O nové knize sexuologa profesora Petra Weisse se říká, že má fungovat jako klíč k pochopení sexuálního života. Komu je vlastně určená a co překvapivého se v ní můžeme dočíst? Nejen na to jsme se autora zeptali.
Pane profesore, pokud počítám dobře, je to vaše sedmnáctá kniha. Kdybyste ji měl srovnat se svojí první, která vyšla v roce 1998 pod názvem Sex, mají obě knihy něco společného a něco, co je naopak výrazně odlišuje?
Upřímně, ani nevím, kolikátá je tato kniha v pořadí😊. Ale máte naprostou pravdu, první byla rozhodně knížečka s názvem Sex. Byla sestavená z odpovědí na otázky, které mi kladli pacienti a čtenáři. Vyšla v době, kdy sexuální osvěta byla ještě méně rozšířená, než je tomu dnes. Tomu odpovídaly položené dotazy i mé odpovědi. V nové knížce jdeme se spoluautorem Ivanem Hamšíkem o něco hlouběji do sexuální problematiky, taky se více věnujeme novějším, snad i „módnějším“ problémům, jako je například problematika genderu a přeměn pohlaví.
Každá kapitola knihy končí shrnutím, které je označeno jako Šťastný konec, což rezonuje s názvem knihy. Proč jste ji tak pojmenoval?
Možná je to proto, že to bude má poslední knížka? Nevím, ale snad ještě nějaké roky před sebou mám… a možná šťastné.
Jak dlouho jste na této nové knize pracoval a z jakého podnětu vznikla?
Vznikla z podnětu spoluautora, novináře a spisovatele Ivana Hamšíka, který podobné knížky rozhovorů už vydal, s generálem Opatou a s mým přítelem profesorem Cyrilem Höschlem. Právě Cyril mě jménem Ivana Hamšíka o spolupráci na nové knížce požádal. A uznejte – mohl bych to odmítnout a odříci si být v takové krásné společnosti?
Je v knize popsána nějaká problematika, nějaké téma, kterým jste se ve svých knihách dosud v takové míře, nebo vůbec, nezabýval? Zkrátka je v ní něco úplně nového, co jsme dosud hlavně my laici nevnímali jako součást sexuálního života dnešní doby?
Já sám považuji za snad přínosný evoluční pohled, kterým se snažím na lidskou sexualitu ve svých odpovědích naznačit. Tedy to, jak je naše sexualita podmíněna a motivována našimi vrozenými mechanismy, strategiemi, které si většinou ani neuvědomujeme, ale které mají rozhodující vliv na to, kdo bude pro nás přitažlivý, do koho se zamilováváme, s kým chceme zplodit potomky. Také píšeme o tom, co rozhoduje o naší sexuální orientaci, a o tom, příslušníky jakého pohlaví se cítíme.
V knize se zmiňuje celonárodní průzkum sexuálního chování v Česku Czechsex, jsou pro vás jeho výsledky v něčem překvapivé?
Ano, v tomto výzkumu, který skupina odborníků kolem kolegyně Katky Klapilové z Národního ústavu duševního zdraví realizovala po deseti letech od posledních průzkumů sexuálního chování naší populace, mě překvapilo několik zjištění – ale naprosto nejvíc fakt, že více než polovina českých mladých mužů a třetina mladých žen do 25 let věku ještě neměla pohlavní styk. Myslím, že to může souviset s masivním rozšířením sociálních sítí a internetové pornografie v posledním desetiletí. Mnozí mladí lidé raději vedou paralelní (i sexuální) život mimo realitu, která je často náročná, a pro mnohé mladé lidi může vést ke zklamání a znejistění právě v oblasti partnerských vztahů a sexu.
Pomýšlíte ještě na knihu, kde byste se opět vrátil k příběhům pacientů? Nebo nosíte v hlavě nějaký nápad na další knihu?
Jako aktuální bych dnes viděl především aktualizaci naší monografie Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity, kterou jsme s Hankou Fifkovou a dalšími kolegy vydali před 16 lety. Právě v oblasti poruch genderové identity nastaly od té doby největší změny, jak z hlediska počtu pacientů, kteří nás vyhledávají s tímto problémem, tak i z hlediska pohledu odborníků na diagnostiku a léčbu této poruchy.
Knihu Happyend doporučíme jako tip na dárek pod stromeček. Komu je vlastně určena?
Já si myslím, že je určena všem, kteří se chtějí na lidskou sexualitu podívat z nového pohledu, možná se i poučit, a snad někomu může dokonce i pomoci v řešení vlastních sexuálních problémů. Byli bychom s Ivanem Hamšíkem především rádi, kdyby vedla k otevřené komunikaci o tématech, která byla ještě v nedávné minulosti tabuizována. Vždyť nejvíce patologie se vyskytuje tam, kde se o sexu nemluví.
Tento malý rozhovor vyjde v prosincovém vydání VFNews. Prozradíte, jak trávíte vánoční svátky a konec roku?
Pro mě a mou manželku, se kterou jsme letos oslavili padesát společných let, jsou novou, téměř existenciální zkušeností naše čtyři vnoučata. V mládí si člověk většinou ani dostatečně neužije výchovu vlastních dětí, mnohé věci považuje za samozřejmé. Až teď s vnoučaty vnímám to obrovské dobrodružství spojené s tím, jak rostou, „chytří“, prožívají, a my to dobrodružství prožíváme alespoň částečně s nimi. Takže svátky jsou pro mě důležité hlavně kvůli jejich radosti.
Děkujeme za rozhovor!
