Schopnost se najíst, umýt, ustrojit. Zdánlivě běžné každodenní činnosti, se kterými však mohou mít nemocní lidé zásadní problémy. Stejné je to se schopností mluvit a vybavovat si paměťové stopy. A to je pouze část dovedností, se kterými na řadě klinik pomáhají pacientům ergoterapeuti. Obor nesmírně důležitý, který si ale řada laiků zaměňuje za fyzioterapii, představila Mgr. Anna Rejtarová.
„Ergoterapeuti původně pomáhali s úpravou denního režimu pacientů hlavně na psychiatrických odděleních. Postupně jsme se začali profilovat do zdravotnické sféry a začátkem 90. let minulého století byly otevřeny první vysoké školy, kde se ergoterapie studuje. Jednou z takových je například i 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy,“ vysvětluje Anna Rejtarová.
Učíme fungovat v každodenním životě
„Naším domovem je Klinika rehabilitačního lékařství, zde probíhá výuka a máme tady nejpočetnější zastoupení. Pracujeme s neurologickými ambulantními pacienty například po mozkové příhodě, ale i s pacienty po úrazech horních končetin. Oproti fyzioterapii se ergoterapeuti více zaměřují na běžné denní aktivity a provádění konkrétních činností ,“ vypočítává Anna Rejtarová a dodává: „Ergoterapeut řeší, aby klient své dovednosti zhodnotil. Například si zvedl rozcvičenou rukou hrníček a napil se, vyčistil si zuby, nakrájel si jídlo a najedl se, došel si na toaletu a zvládl všechny úkony se sebeobsluhou spojené.
Interny, geriatrie, neurologie…
Pracujeme s pacienty ve vážném zdravotním stavu, například na lůžkách včasné rehabilitace se staráme o lidi bezprostředně po náhlé mozkové příhodě, na geriatrické klinice pečujeme o lidi po akutním stavu, který zaléčili odborníci na interních a chirurgických pracovištích. Najdete nás na neurologické klinice, ale i na psychiatrické, na adiktologii, spolupracujeme s centrem roztroušené sklerózy. K základním kamenům naší práce patří nácvik soběstačnosti v běžných denních činnostech, rozcvičení hlavně horních končetin, ale i trénink kognitivních (poznávacích) funkcí. Tím se myslí například schopnost orientovat se v čase a prostoru, soustředit se na jednu konkrétní činnost. Na psychiatrické a adiktologické klinice je to o nastavování si denního režimu a práce se sebou samým.
Nesmírně důležitá je spolupráce s rodinou
Před propuštěním pacienta do domácí péče se snažíme pomoci s výběrem vhodných pomůcek, aby byl klient co nejsamostatnější a mohl se dobře adaptovat na domácí prostředí. Pomáháme vybírat vozík, zhodnotit, jestli je pacient schopný doma chodit pomocí chodítka nebo ho to bude ještě víc omezovat, radíme s nejrůznějšími nástavci na příbory, protiskluzovými podložkami, odstraněním bariér v bytě, ochrannými kryty, ale snažíme se klienty naučit třeba i používání dávkovače léků a další pomůcky…
Řada pečujících neví, že existujeme
Je toho hodně, co blízcí vážně nemocných musí řešit, aby je mohli mít v domácí péči. Snažíme se najít způsob, jak jim ulevit. Polohování, různé zvedáky pro koupání a převlékání lůžka, to jsou všechno věci, které dokážou zlepšit kvalitu života nemocných i jejich rodin. Naším cílem je dostat se do povědomí jednotlivých klinik, aby o nás věděli a zavolali nás, když je třeba. V tom cítíme vlastní roli a smysl: přispět ke zlepšení života nemocných a jejich rodin.“
