Školka ve VFN letos vstoupí do patnáctého roku svého fungování. Od začátku byla budována jako služba na míru specifickému provozu nemocnice s důrazem na kvalitu, stabilitu a individuální přístup k dětem i rodičům. Jak se za tu dobu proměnila a na čem stojí dnes? Na to odpovídá její ředitelka Bc. Zuzana Staňková, DiS.
Letos oslavíte patnáctileté fungování školky. Co se Vám vybaví jako první, když se ohlédnete zpět?
Upřímně? To, že jsem od začátku přesně věděla, co chceme vytvořit, a tento směr držíme dodnes. Když jsem školku zakládala, neexistoval v obdobném prostředí žádný funkční model, ze kterého bychom mohli vycházet a který by byl vhodný pro naši nemocnici. O to důležitější proto bylo nastavit ve školce jasně a s ambicí promyšlené, kvalitní a profesionální služby, které budou vytvořené na míru reálným potřebám každodenního provozu a pracovnímu režimu zaměstnanců VFN. Představa, jak má taková školka fungovat a vypadat, ať už organizačně, pedagogicky, anebo lidsky, proto měla od počátku zcela konkrétní podobu.
V současné době má školka kapacitu 33 dětí ve věku od 2 do 7 let a 6 učitelek. Za ta léta je za námi velký kus práce, ale to zásadní zůstává stejné: laťku jsme si nastavily vysoko hned na začátku a místo toho, abychom se ji snažily jen dostihnout, posouváme ji systematicky výš. Přestože ta vize vyšla ode mě, to, že školka funguje tak, jak funguje dnes, je práce celého týmu, který tenhle standard dlouhodobě drží, a já si ho za to velmi vážím. Jsou to lidé, kteří své práci rozumí, přistupují k ní s patřičným respektem a s vysokou měrou nasazení.
Jak se školka za těch 15 let proměnila?
Proměnila se především v rozsahu a komplexitě. Dnes už se bavíme o stovkách dětí, které naším systémem prošly. To již vyžaduje jasně nastavené procesy, stabilní tým a schopnost řídit věci v širších souvislostech. Zároveň ale platí, že základní principy se nezměnily. Od začátku jsme měly poměrně jasně nastavené, jak chceme pracovat, a tohoto rámce se držíme. Spíš než o změně bych tedy hovořila o postupném zpřesňování a rozvoji.
Součástí toho je i práce s poměrně širokým věkovým rozpětím dětí a různorodostí jejich potřeb. V praxi to znamená, že pracujeme s heterogenním kolektivem a tomu odpovídá i rozsah vzdělávání a péče o děti, způsob jejich vedení, organizace dne a princip fungování týmu. Nebudu zastírat, že to klade vysoké nároky jak na jednotlivé pracovníky, tak na nastavení celého systému.
Během let jsme tedy reagovaly na reálné potřeby provozu a upravovaly jednotlivé parametry tak, aby služba dlouhodobě fungovala organizačně, personálně i ekonomicky. Díky tomu dnes stojíme na stabilním a ověřeném modelu, jediném svého druhu.
V čem je podle vás vaše školka jiná než běžná zařízení?
Důležité pro mě je, že se nám podařilo růst bez toho, aby šla dolů kvalita. Naopak, každá nová zkušenost nám pomohla pracovat přesněji a cíleněji. Školka ve VFN poskytuje službu, která má jasný systém a současně respektuje individualitu dítěte. Práce s každým dítětem je cílená, sledujeme jeho vývoj, pracujeme s jeho potřebami a vnímáme každé dítě v souvislostech. Zároveň se držíme struktury a řádu, který dětem dává pocit bezpečí. Děti potřebují vědět, v jakém prostředí se pohybují a co od něj mohou očekávat; předvídatelnost a znalost hranic jim dávají jistotu.
Pro mě je ovšem stejně důležitý také vztah s rodiči. Dlouhodobě se snažíme vytvářet prostředí, kde se na nás mohou obrátit a sdílet vše, co je trápí. Nehodnotíme, nesoudíme, nenálepkujeme. Pracujeme s fakty a v každé konkrétní situaci společně s rodiči hledáme řešení, které má pro dítě prokazatelný přínos. Právě tahle kombinace – systém, individuální péče a partnerská spolupráce s rodiči, je podle mě to, co nás odlišuje.
Jak vypadá program a aktivity u vás ve školce?
Základem je plnohodnotné předškolní vzdělávání podle rámcového vzdělávacího programu. Děti u nás často začínají ve věku kolem dvou let a většina z nich u nás zůstává až do nástupu do školy, takže na jejich přípravě pracujeme dlouhodobě a systematicky, vždy s ohledem na věk a individuální schopnosti. Věnujeme se intenzivně rozvoji řeči a logopedické prevenci, neboť řeč významně ovlivňuje celkový vývoj dítěte.
Na tento základ navazují další aktivity, které nejsou povinné a nevnímáme je jako něco navíc, ale jako přirozené rozšíření nabídky. Hojně navštěvujeme kulturně vzdělávací akce, galerie a muzea, cestujeme po republice za poznáním. Součástí programu jsou také školky v přírodě, které dětem dávají prostor pro samostatnost, společné zážitky a přirozené učení v jiném prostředí.
Děti mají dále možnost seznámit se s řadou sportů, jako je plavání, bruslení, lyžování, lezení. V nabídce je také externě organizovaný kroužek angličtiny. V posledních letech se kolegyně rovněž věnují každodenní práci s hlasem a rytmem. S určitou nadsázkou říkám, že školka má svůj dětský pěvecký sbor. Pokud nenajdeme nabídku, která by odpovídala tomu, co chceme s dětmi rozvíjet, připravujeme program samy a oslovíme s naší představou externí partnery.
V letních měsících pak nabízíme příměstské tábory, které pořádáme už osmým rokem. Chceme tak nabídnout praktickou pomoc i dalším rodičům z VFN, kteří potřebují pokrýt období, kdy jsou jejich mateřské školy zavřené.
Co pro vás osobně těch patnáct let znamená?
Je to kus života. Ta školka pro mě nikdy nebyla jen pracovní projekt. Od začátku jsem ji vnímala jako službu, která musí dávat smysl a být přínosná pro děti, rodiče i pro nemocnici. Troufám si říct, že za těch patnáct let se nám podařilo vybudovat stabilní a funkční systém, o který se mohou rodiče opřít a který dětem dává dobrý základ do dalšího života.
Velkou hodnotu pro mě má tým, který tu práci dělá. Bez něj by náš systém fungoval jen na papíře. A tady chci zdůraznit, jak moc je pro náš provoz důležitá spolupráce s dalšími kolegy napříč nemocnicí. Provoz takového typu služby se neobejde bez podpory řady odborných i provozních útvarů. Je to práce, která není vždy vidět, ale bez které by ten celek nemohl fungovat. Jim všem za to upřímně děkuji.
Pokud se dívám dopředu, přeji si, abychom si i v dalších letech udržely to podstatné, tedy otevřený a bezpečný prostor pro děti i rodiče, vzájemnou důvěru a kvalitu, kterou budeme dál rozvíjet. Jsme si dobře vědomy toho, že nám rodiče každé ráno svěřují do péče to nejdražší, co mají – své děti. Je to pro nás závazek a přistupujeme k němu s velkým respektem a odpovědností.
