Při příležitosti Mezinárodního dne sester a ošetřovatelek, který si každoročně připomínáme 12. května, jsme oslovili několik kolegů vykonávajících tuto profesi v naší nemocnici. Rádi je představujeme i tak, jak je mnozí neznáte. Děkujeme všem za odpovědi na položené otázky a za poskytnutí fotografií z osobního archivu.
Radka Horká, staniční sestra, II. chirurgická klinika ‒ kardiovaskulární chirurgie
1. Co ve své práci považujete nejdůležitější?SPOKOJENOST – myslím, že je to nejdůležitější. Vedení je spokojené s mou prací, já jsem spokojená s prací mých podřízených, podřízení jsou spokojení s mým vedením a to NEJ: pacienti jsou spokojeni s naší péčí.
2. Jaký je váš recept na vyčištění hlavy po náročné službě?
Věnovat se rodině, přátelům a koníčkům. V mém případě jsou to závodní auta, rallye a jízda na motorce.
3. Máte nějakého pacienta nebo zážitek z práce, na který si i po letech vzpomenete?
Za mých 26 let ve VFN je pacientů i zážitků, na které ráda, vzpomínám opravdu mnoho. Nejraději mám ty veselé, ale myslívám i na ty špatné. Velkou radost mi dělá, když si pacienti vzpomenou na mě. Okolo Vánoc a Velikonoc mívám spousty telefonátů od bývalých pacientů.
4. Co byste poradila budoucím mladým sestrám, které se chystají na tuto profesi?
Aby se nenechaly na startu své kariéry odradit, protože každý začátek je těžký. Aby ji dělaly srdcem.
Bc. Bořek Jankovský, DiS., staniční záchranář, Neurologická klinika, JIP
1. Co ve své práci považujete nejdůležitější?
Každá staniční sestra musí v průběhu jedné směny vyřešit široké spektrum problémů a pracovních úkolů. K jejich řešení je zapotřebí mnoha vlastností a dovedností, každá z nich má svou nezastupitelnou roli. Pokud bych měl jmenovat jednu nejdůležitější, tak je to pro mě určitě trpělivost. V téměř každém aspektu svojí práce se setkávám s nějakým prodlením. V posledních letech jsou to výpadky napříč všemi odvětvími. Nejsou to jen léky, které naše nemocniční lékárna shání ze všech možných i nemožných zdrojů, ale i díly na opravy přístrojů nebo spotřební materiál. A když už díl dostaneme, tak není volný technik, který by ho instaloval. Jednoduchá oprava se protahuje na týdny až měsíce. Proto je trpělivost pravděpodobně nejdůležitější vlastností.
2. Jaký je váš recept na vyčištění hlavy po náročné službě?
Na zlepšení nálady pro mě nejlépe funguje čas strávený s rodinou, běh a cyklistika. Nyní se sportu nevěnuji, tak jak bych si přál, ale věřím, že se to změní s nástupem lepšího počasí. V květnu jsem registrován do výzvy Do práce na kole, tak doufám, že podpořím náš tým vysokým procentem bezemisního dojíždění.
3. Máte nějakého pacienta nebo zážitek z práce, na který si i po letech vzpomenete?
Vzpomínám si na hodně pacientů. Především proto, že jsem se díky zkušenosti s péčí o ně něco naučil. Evakuační techniky u prvního kolapsu na toaletě pro veřejnost, specifické polohování u prvního pacienta s myopatií, pronační polohu u pacienta s COVID 19 a další. V kolektivu na některé pacienty vzpomínáme opakovaně. Nejsou to vždy příjemné vzpomínky, ale i takové jsou součástí naší práce a posouvají nás dál.
4. Co byste poradil budoucím mladým sestrám, které se chystají na tuto profesi?
Nechtěl bych budoucím sestrám citovat nějaká životní moudra a rady. Spíš bych si jen přál, ať u našeho oboru zůstanou, protože toho může hodně nabídnout. Možná jednu radu pro ně mám. Když nebudou po škole vědět kam nastoupit, tak neurologie je velmi zajímavý obor…
Mgr. Romana Pucholtová, všeobecná sestra specialistka pro intenzivní péči, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny
1. Co ve své práci považujete nejdůležitější?
Možnost osobního rozvoje, vzdělávat se, ale i vzdělávat ostatní. V očekáváních jsem polevila 😊, ale sny mám pořád…
2. Jaký je váš recept na vyčištění hlavy po náročné službě?
100% recept nemám. Ale co si udržuji, že nejsem aktivní na sociálních sítích. Nemám Instagram ani Facebook. Vystačím si s mobilem (samozřejmě chytrým😊) a e-mailem. Před dvěma lety manžel začal včelařit. U včel nezvoní ani telefon a ani nechodí „zaručeně důležité“ zprávy. A já se rozpomínám na dětství, jaké to bylo, když měla moje rodina spoustu včel. A představte si, bzučí a létají pořad stejně. Tam je svět pořád O. K., k nim katastrofy a politické diskuze nedoletí. No a pak je super si pustit nějaký dobrý film, ty s Vladimírem Pucholtem jsou samozřejmě nejlepší😊.
3. Máte nějakého pacienta nebo zážitek z práce, na který si i po letech vzpomenete?
Mám spousty vzpomínek na pacienty, ale i na rodinné příslušníky. Vzpomínky jsou smutnější i veselejší. Zkrátka někdy je za nimi úsměv a smích, jindy splín. Tak jak to ve zdravotnictví bývá.
4. Co byste poradila budoucím mladým sestrám, které se chystají na tuto profesi?
Profese zdravotní sestry má dlouhou historii. Nejedná se o mladé povolání jednadvacátého století, tak jako jsou například influenceři😊. Zdravotní sestra sice nepůsobí na followery, ale skrze svoji dovednost v práci či mluvu ovlivňuje zdravé i nemocné lidi. Ve zdravotnictví je obrovská dynamika, co bylo včera, zítra pravděpodobně nebude. A co je fajn, že tam nikdy nejste sami. Když se náhodou stane, že nevíte, tak to ví ten vedle vás. Anebo někdo na jiném patře. Anebo to společně vymyslíte😊. Takže vlastně vcelku „bezpečné“ prostředí… A co bych poradila? Nepřestávat se dívat kolem sebe, být zdravě sebevědomý, zdravě se bát, zdravě o sobě pochybovat, naučit se umět přijímat konstruktivní kritiku, mít své koníčky.
Jiří Štefek, všeobecná sestra, I. chirurgická klinika
1. Co ve své práci považujete nejdůležitější?
Tady by se toho dalo uvést spousta a je těžké vypíchnout pouze jednu věc. Ve směru k pacientům bych určitě uvedl profesionální přístup, empatii. V rámci pracovního kolektivu je asi nejdůležitější být týmovým hráčem. Z osobního pohledu pak asi dokázat oddělit osobní a profesní život. Nenosit si pracovní problémy domů a naopak. A dělat vše proto, aby člověk nevyhořel.
2. Jaký je váš recept na vyčištění hlavy po náročné službě?
Asi podle toho, v čem spočívala náročnost směny. Pokud byla náročná po psychické stránce, tak v létě si jdu zpravidla zahrát basket, v zimě si zahraji nějakou dobrou strategii na počítači. Pokud byla náročná fyzicky, tak dostatečný spánek. V obou případech neublíží horká vana plná voňavé pěny.
3. Máte nějakého pacienta nebo zážitek z práce, na který si i po letech vzpomenete?
Praxi jsem začínal na psychiatrickém oddělení. Jen z tohoto období bych si pacientů vybavil hned několik. Za praxi člověk potká spoustu zajímavých lidských osudů a medicínských případů, které lze těžko zapomenout.
4. Co byste poradil budoucím mladým sestrám, které se chystají na tuto profesi?
Pokud teprve studium zvažují, tak je dobré si sepsat všechna pro a proti u této profese. A pořádně si promyslet svou motivaci a své rozhodnutí. Pokud již studují, tak bych asi poradil pomocí dvou přísloví. A to: „štěstí přeje připraveným” a “těžko na cvičišti, lehko na bojišti”.
