Do jedenácti let úplně zdravému dítěti z Vyššího Brodu v jižních Čechách se z minuty na minutu změnil život. Johana Žižková se na návštěvě u babičky náhle skácela na zem a už se nepostavila na nohy. Protože na invalidním vozíku tráví i dvanáct hodin denně, potřebuje takový, který ji komfortně poslouží a usnadní veškeré činnosti, jimž se v zaměstnání i mimo něj věnuje. Například sportu.
Po řadě vyšetření v nemocnici v Českých Budějovicích se zjistilo, že problém způsobil zánět míchy, který jí vyléčili, ale v míše Johaně zůstaly gliové jizvičky, které neumožňují správnou inervaci nohou, proto nechodí. Zkoušela lázně, podstupovala finančně náročné léčby. Rozhýbala se, dokáže se na berlích i postavit a udělat několik kroků, ale tento stav je zřejmě maximum pohyblivosti, které jí tělo dovolí.
„Vždycky jsem snila o tom, že vystuduji medicínu, ale to není s mým zdravotním stavem vůbec reálné,“ hodnotí Johana, která se rozhodla pro studium oboru zdravotní laborant, aby mohla pracovat ve zdravotnictví. Nyní začíná studovat dál, chce získat inženýrský titul.
„Se zaměstnáním to bylo náročnější. S přítelem jsme se přestěhovali do Prahy, kde je víc možností, ale kdykoli jsem řekla, že jsem na vozíku, byl problém,“ vzpomíná Johana Žižková a dodává s humorem: „ Až ve Všeobecné fakultní nemocnici ke mně byli velice vstřícní a hned mi nabídli práci v laboratoři. Kolegové mi pomáhají, a vše potřebné mi z větších výšek podají. Nakonec, i ostatní při práci sedí, takže jsme na tom vlastně podobně.“
Zdravotní pojišťovna přispívá na invalidní vozík 40 tisíci, sháním pomoc
„Každých pět let mám z veřejného zdravotního pojištění nárok na nový vozík, protože na něm trávím deset i dvanáct hodin denně,“ uvádí Johana, proč založila sbírku na nový vozík, a pokračuje: „Problém je v tom, že zdravotní pojišťovna přispívá částkou 40 tisíc korun a celkové náklady jsou kolem 180 tisíc. Musím si nechat vozík sestavit na míru podle parametrů, které potřebuju, sedák musí být antidekubitní… Jsem na vozíku hodně aktivní – hraju badminton, začala jsem se věnovat jachtinku, potřebuji mít lehký a dobře ovladatelný stroj, abych se rychle pohybovala, složila ho do auta při cestách do a ze zaměstnání. Snažím se udržovat v kondici, jezdím na kole, absolvovala jsem handycyklomaraton po České republice. Neumím si představit, že bych nepracovala, nehýbala se, nežila. Vždyť je mi 23 let!“
Pokud byste chtěli své kolegyni Johaně Žižkové přispět na nový vozík, spojte se s ní, pracuje na III. interní klinice v Laboratoři endokrinologie a metabolismu jako výzkumný a vývojový pracovník. Případně jí můžete přispět ve veřejné sbírce na účet číslo: 239617491/0600. Předem všem děkujeme!
