Tento měsíc jsme pronikli do jedné ze dvou dílen našich zámečníků, která se skromně skrývá v suterénu naší nemocnice. Zámečníka si mnozí představí jako člověka, který dokáže otevřít zabouchnuté dveře. Ve skutečnosti toho ale umí daleko víc. Zámečníci z VFN jsou toho jasným důkazem. Vyrábí klíče, mříže, opravují kovový nábytek nebo zámky. Pokud byste snad zlomili v zámku klíč, jsou připraveni hned zasáhnout. Jak nás sami upozornili, nejhorší je, kdy se zaměstnanci nemocnice snaží otevřít a opravit dveře sami. To vždycky dopadne špatně. Kolik chodí našim zámečníkům ročně žádanek, kolik kilogramů váží jejich brašna nebo kolik nachodí denně kroků? Vše nám v rozhovoru prozradil vedoucí zámečníků VFN Ivan Chovanec.
Představte nám prosím své oddělení. Co všechno máte na starosti?
Jak říkají mí kolegové, Ferda Mravenec – práce všeho druhu (smích). Na našem oddělení je nás pět – Jan Benák, Jan Votava, Martin Franěk, Vladimír Třešňák a já. Sídlíme v prvním podzemním podlaží pavilonu A6 a jsme jedním ze dvou pracovišť. Máme areál nemocnice rozdělený ještě s druhou partou, kterou vede pan Luboš Papež. Ti se však starají o jiné objekty než my. Náš pracovní den začínáme ráno v 7 hodin a pak jsme prakticky celý den na nohou. Máme na starost celkem širokou škálu věcí, které pro zaměstnance vyrábíme či opravujeme. Nejčastěji se ale jedná o výrobu klíčů, různé výměny zámků a tak podobně. Děláme ale i různé mříže na okna i dveře. Vyrábíme z kovů a běžně opravujeme například kovové židle, kolečka či pojezdy. Ale třeba plot, ten jsme natahovali jen jednou jedinkrát na Strahově.
Zdá se, že toho přes den hodně nachodíte. Je nějaké místo v areálu nemocnice, kam chodíte nejraději?
My chodíme rádi všude, to takhle nejde říct konkrétně. Možná se to může zdát na první pohled jako brnkačka, ale přiběhnout není tak snadné. Nosíme s sebou opravdu hodně těžkou brašnu, která váží mnohdy i přes 17 kg. Máme v ní připravené všemožné nářadí, udělátka a šroubky, které bychom mohli potřebovat, abychom se zbytečně nemuseli vracet do dílny. S touto těžkou brašnou na rameni tady denně po nemocnici nachodíme zhruba 15 až 18 000 kroků, schodů nespočet. Jakékoliv přesuny jsou tím pádem opravdu fyzicky náročné. Za ta léta tady díky tomu známe všemožné zkratky napříč areálem.
Jaké zajímavé zakázky jste v nemocnici vytvářeli nebo vytváříte?
Největší zakázkou byl nejspíše přístřešek na kola, tam kde je průjezd sanitek. Měří zhruba 3×7 metrů. Než jsme to celé posvářeli, strávili jsme tím snad týden. Vyráběli jsme také dvě stě kusů nerezových krabiček na gumové rukavice, spousty držáků na role papírů na nemocniční vyšetřovací lůžka. Před deseti lety nám chodilo odhadem 2 500 žádanek ročně, teď se jejich počet zvýšil zhruba třikrát, havárií je ročně přes 130. Když se nějaká stane, vyrážíme ihned. Klíče vyrábíme většinou na počkání, případně do druhého dne. Záleží také, kolik jich je potřeba. Ročně je to ale kolem třech tisíc kusů. Speciální klíče s certifikátem ale dělat nemůžeme, to předáváme specialistům. Tam nám jsou schopní vyrobit i kopii vložky, abychom nemuseli brousit nových 150 kusů klíčů, když se rozbije jeden zámek. Potřebujeme k tomu mít originální klíč, ten si právě pro tyto případy vždy někde uschovejte.
Když jsme u té bezpečnosti, zažili jste nějaký pracovní úraz? Potřebovali jste někdy v nemocnici ošetřit?
Za dobu mého působení určitě ne. Jsme tu všichni šikovní, proškolení a hlavně opatrní.
