Počátky soudního lékařství v českých zemích sahají hluboko do 16. století, kdy se objevují zprávy o přítomnosti ranhojičů, léčitelů a chirurgů u nejasných úmrtí či podezření na otravy. Pražská lékařská fakulta začala podávat odborné posudky již v druhé polovině 17. století. Budova Hlavova ústavu na Albertově, kde soudní lékařství a toxikologie sídlí, byla otevřena v roce 1921 a za tu dobu zde byl proveden nespočet pitev, toxikologických vyšetření a znaleckých posudků, které pomohly objasnit úrazy, nemoci, intoxikace i řadu velkých kriminálních případů naší dávné i nedávné historie.
Soudní lékařství je obor vhodný pro přemýšlivé lékaře, kteří mají rádi překvapení, dobrodružství a záhady. Co na to říká primářka Ústavu soudního lékařství a toxikologie VFN a 1. LF UK MUDr. Klára Neureutterová?
„Jednoznačně souhlasím. Každé tělo skrývá tajemství a nikdy nevíme, co v něm při pitvě objevíme. Proto mě i po letech tento obor fascinuje, a proto jsem si ho vybrala. Stačí malý příklad: na pitevní sál jdeme s tím, že příčinou smrti je infarkt myokardu nebo mozková mrtvice, a objevíme mozkolebeční poranění, které jasně ukáže na podezření na úder tupým předmětem. Za rok 2020 jsme provedli téměř 1200 pitev v týmu sedmi lékařů, z toho asi 70 % tvoří pitvy zdravotní a 30 % soudní, které samozřejmě veřejnost zajímají daleko víc. Ovšem jak jsem popsala, nikdy není jisté, že se z běžné zdravotní pitvy nestane soudní,“ směje se primářka.
Kdy dochází k pitvě zemřelého
„Zdravotní pitvy indikuje lékař přivolaný k zemřelému v případě, že zemřel mimo zdravotnické zařízení. Samozřejmě jsou i výjimky, kdy pitváme zemřelé ze zdravotnických zařízení, například když poškozený přežíval několik dní po neúspěšném pokusu sebevraždy oběšením. Pokud je dlouhodobě nemocný a jeho blízcí či ošetřující lékař mají zdravotnickou dokumentaci, obvykle se pitva nenařizuje, ale u nejasných případů je to způsob, jak zjistit příčinu smrti. Někdy si pitvu přejí sami pozůstalí,“ vysvětluje Klára Neureutterová. V případě, že je podezření na intoxikaci návykovými látkami, se zároveň provádí i toxikologické vyšetření. Jsou situace, kdy může mít pitva i jistý preventivní efekt: „Když zjistíme v průběhu pitvy závažné infekční onemocnění, například tuberkulózu či v současné době Covid-19, musíme to okamžitě hlásit hygienické stanici, která následně přijímá další opatření,“ dodává primářka.
Soudní pitva voní zločinem
Veřejnost nejvíc zajímají soudní pitvy… „Ty primárně nařizují orgány činné v trestním řízení,“ komentuje doktorka Neureutterová. „Policie je přítomná u samotné pitvy, my se předem seznámíme se zdravotnickou dokumentací nebo s úředními záznamy. Přesto je potřeba jakýsi šestý smysl, předvídat, co se mohlo stát, hledat, kde by mohl být problém, příčina úmrtí, stopa po trestném činu. Tělo tomu, kdo má talent pro takovou detektivní práci, pak vydá své tajemství, a to je velké dobrodružství. Tím, že spolupracujeme s policií na vyšetřování, jsou výsledky naší práce doplněny příběhem každého člověka, jeho vlastní historií. Ovšem v naprosté většině případů řešíme narkomany, úmrtí pod vlivem alkoholu a dalších omamných látek, dopravní nehody, nehody, při nichž sledujeme, zda to byla opravdu nešťastná náhoda, sebevražda anebo se mohlo objevit i cizí zavinění…“
Živí nás pitvy zdravotní
I když soudní pitvy patří k jakési třešince na dortu práce soudního lékaře a odborníci našeho ústavu soudního lékařství se podíleli třeba na vyšetřování případu spartakiádního vraha Jiřího Straky či jejich pitva hrála rozhodující roli v případu vraždy v tramvaji číslo 17 v roce 2014, většinu práce zaberou pitvy zdravotní. „Naši lékaři, když dosáhnou odborné způsobilosti, se stávají znalci v oboru zdravotnictví v odvětví soudní lékařství. Mohou psát odborné posudky, hodnotit zdravotní úrazy, stanovovat stupně újmy na zdraví, psát vědecké práce, přednášet studentům lékařských fakult. Šíře záběru naší práce a možností je neskutečně bohatá,“ vypočítává primářka.
Humor a radost je i v paláci smrti
„Mile nás v minulém roce překvapilo, že nepřibylo trestných činů s fatálními následky, i když některé katastrofické scénáře to v době lockdownu předpovídaly. Stejně tak u nás ubývá brutálních činů, na rozdíl od ostatních států Evropy a světa. Tomu jsme rádi. Protože přestože ‒ anebo možná právě proto ‒, že žijeme v paláci smrti, jak se našemu ústavu přezdívá, dokážeme si vážit života a užívat si ho. S humorem, s radostí. To o nás asi většina kolegů v nemocnici vůbec netuší…“ končí s humorem sobě vlastním primářka Klára Neureutterová.
