Zase je konec roku a s koncem roku zase všude vycházejí různá bilanční povídání všeho druhu. Chtěl jsem se tomu vyhnout, ale bohužel se mi to nepovedlo, a tak jsem sepsal úvodník s bilančním nádechem, co se dá dělat. Tentokrát to prostě jinak nešlo. Zkoušel jsem vymyslet jiná témata, jenže se mi pořád dokola vracelo do hlavy a do klávesnice, kolik se toho letos vlastně v nemocnici stalo a jak šílený kus práce jsme za těch skoro 12 měsíců udělali. A že by bylo škoda si to nepřipomenout. No, a navíc mi na klávesnici mého notebooku občas zlobí písmeno N, takže jsem omylem napsal emocnice a pak jsem si uvědomil, že je to vlastně dost dobré pojmenování pro náš špitál, protože emocí bylo za letošní rok taky až až. Všeobecná fakultní emocnice, to budu asi občas používat…
Loni touhle dobou jsme řešili výpovědi přesčasů, nevěděli jsme, co bude v lednu, jak vyjdeme s penězi, kolik nám dají pojišťovny, jak sestavíme rozpočet. Tak jsme se k tomu postavili čelem, zredukovali jsme počty lékařů ve službách, seškrtali některá lůžka výměnou za dofinancování jiných činností a tím pádem jsme zůstali v černých číslech, s kladným hospodařením a ani korunou dluhů.
Kladné hospodaření je samo o sobě pro běžného zaměstnance nic neříkající pojem. Ale jenom do té doby, než se promítne do úplně konkrétního rozvoje nemocnice, který už vidí každý. Takže jsme naplno rozjeli robotické centrum na urologii (konečně!), zmodernizovali jsme centrum pro poruchy spánku na neurologii, otevřeli zrekonstruovanou metabolickou JIP na III. interně, kompletně zrekonstruovali Strahov a přesunuli tam geriatrii, rozšířili jsme školku, zahájili kompletní rekonstrukci psychiatrických stacionářů, udělali rekonstrukci prostor rehabilitace na III. interně (koncem ledna bude hotovo!), postupně rekonstruujeme výtahy, obměňujeme auta na odboru dopravy (už jsou naší chloubou a ne ostudou) a tisíc dalších věcí.
Do toho jsme uprostřed obrovských projektů v informačních technologiích. Kdybych chtěl být megaloman, klidně bych to nazval digitální revolucí, ale i když nejsem, musím říct, že takhle ambiciózní IT projekty tady nebyly nikdy. Jde z velké části o přechod na bezpapírovou nemocnici, a to především na těch nejnáročnějších provozech, operačních sálech, RESech, JIPkách a tak. Investujeme do toho hodně peněz a ještě víc energie, na spoustě klinik jsme si našli úžasné garanty a parťáky, bez kterých by to nešlo a kterým za to patří velký dík. Za rok touhle dobou budeme o neskutečný kus dál a budeme patřit mezi absolutní lídry i v tomhle ohledu, což se ještě před třemi čtyřmi lety zdálo jako úplně bláznivá představa.
Plánů na příští rok je asi ještě víc než bylo na letošek. Obrazně řečeno jsme roztlačili vagón a ten teď jede velikou setrvačností dopředu. Pokud vydržíme, budeme v klidu pracovat, nebudeme se vysilovat hloupými spory a zkusíme být i trochu flexibilnější a otevřenější novým věcem, bude to skvělé. Měli bychom být spíš nemocnice než emocnice, to bych si moc přál.
Krásné Vánoce!
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
