Lékaři z Psychiatrické kliniky naší nemocnice uskutečnili ve spolupráci s Českou lékařskou komorou průřezovou studii o dopadu pandemie Covid-19 na zdraví českých zdravotníků. Do unikátního průzkumu se zapojilo více než 3600 respondentů v průměrném věku 49 let a s průměrnou délkou praxe 22 let. Ukázalo se, že přes 40 % lékařů trpí mírnými úzkostmi. VFN proto stále poskytuje zaměstnancům služby psychosociální podpory.
Úzkost, deprese, přepracování a strach ze selhání. To všechno zdravotníci zažívali téměř každý den po celý rok pandemie. Jejich psychika byla pod neustálým tlakem a u některých se kvůli tomu začaly projevovat psychické potíže. Nový výzkum ale říká, že situaci ve výsledku zdravotnický personál zvládl dobře. Prováděli ho na přelomu letošního května a června psychiatři z naší nemocnice společně s Ústavem zdravotnických informací a statistiky a ve spolupráci s Českou lékařskou komorou.
Hlavním zdrojem stresu byly pro naše lékaře především problémy týkající se onemocnění Covid-19, a to zejména nedostatek personálu, obavy z nakažení blízkých nebo tlak médií. Unikátní průzkum navíc prokázal, že více než polovina lékařů pociťuje po prodělání onemocnění Covid-19 vyčerpání, nadměrnou únavu i mentální únavu. Často mluví i o takzvané mozkové mlze. „Zhruba dvanáct procent lékařů trpí vysokou a střední úzkostností, s mírnou úzkostností jich je dokonce přes čtyřicet procent, což je alarmující číslo. Přestože jde o mírnou úzkost, může je omezovat v práci i soukromém životě. Zaznamenali jsme i vyšší míru depresí,“ uvedl prof. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D. z Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK.
Řada zdravotníků vyhledala během pandemie odbornou pomoc. Jednou z nich byla i Lenka Konečná, zdravotní sestra sloužící na jednotce intenzivní péče IV. interní kliniky VFN. „Začátek pandemie byl strašně náročný, ale všichni jsme byli plní sil, takže jsme se do toho pustili s vervou, že to zvládneme. Jenže to bylo dlouhé a pořád se to nelepšilo. Bylo to vlastně pořád horší. Později přišly i pocity, že už to nechci dělat, že už nechci v nemocnici být. Lidé stále umírali, bylo to pro mě opravdu psychicky náročné. Neměla jsem moc volna, nijak jsem to neventilovala. Pak jsem byla v depresivní fázi, kdy jsem už nedělala nic, jen jsem se snažila přežít. Byla jsem buď v práci nebo jsem spala. Nic víc,“ přiznala Lenka Konečná a dodala: „Nakonec jsem vyhledala pomoc psycholožky. Ukázalo se, že mi chybí serotonin, a psycholožka mi poradila, co mohu dělat, abych byla zase veselá. Časem jsem si uvědomila, že svou práci miluji, naplňuje mě a nenechám si ji vzít. Změnila jsem pohled, rozhodla jsem se, že se do toho zase pustím, a ubezpečovala jsem se, že to jednou přejde a bude všechno zase dobrý.“
Zátěžovému pracovnímu režimu byla vystavena řada dalších zdravotníků VFN. Dopadla na ně krizová situace, byli v přímém styku s pacienty, jejich nemocí a umíráním. Pro všechny, kteří cítí potřebu pomoci se zvládáním stresové pracovní zátěže, obav, emocí, frustrace nebo pocitem vyhoření, nabízí VFN stále služby psychosociální podpory. K dispozici jsou individuální a zcela diskrétní konzultace s psychiatry, psychology, sociálními pracovníky, nemocničním kaplanem nebo vyškolenými PEER pracovníky. Řadu tipů, rad a dalších informací naleznete na intranetu VFN v rubrice Psychosociální podpora.
