Možná si budete klást otázku, proč se psychiatr vyjadřuje ke světlu, ale vysvětlení je jednoduché. Pravděpodobně neexistuje obor medicíny, kde jsou prakticky všechna onemocnění spojena s poruchou takzvané cirkadiánní rytmicity, čili denních rytmů funkcí našeho organismu. Nejsou řiditelné vůlí, ale mají podstatný vliv na náš život, a to i duševní.
Před pár lety bych pravděpodobně i já „vytáhl“ určité klišé o významu takzvaného režimu dne, ale boom informací, který v posledních letech nastal, je až neuvěřitelný. Máme dokonce k dispozici léčiva, která přímo ovlivňují cirkadiánní systém, po pravdě, ony to dělaly i léky starší, ale my o tom příliš nevěděli 😉. Nejfrekventovanější, demonstrativní a nejvíce prozkoumané jsou poruchy nálady, tj. depresivní epizody.
Máte problém s náladou nebo se spánkem?
Následující řádky jsou určeny pro ty, kteří mají problém ať už s náladou, nebo se spánkem. Těm, kteří jsou odolní, nezbývá než závidět, ale i oni nechť čtou dále, protože s věkem se mohou některé potíže objevit, a tak je dobré něco vědět.
Moderní člověk díky snadné dostupnosti světla ve vnitřních prostorách významně zkrátil dobu pobytu na přirozeném, chcete-li slunečním světle. Pohybuje se většinou v interiéru, kde je relativně nízká intenzita osvětlení (300 luxů – výjimečně 500 luxů), a to po celý den, jak v zaměstnání, tak doma. Problém číslo jedna je to, že jedinec není exponován plnospektrálnímu světlu přicházejícímu ze slunce, takže mizí jeho synchronizační efekt na naše rytmy (tzv. zeitgeber efekt). S tím souvisí i nedostatek vitaminu D, který tvoří důležitý prvek i v oblasti neurotransmise serotoninu (při přenášení nervových vzruchů, pozn. red.), a oba tyto jevy působí negativně, mimo dosah naší vůle, v oblasti modulace nálady v našich neuronálních okruzích.
Problém číslo dva spatřujeme v tom, že nedochází ke kolísání působící intenzity světla, což oslabuje funkci cirkadiánní osy, kterou je její takzvané „pérování“, chcete-li oscilace. Problém číslo tři je, že se ve večerních hodinách vystavujeme velkému množství světla, často s obsahem modré složky, což náš mozek, díky gangliovým buňkám v sítnici (Nobelova cena v roce 2017), vyhodnotí jako den a aktivuje své funkce, jako by právě den byl. Mění se zastoupení epoch spánku, mozek tak nemá čas na řádný úklid, včetně oprav DNA, snižuje tvorbu melatoninu, který má také nezastupitelnou roli v uklízení vedlejších produktů energetického metabolismu, a průšvih je pak na spadnutí.
Světelná hygiena si zaslouží osvětu
U řady ambulantních pacientů je na prvním místě i důležité doporučení, jak zacházet se světlem („light hygiene“), to jest zvýšit expozici dennímu světlu, ideálně co nejdříve po ránu v kombinaci s fyzickou aktivitou (jeden z důvodů, proč jsou lidé venčící psy zdravější…). Zároveň je třeba racionálně hospodařit s umělým světlem ve večerních hodinách. Zde se nabízí vcelku levné řešení prostřednictvím bezplatných softwarových filtrů na počítače a telefony nebo brýlí blokujících modré světlo, které se doporučuje nosit zhruba od 18. až 19. hodiny (hlavně pro ty, co rádi sledují televizi, kde výrobci ponechávají i modré složky světla, protože jinak by neprodali ani jednu televizi: obraz by totiž nebyl nikterak atraktivní). Pro obyvatele měst, kterým do ložnice svítí pouliční osvětlení, jež je povětšinou velmi nešetrné k našim biologickým hodinám, lze také doporučit takzvané blackout (zatemňovací) závěsy.
Proto tedy, než se rozhodnete, že si do úst vložíte tabletu hypnotika, zamyslete se nad svou spánkovou hygienou, včetně toho, jak hospodaříte se světlem, a to jak přes den, tak večer.
Možnosti fototerapie na Psychiatrické klinice
Světlo nám tedy poskytuje obrovský terapeutický potenciál, který lze využít augmentačně při léčbě hospitalizovaných pacientů (v tuto chvíli zdravotní pojišťovny nehradí péči ambulantní). Problém je však ten, že každý z nás má biologický rytmus jiný, což určují naše geny. Museli bychom mít vyhrazený personál, který by administroval a hlídal správné načasování jednotlivých expozicí, které mají rozptyl od 5:00 do 8:15 hodin. Proto fototerapii aktuálně cílíme především na pacienty, kde je problém cirkadiánní rytmicity markantní. Současně máme k dispozici přenosné zdroje plnospektrálního světla, dokonce takové, které využívali naši olympionici při cestách do asijských zemí. Vybavili jsme dvě místnosti a třetí vybavujeme stropními plnospektrálními zdroji světla tak, aby naši hospitalizovaní pacienti nebyli přes den světelně deprivováni a došlo ke vhodné synchronizaci jejich biologických rytmů. Jedná se o prostory, kde lidé tráví nejvíce času – tj. denní stacionář, stacionář pro pacienty vyššího věku a nyní i mužský pokoj intenzivního psychiatrického dohledu, který prošel rekonstrukcí.
V noci je třeba svítit úplně jinak
Pak nás také zajímá večerní osvětlení na odděleních, a to jak kvůli pacientům, tak i personálu, neboť jsme si vědomi toho, že směnný provoz patří k rizikovým a velmi náročným pro každého jedince a může být zdrojem i zdravotních problémů. Proto jsme pilotně na oddělení pro pacienty vyššího věku instalovali do nástěnných madel na chodbách, na pokoje i toalety zdroje tzv. amber light, které dovolí nemocným dobrou orientaci v prostoru, ale neobsahují modrou složku světla, čím nenarušují cirkadiánní rytmus. Důvodem je to, že jakmile starší jedinec, kterému v procesu stárnutí klesá plazmatická koncentrace melatoninu, rozsvítí lampičku nebo zářivkové světlo, jeho organismus okamžitě reaguje poklesem melatoninu a nastartováním aktivity mozku do „denního stavu“, což vede k tomu, že pacientův spánek je zásadně narušen a on následně vyžaduje „noční medikaci“, která může mít negativní vliv na paměť, koncentraci a únavu druhý den. A to není jaksi žádoucí.
Jeden z nestorů moderní psychiatrie, česko-kanadský psychiatr prof. Paul Grof v jednom z rozhovorů uvedl, že „psychiatrie je na konci jedné éry a lidi budou léčit světla a magnety“, a pokud tuto budoucnost chcete potkat už dnes, tak se k nám přijďte podívat, obojím již mnoho let léčíme a postupně se to snažíme i zdokonalovat a kombinovat. Tyto vymoženosti můžeme realizovat díky přízni VFN v Praze, 1. LF UK v Praze a díky podporám grantu IPO RVO-VFN64165, Vondráčkova nadačního fondu a nově Nadačního fondu Nový dům a jejich laskavým sponzorům, kterým tímto děkuji.
doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D., přednosta Psychiatrické kliniky LF UK a VFN
