Omlouvám se hned na začátek, nechci tady z těch úvodníků dělat nějakou učebnici nebo kazatelnu, ale za poslední měsíc jsem nabyl dojmu, že spousta lidí netuší, jak je vlastně financovaná nemocnice. A když člověk neví, jak se v nemocnici vyrábějí peníze, které mu pak přijdou na účet, logicky si ani neuvědomuje, jestli jeho práce přispívá k tomu, aby to nemocnici pomáhalo. Protože existují určitá pravidla, podle kterých musíme fungovat, abychom prosperovali. Mně by se taky líbilo prostě jenom léčit a o nic okolo se nestarat, jasně. Takhle jednoduchý ale svět není, my jsme pravidla fungování a financování zdravotnictví nevymysleli, ovšem dodržovat je musíme. Tak pojďme na to, ať to máme rychle za sebou.
Peníze, které do nemocnice přijdou, překvapivě nepocházejí z barevné tiskárny na ředitelství, ale z devadesáti procent od zdravotních pojišťoven jako platba za zdravotní péči. Zbylých deset procent jsou tržby z lékárny, výnosy z prodeje zboží, platby za vědu, klinické studie a tak podobně. Takže, hodně zjednodušeně, každým výkonem, který provedeme, získáme pro špitál peníze, které vám pak končí na účtech jako plat. Mimochodem na platy vydáme skoro polovinu všech peněz, které nemocnice vydělá. Zbytek jde na nákup zboží (léků, materiálu), něco zaplatíme za energie a služby (letos hrůza, drahota šílená!) a to, co zbyde, můžeme investovat do přístrojů nebo budov. A i když získáme dotace čili cizí peníze, musíme vždycky dvacet procent doplatit ze svého. Když vlastní zdroje nemáme, žádnou dotaci nedostaneme a máme smůlu. Což je cesta do pekel.
Aby se zaměstnancům líp chápalo, co po nich chceme, připravujeme každý rok plány výkonnosti, které dáváme vedením klinik. Je to zjednodušený klíč k tomu, jak se má klinika optimálně chovat, aby přispěla k prosperitě nemocnice. Asi chápete, že pokud některé provozy nemají výkonnost, protože tam chodí málo pacientů, moc té prosperitě nepomáhají. Je sice hezké slyšet, že „my jsme prestižní centrum s unikátními výkony“, ale pokud těch výkonů je málo, tak nám to je houby platné.
V přístupu klinik jsou obrovské rozdíly, bohužel. Někde jsme schopni se domluvit nádherně, jinde je to skoro nemožné. Někde zvládnou třicet sanitek za noc a ani nehlesnou, jinde je pacient sám v čekárně čtyři hodiny, nikdo si ho nevšimne a pak ještě posloucháme vzdychání, jak jsou přetížení. Někdo se snaží respektovat pravidla, jinému je to úplně fuk.
Přitom všechna ta pravidla vedou jenom a pouze k tomu, abychom utržili víc peněz a víc jich tak logicky mohli i utratit za to, co nemocnice potřebuje. Výběr léku v naší lékárně, respektování pozitivních listů, lepší a včasné vykazování péče, tohle všechno hrozně pomáhá a nedá to až tak moc práce. Čím víc lidí to bude vnímat, tím líp se budeme mít. Přesně takhle jednoduché to je.
Končím budovatelský úvodník, za měsíc jsou prázdniny, tak vám sem dám jenom nějakou fotku, slibuju :-).
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
