„K primariátu mě přivedla kombinace dosažení středního věku a chuť a vůle nejen provoz na klinice pasivně přijímat, ale i ovlivňovat koncepci pracoviště a podílet se na vylepšování stavu věcí,“ říká MUDr. Michal Pešl, FEBU, primář Urologické kliniky 1. LF UK a VFN, kterého jsme se zeptali na jeho „domovské“ pracoviště i na představy a plány do budoucna.
Ve své funkci nejste nováčkem, přesto: je pro vás pozice primáře spíš výzvou, nebo radostí? A v čem?
Pozice primáře je pro mě velkou výzvou. Každý den si uvědomuji, že bez jisté odborné erudice se v této pozici neobejdu, ale neméně důležité jsou schopnosti v oblasti vedení týmu kolegů a řízení provozu. To jsou dovednosti, které se na fakultě nevyučují, a musím se v nich zdokonalovat v průběhu výkonu funkce.
Nově se vypořádávám se situací, kdy všem kolegům v týmu chci měřit rovným dílem a snažím se nenadržovat těm, ze kterých se během let stali více kamarádi než kolegové. Oproti mým předchůdcům se musím také občas vyrovnat s požadavky mladších lékařů na vyvážený work-life balance. Zažil jsem v nemocnici ještě dobu, kdy jsem po dvou dnech nepřetržité služby strávil celý den na sále a v práci nebylo komu si postěžovat. S tímto přístupem k mladším kolegům bych dnes již absolutně neobstál, nehledě na to, že takové pracovní vytížení není legální. Cenou za větší prostor pro odpočinek a mimopracovní aktivity však je pomalejší získávání praktických dovedností. Operační dovednosti není možné získat samostudiem z literatury ani na konferencích, ale pouze na operačním sále.
Urologická klinika má dlouholetou tradici. V čem se vaše pracoviště/práce v posledních letech nejvíc proměnily?
Urologická klinika VFN letos oslaví 50 let od svého vzniku. Já jsem sem nastoupil před 24 lety, z vlastní zkušenosti tedy mohu hodnotit necelou polovinu provozu tohoto významného pracoviště. Jedná se kapacitou o největší samostatné urologické pracoviště v ČR. Prakticky ve všech lékařských oborech je patrný posun k miniinvazivním léčebným metodám a dá se říct, že v některých způsobech léčby působí urologové jako průkopníci nových miniinvazivních technik. Předchozí dekádu bych charakterizoval velkým rozvojem laparoskopické operativy. Na našem pracovišti byly v posledních zhruba 12 letech prováděny všechny radikální prostatektomie a operace ledvin pro tumory z více než 90 % pouze laparoskopicky. Další velkou změnou pro naše pracoviště je přechod od laparoskopie k roboticky asistovaným operacím. Změny se týkají organizace provozu, protože operačního robota u nás využívají i kolegové z jiných oborů (gynekologové a břišní chirurgové). S rozvojem miniinvazivní operativy souvisí zkracování doby hospitalizace.
Jak byste chtěl vidět kliniku za 10 let?
Svou koncepcí byla klinika ve svých počátcích zcela unikátním pracovištěm nejen v rámci Československa, ale i v rámci střední a východní Evropy. Část provozu, která se věnuje dětským pacientům, si jistě svou unikátnost udržela a dále ji směle rozvíjí. Péče o dospělé pacienty však v průběhu doby v některých oblastech urologie bohužel svou unikátnost neudržela. Mojí snahou je navrátit „značce Urologické kliniky“ alespoň část zašlé slávy a lesku. K tomu je zapotřebí tým šikovných a motivovaných kolegů s perspektivou profesního růstu, to vše v přátelském prostředí. To jsou podmínky, které se snažím vytvářet a nabízet mladším kolegům. Když jsem si já chtěl zvýšit svou erudici, musel jsem odejít do jiných nemocnic. Budu považovat za velký úspěch, pokud se mi tento trend podaří obrátit tak, aby za zvyšováním kvalifikace a erudice přicházeli lékaři z ostatních nemocnic na naše pracoviště. Na Urologické klinice využíváme k operování celkem 5 operačních sálů. V roce 2023 prošel významnou přeměnou sál, který slouží primárně k robotickým operacím. V současné době se chystáme na rekonstrukci rentgenového sálu. Mým velkým snem je, abych se dočkal rekonstrukce zbývajících operačních sálů a lékaři z našeho týmu by tak mohli poskytovat péči v důstojných podmínkách.
Medicínu jsem studoval na 3. LF UK a už od pátého ročníku jsem chodil „fiškusovat“ na tamní urologii, kde jsem měl díky vstřícnému přístupu tehdejšího přednosty doc. Urbana šanci asistovat u operací. Oproti ostatním spolužákům jsem tím získal určitý náskok v práci na operačním sále. Po absolvování LF jsem v roce 2001 nastoupil na Urologickou kliniku VFN, se kterou jsem spojil prakticky celou svou odbornou kariéru. Již před atestací z urologie jsem se aktivně zapojil do pracovní skupiny prof. Babjuka a později jeho nástupce prof. Soukupa, kteří se intenzivně zabývali nádory močového měchýře. Pod jejich vedením jsem měl možnost rozvíjet nejen své klinické dovednosti, ale zároveň se podílet i na vědeckých aktivitách.
Po atestaci jsem se začal velmi intenzivně věnovat laparoskopii, praktické dovednosti v této oblasti mi předávali zkušenější laparoskopisté dr. K. Novák a dr. Macek. Dnes jsem schopný provádět jedny z nejsložitějších laparoskopických výkonů. Z vlastní iniciativy jsem získal kvalifikaci i v robotické operativě na robotickém systému daVinci. Tento proaktivní přístup měl pro Urologickou kliniku a potažmo i pro VFN tu výhodu, že bylo možné zahájit robotický operační program prakticky bezprostředně po pořízení operačního robota do VFN v prosinci 2023.
Po odborné stránce se kromě neinvazivních nádorů močového měchýře již několik let věnuji péči o pacienty s karcinomem penisu. Za svůj přínos pro VFN považuji také to, že jsem jako první provedl celkem tři typy operací (dynamickou biopsii sentinelové uzliny u pacientů s karcinomem penisu, video-endoskopickou ingvinální lymfadenektomii a roboticky asistovanou radikální prostatektomii), přičemž první dvě jmenované zatím nikdo další ve VFN aktivně neprovádí.
