Žurnální služba VFN funguje nonstop, její zaměstnanci jsou k dispozici dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Většina z nás je registruje jako řidiče, kteří převážejí po areálu materiál a pacienty. Víte, kdo v žurnální službě pracuje a s jakými obtížemi se toto oddělení TPÚ VFN potýká?
„Žurnální služba má na starosti fungování dvou zásadních úseků nemocničního systému: sběr a rozvoz laboratorních vzorků do laboratoří včetně vzorků, které se posílají potrubní poštou, a převážení pacientů z klinik na nejrůznější vyšetření v rámci hlavního areálu,“ vypočítává Ing. Ladislav Zach, DiS., vedoucí dopravních služeb TPÚ VFN.
V její správě je i svoz zemřelých pacientů. „Spektrum činností je poměrně široké a my máme v současné době značný nedostatek personálu. Ve stavu je devatenáct lidí a potřebovali bychom jich 27 až 30,“ dodává. Zajímavostí je, že do pracovních pozic žurnální služby se nehlásí cizinci, což v jiných profesích pomáhá alespoň dočasně řešit personální situaci.
Práce je to rozmanitá, někdy i akční
„Každý den je jiný,“ pochvaluje si sanitář Jaromír Janda, který ve VFN pracuje už téměř dvacet let. „Sanitáři na odděleních mají jasně daný denní plán a program, zatímco my se přizpůsobujeme požadavkům operativně. A k tomu plníme samozřejmě běžné pravidelné činnosti. Je příjemné, když dokážeme uklidnit nervózního pacienta před výkonem nebo vyšetřením, promluvíme s ním, pomůžeme mu. Není to vůbec jednotvárná práce, každý pacient je individualita, zároveň se setkáte s nejrůznějšími zdravotníky, s typy vyšetření, klinikami a dalšími pracovišti. Pro každý převoz je potřeba něco specifického. Někdy je naše práce i akční. Když se operuje a je třeba co nejrychleji vyšetřit histologický vzorek, odvezeme ho na patologii a výsledky vracíme do laboratoří klinik, aby mohli pokračovat.“
Co je potřeba: Sanitářský kurz a řidičský průkaz
Zaměstnanci musí být zastupitelní, střídají se navzájem. Při nástupu se zacvičí ve všech činnostech, které žurnální služba obnáší. Největší objem práce tvoří převoz pacientů, a to se jedná pouze o hlavní areál VFN. Materiál se rozváží v pravidelných intervalech, po všech pracovištích VFN, třídí se. Převozy pacientů jsou pestřejší a nárazovější. Ke své práci využívá žurnální služba tři osobní elektromobily a jeden ford tranzit.
„Náš zaměstnanec by měl vědět, jakým způsobem manipulovat s pacientem, jak se k němu chovat, jak s ním jednat, aby mu dokázal skutečně účinně pomoci a přizpůsobil se jeho aktuálnímu zdravotnímu a psychickému stavu,“ vysvětluje Janda. Proto mezi požadavky při přijímání nováčků patří sanitářský kurz a řidičské oprávnění skupiny B. Sanitářský kurz si vážní zájemci o zaměstnání mohou po dohodě díky Odboru vzdělávání dodělat i později, při aktivní službě. Fyzická zdatnost se předpokládá. „Noví kolegové nemusí být vrcholoví sportovci, ale běžnou fyzickou zátěž je třeba zvládat. Někdy za službu sanitáři nachodí i patnáct kilometrů,“ směje se Jaromír Janda.
Proč se lidé nehlásí?
Jedním z problémů je určitě finanční ohodnocení. „Naše tabulkové platy mladé lidi neosloví. Samozřejmě se je snažíme motivovat osobními příplatky, osobním ohodnocením. Přilepší si i tím, že v současné době při nedostatku personálu častěji slouží. Stejně ale platí, že na žurnál se hlásí většinou pánové 45, 50+,“ konstatuje Ladislav Zach. Dalším problémem je nedostatečné technické zázemí. Chybí šatny, oddělené sociální zařízení. V prostorách, které má žurnál k dispozici, je to jednoznačně mužská záležitost. Není prostor, kde vybudovat další zázemí.
Někoho odradí náročná manipulace s pacientem, pro někoho je zatěžující vidět utrpení lidí, kteří jsou závislí na péči druhých. Jsou jedinci, kteří to psychicky neunesou.
Co by pomohlo? Víc informací pro veřejnost
Spíš než řidiče pro převoz potřebují na žurnálu hybnou sílu pro manipulaci s pacienty. Hledají mezi kolegy z jiných nemocnic, dají raději na osobní doporučení než na inzeráty. „Myslím, že je potřeba víc mluvit o tom, co práce ve zdravotnictví obnáší,“ přemýšlí Jaromír Janda. Lidé mají zkreslené představy, vidí v sanitářské práci pouze manipulaci a hygienu u nemohoucích pacientů a toho se řada lidí obává. „Podle mých zkušeností z 90 procent lidé vůbec nemají představu, co práce sanitáře obnáší. A to je potřeba zájemcům vysvětlovat. Nejen u nás v nemocnici, ale i na pracovních úřadech. Mýtů a předsudků o naší práci existuje spousta, a ty je třeba vyvracet. Je to práce pro všechny, kdo chtějí pomáhat,“ zakončuje Jaromír Janda.
