V poslední době zaznamenávají lékaři u nás i ve světě stále častější výskyt zpožděné spánkové fáze. Ponocování se týká nejen dospělých, ale v současnosti také dětí a mladistvých.
„Zvýšená expozice nočnímu světlu, snížený příjem denního světla, večerní používání moderních technologií, to všechno může vést k této spánkové poruše způsobující závažné zdravotní i společenské důsledky,“ upozorňuje doc. Iva Příhodová z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN a dodává: „Covidová pandemie a s ní související změny v každodenním fungování mohla tyto potíže ještě prohloubit.“
Lidský biologický rytmus se neshoduje s 24hodinovým denním cyklem, proto je třeba se s ním synchronizovat. Slouží k tomu různé zevní podněty – střídání světla a tmy, pravidelný příjem potravy, pracovní nebo školní režim a další. Při zpožděné spánkové fázi dochází k desynchronizaci biologických hodin s denním rytmem. Postižený jedinec usíná minimálně o dvě hodiny později, než by měl, a s tímto zpožděním se také probouzí. V případě dětí je problematické i hodinové posunutí spánku.
Zpožděný spánek: normální spánek v abnormálním čase
Zpožděný spánek nemusí být nutně kratší nebo méně kvalitní. Jedná se o teoreticky normální spánek v abnormální čase – má obvyklé rozložení fází a normální délku, ale je posunutý a dostává se tak do konfliktu se společenskými nároky. Proto v každodenním životě dochází k jeho vynucenému zkracování, když musí děti vstávat do školy a dospělí do práce. Vzniká tak spánková deprivace, která má celou řadu zdravotních a sociálních dopadů.
„Pacienti se zpožděnou spánkovou fází si stěžují na denní pospávání, únavu, zhoršení paměti, pozornosti a dalších psychických funkcí. Prodlužuje se také reakční čas, což vede k zvýšenému riziku nehod a úrazů. Pacienti navíc častěji trpí změnami chování, nervozitou, podrážděností, depresí či úzkostí a u dospívajících se dokonce zvyšuje hrozba sebevražedných myšlenek,“ vypočítává Příhodová.
Poruchou trpí až 16 procent mladistvých
Nejvyšší výskyt této spánkové poruchy je u dospělých a mladistvých. Podle zahraničních studií trpí poruchou 7–16 procent mladistvých. Právě u nich může posun spánku kromě zdravotních problémů způsobovat značné absence ve škole, zhoršení prospěchu – někdy až s nutností opakovat ročník, a další omezení sociálního kontaktu.
Příčiny poruchy jsou různorodé a jejich podíl není dosud přesně určen. Zpožděná spánková fáze může souviset i s genetickými dispozicemi, někdy s psychiatrickými chorobami nebo specifickými povahovými rysy.
Léčba, jejímž cílem je posunout spánek do běžného času, proto kromě podávání melatoninu nebo psychoterapie spočívá hlavně v režimových opatřeních.
Co by měl každý dodržovat pro prevenci, případně v léčbě zpožděné spánkové fáze
- Omezit používání elektronických přístrojů 2–3 hodiny před spaním.
- Usínat vždy ve stejný čas, například ve 22:00.
- Vstávat v pravidelnou dobu i o víkendu, v obdobný čas jako ve všední den.
- Ráno se vystavit světlu – ideálně slunečnímu.
- Během dne zařadit pohybovou aktivitu.
Autor: 1. LF UK
