rozvoj.
