Dáváte si předsevzetí do nového roku? Já ne, respektive jsem to párkrát zkusil a nikdy z toho nic nebylo, tak jsem zase přestal. Místo toho se dívám do kalendáře, hledám, jak letos vycházejí svátky (na jaře je to docela dobrý, na podzim bída, Vánoce super) a dělám si takový hrubě orientační plán, co bych chtěl udělat, vidět, slyšet, zažít. V práci i v soukromí, aby bylo jasno. Tak jestli vám to nevadí, o něco z toho se s vámi podělím.
Ve špitále toho bude zase hrozně moc na práci. Vlastně to píšu pořád dokola, jsem s tím otravný sobě i svému okolí, ale nedá se nic dělat. Samozřejmě jsem rád, stagnace nikoho nebaví a ten špitál si rozvoj zaslouží, respektive bez něj zahyne. Jako obvykle jedeme čtyři příběhy. První příběh je, že vymýšlíme akce a hledáme na ně peníze. S tím nám samozřejmě vydatně pomáháte na klinikách – teda s tím vymýšlením, peníze musím sehnat já – protože říkáte, kam se váš obor vyvíjí a co je potřeba k tomu, abychom byli buď nejlepší nebo aspoň s nejlepšími drželi krok. Druhý příběh se jmenuje příprava schválené akce. Peníze máme a něco se má odehrát, ale musíme vymyslet, jak to bude fungovat v mezidobí. Největší nuda, musejí se obhlížet prostory, vymýšlet náhradní provoz, pomalu balit a tak. To nemůže nikoho normálního bavit, ale přeskočit tahle fáze nejde. Pak je příběh číslo tři, akce už běží, jsme sice v provizoriu, ale už je jisté, že se nezruší a dříve nebo později dodělá. Lidi nadávají, ale jsou schopní zatnout zuby, protože výsledek přijde. Rozbouraná kuchyňská linka doma je taky opruz, ale člověk už se těší na novou a je ochoten nějak improvizovaně přežít, tohle je stejné. A pak příběh číslo čtyři neboli stříhání pásky, stěhování do nového a chlubení se. Všechny čtyři příběhy se letos budou odehrávat vrchovatě a budeme si o nich postupně psát. Začneme robotem na chirurgii a pak kolaudací nových nádherných prostor rehabilitace na III. Interně, další budou následovat a o všech se dozvíte, žádný strach. Máme v plánu mimo jiné konečně začít opravovat naše oprýskané fasády, na to se těším neskutečně.
A mimo práci toho mám v plánu taky hodně, možná až moc. Běžky čekají na chalupě v koutě a jsou netrpělivé, kdy už v Krušných horách pořádně nasněží. Sjezdovky už vědí, že pojedou do Dolomit na přelomu ledna a února. Mimochodem, jedna praktická poznámka a špatná zpráva, pokud tamtudy jezdíte: začala generální oprava Brenneru, která má trvat pět let, jezdí se jedním pruhem, takže to asi bude k nepřežití, ach jo. Na jaře mám akci na kole, na kterou se hrozně těším, letní dovolenou už mám skoro vymyšlenou (detaily doladím během ledna) a na podzim mi snad zase vyjde cesta do Liverpoolu na fotbal, jako každý rok. A mezitím musím do Hradce na Rock for People, protože jsem zjistil, že tam budou moji oblíbení Biffy Clyro a hlavně moji ještě oblíbenější Fontaines DC.
Vlastně už teď vím, že to zase nepůjde všechno stihnout. Protože už zbývá jenom dvanáct zkoušek sirén a zase budou Vánoce…
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
