Doktor Jan Přáda z Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN se stal koordinátorem školitelů pro specializační vzdělávání. Zeptali jsme se ho, co tato pozice obnáší, jaké výzvy ho v nejbližší době čekají i jak dokáže propojit náročnou práci lékaře s novou pozicí.
Velmi zjednodušeně mám za úkol, aby specializační vzdělávání lékařů probíhalo hladce, bez zbytečných zdržení a v zásadě tak, jak stanovují vzdělávací plány. K tomu se přidává agenda nejen našich vlastních lékařů, ale i stážistů z jiných pracovišť. Tím, že má VFN mnoho specializovaných pracovišť, spadají do toho i nástavbové atestace. Aktuální velkou výzvou bude přechod na digitální administraci průběhu vzdělávání, který vnese do celého procesu naprostou transparentnost, zároveň však nedovolí žádné nesrovnalosti, které „snesl papír“. A je tu i jistý přesah do agendy vzdělávání nelékařů, akreditací atd.
Kolik školitelů a pro jaké obory ve VFN máte na starosti?
Celkem několik stovek školitelů a až na některé jednotlivé výjimky prakticky všechny lékařské obory.
Máme jich pro lékaře ve VFN dostatek?
Máme, nicméně jak už jsem upozornil, digitalizace si bude žádat naprostou aktuálnost stavu, takže bude potřeba v první řadě udělat komplexní přehled školenců, školitelů a veškerých potřebných doplňkových údajů. Na tom nyní pracujeme.
Musí lékaři absolvovat specializační programy povinně, nebo je to na jejich snaze zvyšovat si kvalifikaci a získávat další odborné znalosti?
Lékaři mají dokonce legislativní povinnost se vzdělávat celoživotně. Teoreticky by to šlo i bez vstupu (a zakončení) specializačního vzdělávání, ale tento postup by nedával moc smysl a v první řadě by lékař limitoval sám sebe, nejen své pacienty.
Pokud je to jen na nich, o jaké specializační programy je největší zájem?
To se v čase mění, nicméně žádnou oficiální statistiku srovnávající počet žádostí o místa s počtem přijímaných momentálně nevedeme, abychom to mohli porovnávat.
V čem vidíte největší smysl systému specializačního vzdělávání?
Systém vzdělávání by měl poskytovat lékaři oporu v tom, že ho dostatečně naučí a seznámí s problematikou, kterou se pak bude zabývat celý profesní život. Pacientům naopak poskytuje garanci, že lékař s danou specializací jejich obtížím opravdu rozumí a má s ní jisté zkušenosti. Ale jak jsem říkal, lékaři se musí vzdělávat celoživotně a atestace má být jen odrazový můstek k oboru, kterému se chtějí věnovat. Rozhodně nesmí představovat poslední (povinnou) zastávku ve vzdělávání. Medicína se vyvíjí a nelze ji praktikovat podle atestace získané před 20 lety…
Jak náročné je tuto funkci zastávat, když sám pracujete jako lékař na velmi vytíženém pracovišti?
Samozřejmě to jistý čas a energii bere. Na druhou stranu je problematika vzdělávání naprosto zásadní, už jen proto, že kromě našich vlastních lékařů vzděláváme i zdravotníky napříč Českou republikou. Zároveň se podařilo poskládat dobrý tým, se kterým určitě můžeme udělat kus práce, a jsem rád, že se této problematice, která mě dlouhodobě zajímá, baví a dává smysl, mohu věnovat právě v naší nemocnici.
