Smutek, bezmocnost, nedostatek energie, pesimismus, nespavost, to všechno jsou stavy, které často spojujeme s náročností jarního období. Je to opravdu tak a čím se můžeme bránit před takovými pocity? Pro radu jsme si zašli k doc. MUDr. Martinu Andersovi, Ph.D., přednostovi Psychiatrické kliniky VFN.
Pane přednosto, proč se právě o jaru tvrdí, že je pro naši psychiku zátěžovým obdobím?
V medicíně se traduje mnoho zaručených pravd, které byly, při pečlivém sledování dat, vyvráceny. Jednou z nich je právě to, že na jaře je nám nejhůře… Když se podíváme na tvrdá statistická data zachycující skutečně diagnostikované psychické nemoci, v tomto případě depresivní poruchy, tak zjistíme, že nejvyšší nárůst počtu případů je v prosinci až únoru. To, že se zmíněné tvrzení o náročnosti jara na psychiku neustále opakuje, stává se to trochu pravdou. Spíš si však myslím, že udržujícím mechanismem je fakt, že valná část populace může cítit takzvanou cirkanuální oscilaci emocí, nálady a energie. Souvisí s tím, že dobíhá období, kdy jsme měli málo světla přes den, jelikož bylo ošklivo. Častěji jsme byli mimo přímý sluneční denní osvit a intenzivně jsme si narušovali naše rytmy večerním a hlavně nočním svícením obsahujícím modrou spektrální složku. Při nevlídném počasí také máme méně fyzické aktivity. Řada lidí je sama a nemá dostatečný kontakt s druhými. A v neposlední řadě se také více věnujeme potravě, často nevhodně složené, přesolené a podobně, rovněž i pití alkoholu. Suma sumárum si tak sami podlamujeme mechanismy, které nás činí odolnými vůči stresu, no a pak přijde změna času, která je silným disruptorem (narušitelem) biologických hodin, a zakolísání a výskyt psychických potíží je tak dokonán 😉
Pozná člověk na sobě sám, že jeho pocity a stav jsou už opravdová deprese?
Zkrátka „není depka jako depka“. To slovo se v posledních letech dostalo do našich slovníků a každý si pod ním představujeme něco jiného. V medicínském slova smyslu jde o poruchu nálady a emocí, spojenou se ztrátou chuti k aktivitám, které obvykle jedinci přinášely radost (četba, sport, kino, domácí zvířata, ale také jiní lidé). Současně se tyto dva základní příznaky pojí s únavou a dalšími doprovodnými příznaky (nespavostí, změnami chuti k jídlu, nedostatkem energie, pocity méněcennosti, zpomaleným myšlením nebo sexuálními potížemi). Takový člověk začíná selhávat ve svých rolích a funkcích, potíže narušují jeho každodenní život.
Existuje nějaká sebeobrana, která nám pomůže sezonní depresivní poruchu překonat?
Nejlepší obrana vychází z vlastního poznání a pochopení toho, že vím, že něco takového může hrozit. Někteří z nás cirkanuálně kolísají, co si vůbec pamatují, a zvládali to. Ale s přibývajícím věkem, tělesnými trablemi a dalšími zdroji stresu (práce, rodina, škola, ekonomické problémy a jiné) je třeba myslet na to, abychom si ty nohy, na kterých stojí naše odolnost, nepodlamovali zbytečně!
Mnoho lidí se bojí, že obecně nezvládnou tuto nejistou dobu. Co se jim dá ještě poradit?
Je otázka, na co se ptáte. Zda jde o existenciální úzkost, která doprovází současnou nejistou, jak někteří říkají, vykloubenou dobu, nebo o opravdu tísnivé pocity obav bez jasného důvodu či obsahu. Často je doprovází tělesné potíže, které mnohdy vedou pacienty k vyhledání lékařské péče. V každém případě je základní cestou posilovat vlastní obranyschopnost a neoslabovat svou odolnost vůči stresu, to jest neřezat si sám pod sebou větev… a možná nebrat ani pilu do ruky… Tedy svým chováním nevytvářet zdroje stresu, a jsou-li přítomny, umět je účinně eliminovat.
Rady se prolínají všemi obory medicíny (zde si opravdu různé obory medicíny rozumějí) a jsou v základu shodné: dostatek fyzické aktivity, pravidelný denní rytmus, vyvážená strava s obsahem látek, které nám běžně v potravě chybějí (vitamin D hlavně v zimě, omega-3 nenasycené mastné kyseliny a podobně), hodně světla (ideálně toho, které má spektrum jako slunce) přes den, naopak v noci málo světla působícího negativně (hlavně toho modrého večer), být ve společnosti s přáteli a druhými lidmi, pokud možno i cestovat a věnovat se kulturním prožitkům včetně hudby, a navíc je třeba zbavit se škodlivých návyků, jako je kouření a závislost na alkoholu. K tomu bych přidal jednu důležitou věc, a to léčit svá tělesná onemocnění, jako je hypotyreóza, vysoký tlak, hypercholesterolémie, nebo diabetes, neboť jsou zdrojem takzvaného doutnajícího zánětu, která má negativní vliv na neuronální struktury, i když není lokalizován přímo v nich. To vše má vliv na náš psychický stav.
