Když v roce 1988 zalistovala čerstvá absolventka oboru sociální práce ve Zlatých stránkách a našla inzerát na zaměstnání ve VFN, netušila, že se jí stane naše nemocnice osudovou a najde ve své práci lásku na celý život. „Zaměstnání bych nevyměnila za nic na světě, ač se denně setkávám s řadou smutných a těžkých životních příběhů,“ říká Mgr. Alena Makarová. Práce jí dává obrovský smysl a není se čemu divit: její náplní je radit, pomáhat, vést a zařizovat vše u těch, kteří se z řady důvodů dostali do tíživé sociální situace.
Pracovnice Zdravotně-sociálního oddělení VFN řeší potíže pacientů, kteří jsou hospitalizovaní v naší nemocnici a kvůli nemoci se dostali do nepříznivé sociální situace, kterou nejsou schopni řešit sami nebo za pomoci svých blízkých. Zejména senioři, u kterých dochází vlivem změn zdravotního stavu ke zhoršení soběstačnosti, nevědí kde a ani o jakou pomoc či podporu si říct. Jejich potomci, dnešní sendvičová generace, často sami nemají energii hledat, kde by se o jejich nemocné rodiče postarali a unesl to rodinný rozpočet. Pomáháme lidem bez domova, kteří se dostali do nemocnice, nemají ani osobní doklady, ani jakékoliv finance a výhled do budoucnosti. Naše cílová podpora, pomoc, odborné a sociální poradenství směřuje ke všem skupinám, které tuto pomoc potřebují.
Naše nemocnice není poskytovatelem sociálních služeb, my jsme zdravotně-sociální pracovníci, lidé, kteří pomáhají pacientům řešit svízelné sociální situace. Zejména těm, kteří nemohou být propuštěni z důvodu, že se neobejdou bez pomoci a přiměřená péče jim není dostupná,“ vysvětluje vedoucí Zdravotně-sociálního oddělení VFN Mgr. Alena Makarová a dodává: „Lidé si nás často pletou s pracovníky v sociálních službách, kteří se věnují přímé obslužné péči o klienty. Sociální práce v naší nemocnici se významně podílí na uzdravení našich nemocných. Jsme součástí úseku pro nelékařské profese. Zdravotní a sociální péče se doplňuje a v řadě ohledů i vzájemně ovlivňuje a nelze řešit jedno bez vztahu k druhému. Pacienti, kteří potřebují odbornou zdravotní péči, často vyžadují i pomoc sociální, protože nepříznivý zdravotní stav zhoršuje sociální situaci a naopak. Naším úkolem je poradit, co a jak dál. Jsme taková první pomoc při propouštění hospitalizovaného pacienta. Nejpočetnější skupinou nemocných, kteří potřebují naši radu,pomoc a podporu, jsou senioři. Mezi našimi klienty ale jsou i matky rodičky v tíživé životní situaci, závislé na řadě návykových látek, bez domova, děti vyžadující zvláštní nebo náročnou léčbu, pacienti chronicky a dlouhodobě nemocní či osamělí, pacienti se sníženou soběstačností, nevyléčitelně nemocní, osoby bez přístřeší, alkoholici, nepřizpůsobivé osoby…
Celkem osm lidí na celou nemocnici
Je nás celkem osm zdravotně sociálních/sociálních pracovníků a svou činností pokrýváme celou nemocnici mimo psychiatrické kliniky, adiktologie a kliniky rehabilitačního lékařství, kde jsou kolegyně nedílnou součástí klinik. Docházíme pravidelně na přidělené kliniky nemocnice, kde přebíráme pacienty na základě indikace lékaře. Nezřídka se stává, že nás rodina pacienta osloví na základě nabídky webových stránek nemocnice či dobré předešlé zkušenosti. S pacienty probereme jejich sociální situaci, případně konzultujeme další sociální zajištění s příbuznými nemocného a ve spolupráci s lékařem navrhneme a zajistíme potřebnou péči po propuštění. Řada klientů, ale i rodin se na nás obrací řadu měsíců. Velmi často rodiny našich nemocných mají nereálné požadavky jak na umístění do následných zařízení, tak i na zajištění pomoci v domácím prostředí. Často je zaskočí finanční spoluúčast, dostupnost péče či čekací doby. Musíme ale vždycky vycházet z toho, co je pro nemocné reálné a finančně dostupné. Proto se snažíme, aby měla rodina dostatek komplexních informací nejen o nabídce služeb zdravotně-sociální pomoci, dávek státní sociální podpory, ale i možností při zajištění dlouhodobé ústavní či terénní péče. V případech, kdy nemocní nemohou zejména z důvodu ztráty soběstačnosti být propuštěni do domácího ošetřování, se staráme o podání návrhů do zařízení následné péče – nejčastěji se jedná o léčebny dlouhodobě nemocných, ale také žádosti do odborných rehabilitačních zařízení, hospiců či zařízení poskytující paliativní péči, domovů pro seniory či zvláštním režimem, domovů s pečovatelskou službou či zvláštním režimem apod. Mnohdy si nejen pacient, ale i jeho rodina myslí, že hospitalizace bude trvat do doby, než bude nemocný ‚opět chodit jako před hospitalizací‘. Ve většině případů jsou zaskočeni nejen délkou hospitalizace, ale i řešením prostřednictvím umístění do léčeben dlouhodobě nemocných. Nezřídka jsou překvapeni, neboť stále přetrvává názor, že ‚se tam chodí umřít‘. Ale my jako nemocnice potřebujeme lůžka ideálně s krátkou hospitalizací pacientů, měli bychom je propouštět, co nejdříve to lze, to znamená, že se snažíme rychle umístit pacienta do zařízení, kde se o něj postarají a přitom to rodina finančně zvládne. Vzhledem k letním uzávěrům lůžek je i na nás zdravotně-sociální pracovníky vyvíjen tlak ze strany klinik, abychom naše nemocné ‚překládali rychleji‘ na lůžka následné péče a zajistili tak nemocnici rychlejší obrat pacientů. Často jde o vypjaté situace, kdy je potřeba komplexní zdravotní a sociální intervence z naší strany s velkou dávkou trpělivosti. Geriatrická klinika poskytuje akutní péči, tedy krátkodobou. Léčebnu pro dlouhodobě nemocné jako součást nemocnice nemáme.
Rodina pod tlakem
Pohledy seniora a rodiny se mnohdy hodně liší – senior chce z nemocnice domů, do svého prostředí, v něm často rychle ožije. My zařídíme službu domácí zdravotní péče, která k němu první dva týdny dochází. Tato služba je hrazená ze zdravotního pojištění. S rodinou řešíme, jaké mají možnosti podle finanční situace, o co zažádat, jak formuláře vyplnit. Často je vidí poprvé v životě a vůbec netuší, na co všechno mají jejich rodiče nárok. Když senior nemůže zůstat doma, pomůžeme a zažádáme o lůžko v léčebně dlouhodobě nemocných. Zde se péče platí, k tomu je třeba hradit nájem v bytě, a pokud se za tři měsíce stav seniora nestabilizuje, nastává obrovský problém. Na místa v domech pro seniory se čeká léta, soukromá zařízení požadují poplatky začínající obvykle na třiceti tisících… Navíc domovy pro seniory předpokládají určitý díl soběstačnosti, zapojení se do aktivit, života domova. Sestřičky a lékaři do domovů jen docházejí. Hledáme řešení, voláme po zařízeních, snažíme se najít místo, to je naše každodenní práce. Máme spousty příběhů, kdy nám chodí rodiny poděkovat, píšou, jak se situace vyvíjí, pochlubí se, že to zvládli logisticky dotáhnout tak, aby byli všichni spokojení. To je pro nás největší odměna a radost.
Lidé z ulice
Další velkou skupinou našich klientů jsou bezdomovci, často vážně nemocní lidé, kteří nespolupracují, ale vědí, že je na ulici nevrátíme. Pro nás je velmi náročné osoby bez přístřeší, které vyžadují celodenní ošetřovatelskou péči, umístit. Jako nemocnice v centru města jich ročně přijmeme stovky. Již nejsou sezonní záležitostí jako před lety, přicházejí celoročně. Nemají doklady, odpracované roky, nemají nárok na starobní důchod, maximálně dostanou jen několik tisícovek z dávek hmotné nouze. Založili jsme si sociální šatník, z něj je aspoň při propuštění vybavíme oblečením, někdy jim stačíme zažádat o občanský průkaz, ale spíš odejdou z nemocnice dřív, než ho příslušný úřad pošle. Dáváme jim tipy, kam jít, kde se ubytovat, kde se registrovat, adresy charit, azylových domů. Ale málokdy tam dojdou, spíš se vrátí ke své původní partě…
Kontaktují nás i zaměstnanci, lidé zvenku
Na našich webových stránkách vysvětlujeme, s čím můžeme poradit, a ozývají se potřební, kteří si nevědí rady. Stejně tak nabízíme pomoc zaměstnancům, všem, kdo nás osloví. Každý má v rodině někoho, kdo se dostal do nepříznivé situace, je vážně nemocný, paliativní, onkologicky nemocný a jeho rodina nemá prostředky a čas se o něj celodenně starat. To není žádná hanba. V naší gesci je i pohřbívání mrtvě narozených dětí v porodnici, když rodiče nemají sílu pro své dítě zařídit pohřeb. Stejně tak zařizujeme pohřeb opuštěným zemřelým nebo sociálně slabým pozůstalým. Vždycky se snažíme najít řešení i ve zcela bezútěšné situaci, kdy člověk má pocit, že už to nejde dál. Často se jedinec stydí za svou bezmoc, nechce si říct o pomoc a radu a je na nás, abychom mu vrátili pocit důstojnosti a vědomí, že není na svůj osud úplně sám.
