Apolinář slaví sto padesát let od založení. Úžasná věc, unikátní budova, zajímavý příběh, skvělá minulost, špičková současnost. Všechno správně, dalo by se říct. Jenomže to, co vyhovovalo před jedním a půl století, už je dneska málo. Areál potřebuje dostavět, rozšířit, vylepšit. A tak jsme začali chystat podklady, všechno kreslit, měřit, analyzovat, a teď máme hotovo a chceme vyhlásit architektonickou soutěž na rekonstrukci a dostavbu. Celý ten příběh zní hezky až do chvíle, kdy se dostanete do diskuse s památkovou péčí. A hned to dostanete přímo mezi oči. Tohle nejde, tamto taky nejde, tohle vám nepovolíme, tohle vám zakážeme, tohle musíte, tohle nesmíte, tohle jste se úplně zbláznili. A tak se zhluboka nadechnete, uklidníte a začnete si povídat, co taky jiného. V téhle fázi teď jsme a dá to práci, musím říct. Ostatně už jsem si to vyzkoušel v kauze pavilonu A7 v hlavním areálu, který je havarijní, a tak ho chceme zbourat a postavit nový, větší, moderní. Tam už jsme narazili dva roky zpátky. Bourat? Absolutně vyloučeno. Hezky ho opravte, vždyť je krásný (jako fakt, nekecám, tohle zaznělo). A protože to je strategická investice vlády, museli jsme změnit její text a místo “demolice a novostavba” tam teď máme „demolice nebo generální rekonstrukce s přístavbou”. Uf, tak aspoň něco, ale byl to rok práce. Jako jo, nemocnice v centru města, Josef II., Hlávka atd., super, ale občas těm kostkám někde v poli za městem docela závidím, že tohle nemusejí řešit…
A teda, upřímně řečeno, když se trochu ponoříte do historie architektury, dozvíte se věci, které by vás možná ani nenapadly. Třeba taková Prašná brána, kolem které chodím denně do práce a z práce. Postavená byla v 15. století za vlády Vladislava Jagellonského, ale v té době vypadala úplně jinak než dneska, mrkněte třeba na Wikipedii a budete překvapeni. Tu výzdobu, co na ní dneska obdivují turisti, má na svědomí až druhá polovina 19. století! Takže jazykem dnešní památkové péče byla původní originální brána z pozdní gotiky nenávratně zničena pozdní pseudogotickou úpravou, která navždy a definitivně změnila její charakter. Já osobně, po těch zážitcích, co jsem popsal, bych navrhovat tu bránu zbourat. Nebo je to blbost? Nebo že by třeba byl na někoho aplikován dvojí metr? Nebo co?
No nic, jedeme dál, samozřejmě. Pomalu, trpělivě, postupnými kroky. Opravujeme dům Voračických na Karlově, chystáme opravu budovy neurologie ve Viničné (příští rok), podáváme žádosti o dotace na další pavilony. Tak třeba se dočkáme i těch dvou velkých věcí, kolem kterých teď svádíme tyhle památkové bitvy. Živého mě každopádně nedostanou, tím si buďte jisti! 😊
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
