MUDr. Petra Reková sice s rozhovorem váhala s odkazem na fakt, že konkurz ještě neproběhl a že je nyní „pověřená zastupováním dočasně neobsazené funkce primáře Neurologické kliniky VFN“. Přesto se nám podařilo odpovědi získat.
Považujete jmenování do nové funkce za závazek, výzvu nebo spíš za radost?
Jak nepolevit a dělat nadále neurologii na špičkové úrovni v omezených prostorech budov starých několik století, a zároveň přitom udržet vysoké nasazení skvělého týmu všech pracovníků Neurologické kliniky VFN? To je určitě výzva a závazek. Kolik radosti mi to přinese, nedokážu nyní odhadnout. Počítám ale spíše s překážkami a mnohými NE. Na druhé straně (vypůjčím-li si slova Jana Mühlfeita, resp. Billa Gatese), každé NE je pro mě začátkem ANO. A každé ANO se může proměnit v radost.
Co byste chtěla do budoucna na klinice změnit, zlepšit nebo co naopak funguje a chcete to rozhodně ponechat? Jaké jsou vaše plány a vize?
Musím říct, že jsme světoví v mnoha podoborech neurologie. O některých oblastech našeho oboru je to všeobecně známo, o jiných se to ví jen v užších odborných kruzích. A to je, myslím, škoda. Tedy to, že se o některých tolik neví. Takže věřím, že ještě hodně uslyšíte o celé šíři neurologie, kterou poskytujeme na neurologické klinice, o skvělých lidech, kteří tu neurologii dělají, a o spokojených pacientech. Náš obor je nesmírně dynamický, v posledních letech zažívá na poli diagnostiky i terapie obrovský rozmach. To s sebou ale nese nároky na rozšiřování kapacit, jak personálních, tak prostorových. A už jsme opět (mimo jiné) u starých budov… Genius loci mi snad promine, ale často musíme přemýšlet, „jak dostat mnoho ježků do malé klece“. A také, bohužel, někteří kolegové z jiných oborů se stále mylně domnívají, že neurologie je obor pomalý, snad až trochu „ospalý“. Doufám, že tento pohled se nám podaří změnit. Trápí nás absence centrálního příjmu VFN, nárůst pacientů na akutní ambulanci kliniky. Často nekonečné telefonáty při snaze umístit pacienta, jehož obtíže se ukážou být ne-neurologické, na lůžko či ambulanci oboru, kam patří. Zlepšení spolupráce s kolegy z jiných oborů, s okolními praktickými lékaři a ambulantními specialisty tak, aby péče o naše pacienty byla bezpečnější a efektivnější, považuji za nezbytnou. A pak, znáte to, vylepšit ekonomické výsledky, modernizovat vnitřní prostory, rozšířit přístrojové vybavení, využívat moderní technologie, umělou inteligenci…, ale pro všechny ty „vyšší cíle“ rozhodně nezapomínat na naše lidi, personál by měl mít důstojné zázemí, na sesterně pro tři se nás nesmí tísnit pět a na lékařáku pro pět kéž nás není deset, pacienti v čekárně si musí mít kam sednout, je dobré mít si kam odložit boty a pověsit kabát…
Těší nás důvěra obrovského množství pacientů, kteří si pro diagnostiku a terapii aktivně volí naši kliniku, o čemž svědčí plné ambulance a denně mnoho žádostí s prosbami o vyšetření či převzetí do péče. Z toho máme velikou radost. Pouze ty výše zmíněné nedostatečné kapacity nám to dost komplikují… Naše klinika je špičkové pracoviště ve vědě, výzkumu a vzdělávání. Loňský rok může být příkladem. V rámci publikačních výstupů jsme dosahovali excelentních výsledků. Neurologická klinika má největší množství publikací v kategorii D1 v rámci celé VFN. V oblasti vědy máme mezi sebou dokonce nositele státních vyznamenání! Věřím, že se současnému přednostovi profesoru Jechovi a stávajícím výzkumným týmům podaří vysokou kvalitu nejen udržet, ale ještě i dále posunout. Slibuji, že se budu snažit být maximálně nápomocná.
Jak vidíte vaše pracoviště za 10 let?
Upřednostňujete vizi z nejdivočejších snů a představ či spíše reálnější variantu? 😊
Za těch téměř 23 let ve VFN jsem si už zvykla, že situace na bojišti se může měnit každou vteřinou. Proto, ač plány, cíle a vize jsou nutné, za neméně důležité považuji schopnost umět pružně a kreativně reagovat na změny, které každý den přicházejí. Jistě, musíme směřovat k vytyčenému cíli, ale musíme si být vědomi, že k cíli může vést více cest. A třeba se může i stát, že cesta, po které kráčíme, se ukáže být slepou. To ale neznamená, že se vzdáme. Někdy stačí udělat jen malý úkrok stranou…
MUDr. Petra Reková pochází ze Slezska. Po promoci na 1.LF UK v Praze nastoupila na anesteziologicko-resuscitační oddělení Nemocnice Třinec, později dala přednost neurologii. Atestaci 1. stupně z neurologie získala v roce 1999, atestaci II. stupně pak v roce 2002. V roce 2000 nastoupila na Jednotku intenzivní péče Neurologické kliniky VFN. Dlouhodobě se zaměřuje na cerebrovaskulární problematiku a akutní stavy v neurologii. Od roku 2009 je členkou multidisciplinárního týmu lékařů VFN spolupracujících s Centrem pro Fabryho chorobu při II. interní klinice VFN. Neurologické projevy Fabryho choroby jsou také tématem jejího postgraduálního studia a spolu s cerebrovaskulární problematikou v neurologii se mu věnuje ve své aktivní přednáškové a publikační činnosti. Od roku 2018 je členkou výboru Cerebrovaskulární sekce Neurologické společnosti ČLS JEP a od roku 2020 členkou vědecké rady Národní výzkumné iktové sítě Stroczech.
