Odborníci z Toxikologického informačního střediska Kliniky pracovního lékařství 1. LF UK a VFN stáli v roce 2012 přímo uprostřed metanolové krize, která zasáhla Českou republiku. Konzultovali případy z nemocnic ve 14 krajích, kam lékaři přijímali pacienty s těžkými intoxikacemi. „Tato zkušenost byla silná lidsky, ale i odborně,“ komentuje prof. MUDr. Sergej Zacharov, Ph.D., který se stal vedoucím šestiletého výzkumu, zjišťujícího, jaké následky otrava přinesla 80 přeživším otravu metanolem.
Jak výzkum probíhal?
Rychle jsme si uvědomili, že se před námi otevírá výjimečná, i když tragická příležitost: podrobně zdokumentovat dopad metanolové otravy na organismus, a především dlouhodobé následky, které běžně zůstávají skryté. Vzhledem k rozsahu epidemie – šlo o více než 120 případů akutní otravy během čtyř měsíců, s mortalitou přes 30 % – jsme se rozhodli oslovit všechny přeživší a nabídnout jim dlouhodobé sledování. Do studie se zapojilo zhruba 80 lidí, což z ní dělá vůbec největší soubor svého druhu na světě. Naše práce se rozrostla ve velmi komplexní, multioborový projekt. Zapojili se kolegové z celé řady specializací – od oftalmologů, neurologů, radiologů přes adiktology až po biochemiky a specialisty na molekulární biologii. Klíčová byla také spolupráce se zahraničními partnery, například z Norska, Estonska, Spojeného království a Austrálie, kde mají s metanolovými otravami také tragické zkušenosti.
Z počáteční nutnosti a reakce na krizi se tak vyvinul dlouhodobý vědecký projekt, který přinesl 25 publikací v impaktovaných časopisech, z toho 11 v nejvyšším kvartilu, jednu odbornou monografii a 4 dokončené doktorandské práce. Hlavním smyslem celé naší práce ale bylo zlepšit péči o pacienty v budoucnu ─ ať už se jedná o akutní léčbu, diagnostiku, nebo porozumění dlouhodobým dopadům.
Nejzajímavější momenty při opakovaných kontaktech s nimi?
Jedním z nečekaných a velmi zajímavých zjištění bylo, že ženy s otravou metanolem dopadly celkově hůře než muži ─ a to i přesto, že vypily menší množství závadného alkoholu a měly v krvi nižší koncentrace metanolu. Odpověď je velmi lidská: muži, když se ráno po požití cítili zle, měli tendenci sáhnout po dalším alkoholu. Instinktivně si tak poskytli první pomoc. Ženy na stejný stav reagovaly jinak ─ spíše si vzaly analgetikum nebo čekaly, že to přejde. A právě ten „terénní“ etanol, tedy běžný alkohol, který pacient požije dřív, než dorazí do nemocnice, hraje v případě metanolové otravy klíčovou roli.
- Všichni, kdo dostali etanol před příchodem do nemocnice, přežili, 90 % bez následků
Statistiky mluvily jasně: všichni pacienti, kteří dostali etanol ještě před příchodem do nemocnice, otravu přežili. Z nich navíc 90 % nemělo žádné trvalé následky. Naproti tomu z těch, kteří etanol nedostali, přežila bez následků jen pětina. A všichni pacienti, kteří zemřeli, měli při přijetí do nemocnice nulovou hladinu etanolu v krvi.
Tato zjištění nás vedla k vydání doporučení ohledně přednemocniční léčby metanolové otravy ─ tedy že i v terénu může správné podání etanolu výrazně ovlivnit výsledek. Naše práce byla publikována v časopise Annals of Emergency Medicine, který má nejvyšší impakt faktor v oblasti urgentní medicíny. To pro nás bylo zároveň potvrzením, že i v takto složité krizové situaci může vzniknout něco, co má globální přesah.
Zmiňte prosím vaše dva unikátní závěry studie
Naše studie přinesla hned několik důležitých zjištění, ale pokud bych měl vyzdvihnout dva opravdu zásadní, pak bych zmínil následující:
- Přednemocniční podání etanolu může rozhodnout o životě i kvalitě přežití
Jak jsem popisoval výše – přednemocniční podání etanolu blokuje metabolismus metanolu a tím chrání zrak a mozek před nevratným poškozením. Naše data jasně ukázala, že pacienti, kteří dostali etanol včas, měli několikanásobně vyšší šanci přežít bez následků. Součástí tohoto zjištění bylo i přímé srovnání dvou hlavních nemocničních antidot – etanolu a fomepizolu. Ukázalo se, že z hlediska přežití i dlouhodobých následků jsou stejně účinné. A protože fomepizol není v mnoha zemích dostupný, je to zásadní informace pro praxi.
- Poškození zraku a mozku po otravě je hlubší, než jsme si dosud mysleli
Ve skupině pacientů, kteří otravu přežili, jsme pomocí nejmodernějších metod prokázali známky chronické neurodegenerace oční sítnice zhruba u čtvrtiny z nich. Jde o důsledek mitochondriální dysfunkce, kterou metanol spouští. Zároveň jsme objevili souvislost mezi genetickou výbavou pacienta ─ konkrétně přítomností alely apolipoproteinu E4 — a závažností poškození sítnice. To je zcela nové zjištění. - Neméně závažné bylo postižení mozku. U řady pacientů jsme našli toxické poškození hlubokých mozkových struktur, zejména bazálních ganglií. Nejvíce byla postižena oblast zvaná putamen posterior, která se ukázala být nejcitlivější vůči toxickým účinkům metanolu. Poprvé jsme také prokázali, že toto poškození vede k výraznému útlumu dopaminergní aktivity v mozku ─ tedy systému, který je klíčový mimo jiné pro pohyb, motivaci a náladu.
Závěrem tedy lze říci, že naše studie nejen popsala nové mechanismy poškození, ale zároveň ukázala, jak klíčové je rychlé rozpoznání otravy a včasná léčba ─ už v terénu.
Za vaši práci jste získal ocenění. Jaké?
V září 2021 jsme získali Čestné uznání ministra zdravotnictví za mimořádné výsledky v aplikovaném zdravotnickém výzkumu. Je to nejvyšší národní ocenění vědecké práce ve zdravotnictví a pro náš tým to byla velká pocta.
Toto uznání je ale především výsledkem dlouholeté a velmi náročné práce velkého multioborového týmu ─ téměř 20 klinik, ústavů a laboratoří z celé České republiky i ze zahraničí. Naším cílem bylo, aby pacienti z různých koutů země mohli během jediného dne absolvovat komplexní a vysoce sofistikovaný program vyšetření, a ještě se stihli vrátit domů. To vyžadovalo, aby všechny složky VFN pracovaly doslova jako švýcarské hodinky ─ a já dodnes obdivuji, že to skutečně fungovalo. Moje vděčnost patří kolegyním a kolegům, bez jejich vědeckého nadšení, energie a obrovské zodpovědnosti by tento projekt nebylo možné dokončit. Ocenění tak vnímám jako uznání celé naší společné práce.
Pracují lékaři a vědci nějak dál s vašimi zjištěními týkajícími se Parkinsonovy choroby a slepoty?
Ano, výzkum rozhodně nekončil rokem 2019, kdy byl oficiálně ukončen náš „metanolový“ projekt podpořený Agenturou zdravotnického výzkumu Ministerstva zdravotnictví ČR. Naopak – toxikologie metanolu zůstává živým a vědecky velmi aktuálním tématem. Od té doby jsme spolu s kolegy z neurologie, adiktologie, BIOCEV a dalších institucí publikovali více než deset dalších studií. Vycházely například v časopisech Clinical Toxicology, Neurotoxicology, Neurorehabilitation, Scientific Reports a dalších.
Zejména nás zajímá otázka, jak metanol působí na mozek z dlouhodobého hlediska ─ včetně souvislostí s neurodegenerativními onemocněními, jako je Parkinsonova nemoc. Ukázali jsme například, že metanol výrazně poškozuje bazální ganglia a snižuje funkčnost dopaminergních systémů, což jsou právě struktury a dráhy, které hrají zásadní roli i v patofyziologii Parkinsonovy nemoci. Zároveň dál sledujeme pacienty s poškozením zraku. Pokračuje i proteomická část studie, ve které zkoumáme, jak se během intoxikace mění složení bílkovin v různých tkáních a co to vypovídá o mechanismu toxicity. Na této části spolupracujeme s kolegy z BIOCEV a VŠCHT.
Jinými slovy: metanol je pro nás jakousi „modelovou látkou“, která nám pomáhá lépe porozumět obecným mechanismům toxického poškození mozku a oka. A tím může tento výzkum přinášet poznatky i pro další oblasti medicíny, nejen pro klinickou toxikologii.
Pořad, který se věnoval dopadům metanolové krize najdete zde: Josef Klíma: Jak jsem přežil devadesátky (2025/12) – Lihové mafie
