Kompresivní manžeta, rezervoár a ovládací pumpička jsou hlavními součástmi umělého svěrače močové trubice, který v prosinci 1992 poprvé v České republice implantovali lékaři z naší nemocnice. Unikátní mechanické zařízení dokáže dlouhodobě vyřešit nechtěný únik moči a s ním spojený sociální a hygienický problém, který trápí především pacienty po radikální operaci karcinomu prostaty. Za uplynulých třicet let jich lékaři na Urologické klinice VFN a 1. LF UK implantovali téměř pět set.
Implantace umělého svěrače je stále nejefektivnější léčbou přetrvávající inkontinence u mužů po odstranění prostaty kvůli zhoubnému nádoru. Pacienti indikovaní k implantaci svěrače nejčastěji ztrácí nad 350 ml moči denně, mohou ale ztrácet i litr a půl, což představuje velký sociální a hygienický problém. Po zákroku jsou pacienti opět buď zcela kontinentní, nebo jim přetrvává malý únik moče při fyzické práci, mohou se ale vrátit do běžného života, sportovat a společensky žít. Bez nadsázky se mnohým doslova vrací elán do života a další řadu let jej prožijí kvalitně.
„Zákrok provádíme v celkové anestezii na urologickém stole v poloze na zádech. Je to obdoba gynekologické polohy. Začneme řezem na hrázi, na močovou trubici nasadíme kompresivní manžetu a pokračujeme řezem v podbřišku. Do dutiny břišní pak uložíme aktivní balónek neboli rezervoár, který funguje jako regulátor tlaku. Pumpu ovládající svěrač umístíme dovnitř šourku obvykle za levé varle. Přívodná hadička od manžety, která je nasazená na močovou trubici, se nakonec protáhne do podbřišku, kde hadičky všech komponent spojíme, a vznikne tak silikonový svěrač,“ přiblížil průběh zákroku náměstek ředitele pro léčebnou péči VFN a urolog MUDr. Ivan Pavlík, MBA, MHA, který se před třiceti lety učil aplikovat umělý svěrač močové trubice v Minneapolisu, Innsbrucku, Vídni a Istanbulu. Následně byl součástí týmu, který zákrok jako první v České republice provedl.
Přestože během 30 let řada firem uvedla na trh nějakou variantu umělého svěrače, na srovnatelné výsledky po letech žádný svěrač nedosáhl. „Lepší systém zatím nikdo nevymyslel. Vše je velmi jemné, takže pacient o svěrači téměř vůbec neví, pokud ho zrovna neovládá. Umělý svěrač má navíc dlouhou životnost. Padesát procent z nich vydrží v pacientovi zhruba deset let. Rekord je ale 29 let. Pokud dojde k nějaké komplikaci, například vlivem cévkování nebo infekce, provedeme reoperaci a systém celý nebo jeho část nahradíme,“ doplnil MUDr. Ivan Pavlík, MBA, MHA.
A jak to celé vlastně funguje? Chce-li pacient močit, zmáčkne pumpičku, ta uvolní manžetu nasazenou na močovou trubici a pacient může vykonat potřebu. V okamžiku, kdy přestane pumpovat a tekutina se z manžety přesune do rezervoáru, má pacient asi dvě minuty na to se vymočit. Následně se tekutina začne automaticky přečerpávat zpět přes pumpičku do manžety, až se obnoví uzávěr.
