Každodenní kolotoč, náročné směny, zvyšující se počty pacientů, stres, únava, obavy o zdraví vlastní i blízkých a obrovská zodpovědnost k nemocným. I proto patří zdravotníci k nejohroženějším profesím. Poprosili jsme vedoucího psychologa VFN dr. Pavla Harsu, aby zkusil stručně shrnout, nač si dát pozor a jak se snažit obnovovat síly, kterých rychle ubývá…
„Vzhledem k současné epidemiologické situaci a následným změnám ve společnosti, různým omezením a práci na home office může u řady lidí narůstat nejistota, obavy, strach. Vnímejte to tak, že bez takových opatření se v současnosti neobejdeme. Věřte odborníkům a respektujte jejich doporučení. Musíme se všichni smířit s tím, že život se mění. Věřme, že dočasně. Řada lidí má zdravotní, osobní, pracovní, finanční i existenční starosti a na další činnosti (na které jsme byli zvyklí) již nemáme energii, náladu či chuť. Je třeba si i v současných diskomfortních podmínkách udržovat alespoň nějakou část struktury dne a nezapomínat na své blízké. Tato rada platí především pro zaměstnance, kteří dočasně pracují na home office,“ zamýšlí se doktor Harsa.
Dělejte to, co vás těší
„Čas, který máme, je potřeba opravdu využít. Přestože současná doba není lehká, je vhodné věnovat energii sobě, rodině a pokud zbude čas i zálibám. Jít se projít do přírody, prohlédnout si starší alba, zavzpomínat na dřívější příběhy, odreagovat se dobrým filmem, knihou apod. Kulturní akce jsou nyní (stejně tak jako sportovní) pozastaveny, ale někteří lidí využívají například divadla online. Doporučoval bych dělat to, co vás baví, co pomůže odreagovat se a alespoň na chvíli přivede na jiné myšlenky.“
Programově bojujte s úzkostí
„S úzkostí, kterou vyvolává současná nejistota, je potřeba programově bojovat. I když si to část našich zaměstnanců nechce připustit, úzkost tu je. Nikdo neví, když přichází do nemocnice, jestli „neodejde domů s covidem.“ A nepřenese infekci mezi blízké. To může přispívat k chmurné až depresivní náladě a velké nejistotě. Lékaři doporučují (pokud to situace dovolí) dostatečný odpočinek a spánek. Samozřejmě důležitá je i vhodná strava, pohyb na čerstvém vzduchu a přiměřená konzumace alkoholu. Na naší klinice adiktologie pod vedením prof. Miovského prováděli v jarním „koronavirovém období“ šetření ohledně konzumace alkoholu a zjistili (přestože byl určitým způsobem zaveden lockdown), že lidé často konzumovali alkohol v domácím prostředí ve zvýšené míře. Alkohol je sice jisté anxiolytikum („rozpouští určitým způsobem úzkost“), ale je to nevhodné anxiolytikum. Rovněž tak se v jarním období v domácím prostředí v některých rodinách zvyšovala hostilita a agresivní chování mezi členy rodiny.“
Úklid není na prvním místě
„Nesnažte se také po vyčerpávající službě zvládnout vše najednou (domácnost, navařit na několik dní dopředu). Využijte možnosti internetového prodeje potravin, různých zásilkových služeb. Snažte se odpočívat, věnujte se nejbližším a načerpejte energii. To je určitá prevence před dalším vyčerpáním,“ upozorňuje dr. Harsa. „Povídejte si spolu, abyste si zachovali pocit sounáležitosti, blízkosti a opory. To potřebujete víc než naleštěný sporák. Je fajn, že vedení naší nemocnice se snaží ulevit rodinám zdravotníků zřízením školy pro děti. Je potřeba, aby se zdravotní sestry a další zdravotníci mohli plně soustředit na svoji práci a na pacienty.“
Volno by mělo přinést únik od tvrdé reality
„Trávení volného času je na každém z nás. Někdo preferuje pasivnější způsob, jiný aktivní. Někdo je rád mezi lidmi (což je nyní komplikovanější kvůli vládním opatřením), jiný si vystačí sám. V současné době se doporučuje kontakty s blízkými (vzdálenější příbuzní, přátelé) realizovat přes internetové sítě, telefonní kontakty.“
Využít můžete pomoc kolegů
„Pokud máte pocit, že už jste psychicky hodně vyčerpaní, oslovte nás. Tuto službu jsme zavedli už na jaře, jsme tu pro všechny zaměstnance naší nemocnice. Není třeba se ostýchat, připadat si nepatřičně. V životě potřebuje občas každý pomoc či podporu. Jistě, je to citlivá věc, někdo má třeba pocit, že se nechce svěřovat kolegům. Pak stačí napsat mail, poprosit o radu telefonicky. Věřím, že jako z každé krize, i z té covidové se nakonec poučíme. Možná budeme v jistém ohledu zodpovědnější sami k sobě, k druhým, více si budeme uvědomovat význam našeho zdraví, budeme o sebe víc pečovat a nepodceňovat význam tělesné i psychické prevence. Možná nás to posune i v tom, že si budeme víc uvědomovat, že nemusí být vše samozřejmé a jisté. Připustíme si rizika a pokud možno jim budeme předcházet. Možná si uvědomíme že konzumní způsob života má své limity a nemusí být vše trvalé, neměnné a stálé. Zdraví nebudeme považovat za automatické, budeme si ho víc vážit.“
