V posledních letech se stále častěji setkáváme se situacemi, kdy si pacienti během vyšetření nebo ošetření pořizují zvukové či obrazové záznamy. Důvody bývají různé – snaha lépe porozumět poskytnutým informacím, zaznamenat průběh komunikace se zdravotníkem nebo uchovat důkazy pro případný spor. Tento trend s sebou přináší řadu právních i etických otázek, které je vhodné znát, aby zdravotníci dokázali reagovat věcně a s jistotou.
Základní právní úprava pořizování záznamů je obsažena v § 84 až 90 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Obecně platí, že bez souhlasu osoby nelze pořizovat její zvukové nebo obrazové záznamy, pokud by tím došlo k zásahu do jejího soukromí. Zákon však připouští určité výjimky. Svolení se nevyžaduje v případech, kdy je záznam pořízen za účelem ochrany či uplatnění práv dotčené osoby nebo k jinému právem chráněnému účelu, například jako důkaz v soudním řízení.
Pacient nebo jeho blízký si tak může pořídit záznam z rozhovoru s lékařem nebo z průběhu vyšetření, pokud tím sleduje ochranu svých práv – typicky pro osobní potřebu nebo pro možné využití jako důkaz v budoucím sporu. Tyto záznamy však nesmí být dále zveřejňovány, například na sociálních sítích, ani jiným způsobem zneužity k poškození zdravotnického pracovníka či zdravotnického zařízení. Pokud by samotné nahrávání narušovalo poskytování zdravotní péče, komplikovalo její průběh, ohrožovalo bezpečnost nebo zasahovalo do práv dalších osob, může zdravotník takovou činnost s odůvodněním omezit či zakázat.
V odůvodněných situacích může záznam pořídit i zdravotnický pracovník bez souhlasu pacienta, a to za účelem ochrany svých práv. Typicky se jedná o případy, kdy se pacient chová agresivně nebo vulgárně, případně když je nutné doložit skutečnost, kterou nelze jinak prokázat, například odmítnutí léčby bez přítomnosti svědka. Takový záznam může být použit pouze k ochraně práv zdravotníka nebo zdravotnického zařízení, například v rámci soudního či správního řízení.
Pořizování záznamů má kromě právních také etické a praktické souvislosti. Samotná přítomnost kamery může zdravotníky stresovat, ovlivnit jejich přirozený projev a ztížit otevřenou komunikaci s pacientem. Je proto vhodné postupovat klidně a profesionálně, pacientovi situaci vysvětlit a hledat rozumné řešení, které umožní zachovat transparentnost i důvěru.
Závěrem lze shrnout, že pacient může pořizovat zvukový nebo obrazový záznam pouze za účelem ochrany svých práv, nikoliv k veřejnému šíření či zneužití. Zdravotník může takové nahrávání omezit, pokud brání v poskytování péče nebo narušuje její průběh. Ve výjimečných případech může naopak zdravotník pořídit záznam k ochraně svých práv. Klíčové je především zachovat respekt, otevřenou komunikaci a důvěru mezi pacientem a zdravotníkem, které jsou základem kvalitní péče.
Mgr. Jana Schejbalová, vedoucí Legislativně právního odboru
