V sobotu 2. března uplynulo již 200 let od narození slavného hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Bohužel jeho život skončil v 60 letech a své poslední dny strávil v tehdejším pražském ústavu pro choromyslné, na dnešní Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN. Při příležitosti kulatého výročí narozenin skladatele bude v květnu na této budově odhalena pamětní deska.
Hudbě se Bedřich Smetana věnoval už od raného mládí, zejména hře na klavír a komponování. Ve 25 letech se oženil s klavírní virtuoskou Kateřinou Kolářovou. V době jeho uměleckého rozmachu ho však postihly nešťastné události. Ztratil tři ze svých čtyř dcer a manželka vážně onemocněla. Smetana odjel do švédského Göteborgu, kde se živil jako sbormistr a učitel hudby. Domů se vrátil až po pěti letech. Působil jako hudební kritik, dále jako první kapelník Prozatímního divadla a zejména skládal opery. V padesáti letech zcela ohluchl, ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl. Dokončil osm oper, z nichž největší popularitu získala Prodaná nevěsta. Z dalších skladeb jsou nejznámější cyklus symfonických básní Má vlast a smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“.
Tvrzení o příčině úmrtí skladatele
Smetanův zdravotní stav se stále zhoršoval a byl několikrát přijat do Ústavu pro choromyslné v Praze v Kateřinkách. Nejčastějšími důvody hospitalizace byly podle tehdejších záznamů „slabomyslnost, pomatenost, duševní poruchy jako důsledek obrny a padoucnice, alkoholismus, zuřivost a zádumčivost“. Po úmrtí 12. května 1884 Smetanovo tělo pitval profesor Jaroslav Hlava, který diagnostikoval progresivní paralýzu jako následek syfilidy. Později však svoje tvrzení změnil a přiklonil se k diagnóze senilní demence. Spory o základní chorobu skladatele se však vedly nadále jak mezi psychiatry, tak patology, dalšími lékaři i jinými odborníky. Psychiatr profesor Antonín Heveroch razil názor, že se jednalo o arteriosklerotickou zmatenost (demenci). K tomuto táboru se později připojil profesor Vladimír Vondráček. Naopak zakladatel české neurologie profesor Ladislav Haškovec tvrdil, že se jednalo o terciární stadium syfilidy – progresivní paralýzu. Po otevření hrobu v roce 1987 prozkoumala pozůstatky Smetanova těla skupina odborníků vedená profesorem Emanuelem Vlčkem. Její závěr byl, že se skutečně jednalo o progresivní paralýzu.
