Slavíme 150. výročí vzniku II. interní kliniky

České vnitřní lékařství vzniklo ve dvou pokojích II. německé kliniky, v tzv. Oddělení nemocí prsních, kde budoucí profesor Bohumil Eiselt začal v roce 1863 jako první soustavně přednášet medikům česky. Toto oddělení bylo základem, na němž vznikla později, v roce 1871, ještě před rozdělením na českou a německou, první česky vedená klinika. Letos si připomínáme kulaté výročí jejího vzniku.

Úplně první české přednášky byly na pražské lékařské fakultě vypsány už na začátku 50. let 19. století, ale během Bachova absolutismu zase vymizely. Od 60. let se na fakultě opět objevily zásluhou národních buditelů z řad lékařů, mezi které patřil třeba prof. Matěj Popel, J. E. Purkyně nebo právě Bohumil Eiselt, jenž patřil v tomto ohledu k nejvytrvalejším a nejvýznamnějším. České přednášky začal vypisovat v roce 1861 a jako jediný je dával nepřetržitě až do rozdělení fakulty v roce 1883. V roce 1863 získal Eiselt vlastní pracoviště, když se stal ordinářem Kliniky prsních chorob. Z té vznikla v roce 1871 interní klinika s názvem Klinika lékařská česká, která byla první českou klinikou vůbec. V jejích prostorách byla ustavena v roce 1887 II. interní klinika, kterou vedl Eiseltův žák a také zeť prof. Emerich Maixner. V čele kliniky stál patnáct let a během svého působení položil základy jejího kardiologického zaměření. Do současných rozměrů se II. interní klinika rozšířila po nástupu Josefa Thomayera na přednostenské místo v roce 1902. V původních prostorách vznikla dnešní posluchárna – Eiseltova síň.

prof. MUDr. Bohumil Eiselt

V průběhu 30. let pod vedením profesora Josefa Pelnáře došlo k bouřlivému rozvoji kliniky. Byly založeny pracovní skupiny specializované na nefrologii, gastroenterologii, hematologii, endokrinologii a kardiologii. Kardiologie patřila mezi nejperspektivnější. Skupinu kardiologů vedl nejprve prof. Bohumil Prusík, který také pro kliniku zakoupil první elektrokardiograf. Později skupinu vedl prof. František Herles, jenž jako první u nás diagnostikoval v roce 1929 akutní infarkt myokardu a sepsal první učebnici elektrokardiografie. Během nacistické okupace ztratila klinika šest lékařů ze svého středu. Šlo o největší počet obětí na jediném pracovišti.

V roce 1942 převzal za nelehkých okolností oficiální vedení kliniky doc. Antonín Vančura. I přes veškerá úskalí se odborný vývoj kliniky nezastavil. Jeho stěžejní publikace „Vysoký krevní tlak“ se stala milníkem ve výzkumu hypertenze. Vančurovu klasifikaci stadií vysokého krevního tlaku přijala v roce 1961 nakonec za svou i Světová zdravotnická organizace. V roce 1946 se Vančura stal profesorem a zahájil přestavbu kliniky, kterou vedl navzdory politickým zvratům. V roce 1955 vybavil pracoviště první umělou ledvinou.

Na počátku 50. let byla na klinice vybudována katetrizační laboratoř vedená prof. Františkem Herlesem, který se po Vančurovi ujal přednostenství. Laboratoř se zabývala problematikou elektrického pole srdce a kardiopulmonální cirkulace. Kardiologie dosahuje na klinice největší rozmach a věhlas. Připravuje se otevření koronární jednotky, jedné z vůbec prvních v zemi. Jejího otevření se však prof. Herles v roli přednosty nedočká. S nástupem nastupuje do funkce prof. Otto Ripka, který se věnuje převážně problematice arteriální hypertenze. Kliniku vede do roku 1984, kdy jej vystřídá prof. František Boudík.

V roce 1988 je klinika vybavena novou katetrizační laboratoří pro intervenční kardiologii a moderním echokardiografickým přístrojem. Velký rozvoj doznalo kardiostimulační centrum. Kardiologie se na klinice stává dominantním oborem. V roce 1990 nastupuje do funkce prof. Karel Horský. Za jeho vedení dochází k výraznému rozvoji výzkumu hypertenze a molekulární kardiologie. Díky jeho působení prestiž kliniky výrazně stoupá. I přes dominantní postavení kardiologie je pracoviště i nadále polyvalentní interní klinikou s lékaři specializovanými na nefrologii, gastroenterologii, hematologii a pneumologii.

V roce 1998 nastupuje do funkce přednosty prof. Michael Aschermann. Pod jeho vedením prochází klinika revolučními změnami. Ze IV. interní kliniky přichází skupina angiologů, nová součást pracoviště. Klinika se stává kardiologickým a angiologickým centrem. Dochází k modernizaci katetrizačních laboratoří a echokardiografické laboratoře, angiologická katetrizační linka se přesouvá do prostor bývalého rentgenového pracoviště v budově kliniky. Je přebudována koronární jednotka a je vystavěna nová jednotka intenzivní angiologické péče. Vzniká i antiarytmická jednotka. Na klinice se dostává do popředí i výzkumná práce a stoupá publikační aktivita. V roce 2005 se prof. Aschermann stává předsedou České kardiologické společnosti a předává vedení kliniky prof. Aleši Linhartovi.

II. interní klinika patří k historicky nejstarším interním klinikám v Česku a byla vždy průkopnickým pracovištěm české kardiologie. Odborná centra působící na klinice představují i v současnosti špičkové programy s nejmodernějšími diagnostickými přístupy a léčebnými možnostmi.

Zdroj: int2.lf1.cuni.cz, 1. lékařská fakulta UK