Ve vnitrobloku budovy Neurologické kliniky VFN v ulici Viničná se ukrývá malá botanická zahrada. Dnešní podobu začala získávat v roce 2019, kdy se lékařka Jana Mašková připravovala na atestaci v oboru neurologie. Aby přišla na jiné myšlenky a odreagovala se při studiu, pustila se do renovace místní léta zanedbané zahrádky. A nezůstalo jen přitom.
Jana pro svůj nápad postupně nadchla i další kolegy zdravotníky. Lékaři a sestřičky začali nosit další rostliny a nyní je zde zasazeno přes 40 druhů květin, travin a keřů. Zeleň uprostřed nemocnice oceňují i pacienti. V budově se nacházejí dvě lůžková oddělení primárně určená pro pacienty s neurodegenerativními onemocněními (Parkinsonova, Alzheimerova nemoc apod.), ale i pro pacienty po cévních mozkových příhodách nebo neurochirurgických operacích. Zahrada je jim a jejich rodinám k dispozici jako únik z nemocničního prostředí. Do zahradničení se někdy aktivně zapojují zejména mladší pacienti s nutností dlouhodobé antibiotické nebo imunosupresivní terapie, kterou nemohou absolvovat ambulantně.
„Neurologie nepatří k nejveselejším lékařským oborům, takže je potřeba najít si nějaký ventil. Pokud díky němu dokážete dělat radost i lidem okolo, stojí to za všechen investovaný čas. Údržba obou zahrad zabírá hodně času, samozřejmě po práci. Občas mě přistihne nějaký pacient a chce se zapojit. Jednou za mnou přišla mladá pacientka, že by mi ráda pomohla, že má doma taky zahrádku a potřebuje se zase cítit chvíli normálně, a ne jako v nemocnici. Nejdřív musela projít výslechem, s čím u nás leží a jak se cítí, pak dostala rukavice a nůžky, a nadšeně půl hodiny trhala plevel. Jindy mi zase jiný pacient zaštipoval odkvetlý rododendron. Jednou mi dokonce jedna rodina jako poděkování za péči donesla sazenice z vlastní zahrady“, doplňuje všestranná lékařka.
Nápad se líbil také přednostovi neurologické kliniky profesoru Evženu Růžičkovi, a tak se paní doktorka v roce 2020 pustila také do úprav zahrady pro zaměstnance v atriu budovy neurologické kliniky v ulici Kateřinská. V letošních roce se podařilo oživit zanedbané rozárium, ale velké plány mají i se zbylými částmi atria. Rozdíly jsou patrné na první pohled.
„V práci trávíme velkou část našeho života. Záleží tedy na tom, v jakém prostředí se pohybujeme – a v nemocnici i na tom, do jakého prostředí přijímáme naše pacienty. Jsem rád, že stejně jako moje generace, i mladí lékaři a další zaměstnanci Neurologické kliniky vnímají její genius loci. Ať je vnější vzhled a technický stav historických budov jakýkoliv, vždy jsme se snažili o dokonalý obsah, o kvalitu odborné péče, výuky i vědy. Nové je to, že kolegyně Mašková s dalšími kolegy a spolupracovníky tu ve svém volném čase odvedli spoustu hodin práce a dokázali ze zanedbaných dvorků vytvořit zahrady lahodící oku,“ uzavírá přednosta kliniky profesor Evžen Růžička.
