Každý obor lidské činnosti má svůj sezónní vrchol. Třeba pro umělce je to konec zimy a začátek jara, kdy se vyhlašují ceny Grammy, Oskary a tak podobně. Ve fotbale je to pozdní jaro, protože končí ligové i mezinárodní soutěže, zvedají se nad hlavu poháry nebo se truchlí nad sestupem a vyhazuje se trenér. No a v českém zdravotnictví je to poslední říjnový den, kdy vychází „Vyhláška o stanovení hodnot bodu, výše úhrad za hrazené služby a regulačních omezení“ (to je název, co?), které se zkráceně říká úhradová vyhláška. Na konci října se vlastně všichni zdravotníci dozvědí, co a jak mají příští rok dělat. Ta vyhláška se každý rok mění, vždycky tam někdo dostane víc (takže mlčí), někdo míň (takže svolá tiskovou konferenci a stěžuje si) a někdo tak zhruba stejně (takže taky svolá tiskovou konferenci a říká, že to nestačí). Po vydání té slavné vyhlášky teprve můžeme sestavit rozpočet na příští rok a pak předat klinikám informace, co se od nich očekává. Je to trošku zvláštní systém, který neumožňuje střednědobé plánování, já jsem třeba zastáncem dvouletých nebo tříletých vyhlášek, které by nám daly přece jenom nějaký mírný stupeň jistoty a předvídatelnosti. Ale smůla, no. Tak jak to vypadá pro rok 25?
Stručně řečeno, jde to. Není to ani na velké vyskakování, ani na bankrot. Je pravda, že oproti letošku nedostáváme příští rok žádné navýšení, jinými slovy přijde stejně peněz jako letos. To se může zdát celkem ok, ale jenom do chvíle, než si uvědomíme, že rostou ceny zboží, služeb, energií, porostou i platy a veškeré tohle navýšení budeme muset utáhnout takzvaně z vlastního, protože nám na to extra peníze z pojišťoven nepřijdou. A ještě to trochu zkomplikuju: peníze z pojišťoven nepřijdou za naše krásné oči, ale za naše výkony na pacientech. Ty musejí dosáhnout 100 % roku 2023, pokud to bude míň, peníze se budou krátit a půjdeme do ztráty. A pokud byste chtěli, abych to zkomplikoval ještě víc, tak vězte, že výjimku mají takzvané centrové léky, což jsou ty nejdražší, vázané na specializovaná centra. VFN jich má zdaleka nejvíc v republice a těchhle léků můžeme spotřebovat příští rok o 10 % víc než letos. Což se zdá hodně, ale bude to jen tak tak, protože pacientů spíš přibývá než naopak. Pak je tam ještě pár specifických věcí, ale ty jsou fakt jenom pro labužníky a nebudu jimi tady zabírat místo.
Já se o vyhlášce rozepisuju hlavně proto, že z ní plyne 90 % příjmů nemocnice, což si ne každý uvědomuje. Devět korun z deseti přichází od pojišťoven. Všechny ostatní činnosti, ať je to věda, klinické studie, tržby z prodeje zboží v lékárně nebo na transfúzce, dávají dohromady 10 % peněz ve VFN, víc ne. Takže asi chápeme, že pokud nám něco produkuje devadesát procent peněz, musíme se tomu sakra věnovat, abychom prosperovali. Taky je potřeba říct, že práce s vyhláškou a jejími dopady je věcí vedení špitálu, pochopitelně, a já hodně dbám na to, aby se na kliniky a k jednotlivým zaměstnancům dostaly opravdu jenom ty zásadní a hodně jednoduché instrukce, jak se v klinickém provozu chovat. Nicméně, občas se mě někdo zeptá, proč se děje to či ono, tak mi přišlo dobré to takhle krátce popsat, takzvaně „pro vážné zájemce“.
Pro všechny ostatní to zkrátím: příští rok samozřejmě zvládneme. Konec pointy.
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
