Nabídnout především všeobecným sestrám, zdravotnickým záchranářům a dalším nelékařským zdravotnickým pracovníkům (NLZP) možnost procvičit kritické situace v bezpečném a kontrolovaném prostředí – to byl cíl pilotního projektu in situ simulací, který odstartoval v prosinci loňského roku na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.
Projekt vznikl díky spolupráci s Fyziologickým ústavem 1. LF UK a Ústavem teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK. „Na naší Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny jsem pro jeho uskutečnění získala velkou podporu,“ říká autorka projektu Mgr. Petra Vilímová, která působí jako všeobecná sestra na KARIM a současně jako asistentka v Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství. Projekt se zaměřuje zejména na NLZP, kteří nemají se simulační výukou dostatečnou zkušenost. „To potvrzují i data, která v rámci projektu průběžně sbíráme – a zároveň se ukazuje, že počáteční obavy z toho, že simulace budou mít charakter zkoušky, rychle mizí,“ doplňuje autorka.
Původně byl pilotní projekt plánován na dva měsíce, v současné době však pokračuje díky podpoře přednosty Fyziologického ústavu 1. LF UK doc. MUDr. Mikuláše Mlčka, Ph.D., který pro realizaci projektu zapůjčil simulátor z Centra medicínských simulací Fyziologického ústavu.
Zájem roste a účastníci se vracejí
Původním cílem simulačních setkání bylo zapojit přibližně 30 účastníků, aktuálně pilotem prošlo 67 frekventantů, přičemž část účastníků se zapojila opakovaně. Většinu tvořili NLZP; do výuky se aktivně zapojili také lékaři a sanitáři, což umožnilo rozvíjet týmovou spolupráci v situacích napříč profesemi. Simulace probíhají v malých skupinách (typicky 2–4 účastníci), aby měl každý prostor si postupy i komunikaci aktivně vyzkoušet ve své přirozené profesní roli.
Zatím proběhlo 22 simulačních setkání a zájem o projekt pozvolna roste. Účastníci v průběžných zpětných vazbách uvádějí, že by uvítali ještě více simulačních setkání. Hodnocení ze strany frekventantů je celkově velmi pozitivní. O rozšíření výuky projevují zájem také lékaři a vedoucí lékaři, kteří chtějí umožnit proškolení svého zdravotnického týmu a rozvíjet týmovou spolupráci v akutních situacích.
„Možnost realizovat simulace jsme nabídli i dalším klinikám VFN. I zde se však zatím setkáváme s počátečními obavami a strachem z neznámého, zejména u nelékařů. Jde o podobnou nejistotu, jakou jsme na začátku pozorovali i u kolegů na našem pracovišti. Za klíčové proto považujeme nastavit hned na úvod očekávání: simulace nejsou zkouškou, ani nástroj k hodnocení znalostí a dovedností, ale bezpečný prostor pro nácvik, učení a společnou reflexi v debriefingu,“ vysvětluje Mgr. Petra Vilímová.
Důraz na týmovou spolupráci a komunikaci v zátěži
Simulace probíhají převážně v ranních hodinách od 7:00 do 8:00 hodin, což je vzhledem k provozu akutních lůžkových oddělení nejméně zatěžující čas. Výjimečně se realizují také odpolední termíny (cca 14:00–15:00 hodin) podle dostupnosti lékařských i nelékařských instruktorů. Účast je vždy dobrovolná.
Na výuce se podílejí tři nelékařští instruktoři a pět lékařských instruktorů. Připraveno je celkem 20 scénářů, které jsou zaměřené zejména na týmovou spolupráci a komunikaci v zátěži, klinické rozhodování v akutních stavech a postupy při náhlé destabilizaci pacienta. Část scénářů rozvíjí technické i netechnické dovednosti a probíhá ve spolupráci s lékařskými instruktory, jiné, primárně technicky zaměřené, vedou nelékařští instruktoři. Všechny scénáře vycházejí z reálných situací, které se v praxi stávají nebo mohou stát.
Specifikem projektu je, že simulace neprobíhají v „laboratorním“ prostředí simulačních center, ale přímo na pracovišti, ve známém kontextu, s reálnými týmovými vazbami a v podmínkách každodenní praxe. Účastníci tak netrénují jen jednotlivé postupy, ale i komunikaci, rozdělení rolí a rozhodování v prostředí, které dobře znají. Díky tomu je přenos do praxe rychlejší a přirozenější a díky prožitku i lépe zapamatovatelný.
„Frekventanti na simulaci vždy přicházejí s určitými obavami, protože ve většině případů nevědí, co mají čekat, a opravdu se domnívají, že budeme zkoušet jejich znalosti a dovednosti. Snažíme se je vždy se simulátorem a prostředím co nejlépe seznámit. Během simulace si nehrajeme na lékaře, nepřekračujeme své kompetence, zároveň je ani nesnižujeme. Je to reálná situace, kdy větší část frekventantů prožije určitou malou míru zdravého stresu, protože se něco děje, horší se stav pacienta a oni to musí řešit, přesně jako v reálné situaci,“ doplňuje autorka projektu. Ještě k tomu považuje za nutné dodat: „Každý člen týmu je v tu chvíli velmi důležitý a vůbec nezáleží na jeho pracovním zařazení. Důležité jsou postřehy a myšlenky a velmi často především ty, které neřekneme nahlas, protože právě ty můžou být v akutní situaci klíčové. I toto se v simulacích učí: že jsme členem týmu a jsme důležití.“
Frekventanti jsou po simulaci obvykle plní pocitů a dojmů, pro část z nich jde zároveň o první bezpečné setkání s novou nebo vysoce zátěžovou situací, kterou v reálném provozu nemají možnost natrénovat bez stresu a rizika. Právě možnost opakování situace a společnou reflexi účastníci často zmiňují jako jeden z hlavních přínosů simulace.
Formát in situ simulací se osvědčil také v adaptačním procesu nových zaměstnanců – v praxi byl již vyzkoušen a efekt je zřetelný. Nově příchozím umožňuje bezpečně si osvojit základní postupy, týmovou komunikaci i specifika pracoviště, posiluje jejich jistotu v prvních měsících na novém oddělení a pomáhá jim lépe se začlenit do kolektivu.
Zpětná analýza je součástí sdílení zkušeností
Klíčovou součástí každé simulace je strukturovaný debriefing, tedy řízená reflexe po scénáři. Právě v něm se z „akce“ stává učení: tým si pojmenuje, co fungovalo, co bylo náročné a proč, a odnese si konkrétní kroky, které příště zlepší postup i spolupráci. Debriefing zároveň podporuje bezpečnou kulturu učení, kdy chyba není selhání, ale informace, která pomáhá zvyšovat bezpečnost péče.
Víme, jak velký význam mají lékařské simulace. Pilotní projekt zároveň potvrzuje i přínos simulací zaměřených na nelékařské zdravotnické pracovníky. Největší potenciál do budoucna se však ukazuje v jejich propojení – tedy ve společných scénářích pro lékaře i nelékaře, které co nejvěrněji odpovídají realitě a jsou následně společně reflektovány v debriefingu.
„V tuto chvíli se posouváme o úroveň výš. Chceme, aby simulace byly přínosné nejen pro nelékaře, ale i pro lékaře, a aby co nejvíce odpovídaly tomu, jak tým skutečně funguje v praxi. Ve většině případů bývají simulační scénáře připraveny primárně pro jednu profesní skupinu – buď pro lékaře, nebo pro nelékaře – a druhá skupina v nich často chybí, případně je její role jen odehraná. My se snažíme, aby byl scénář postavený pro obě skupiny tak jako v reálné situaci a abychom následně mohli společně debriefovat to, co si z akutní situace odnáší každý člen týmu,“ doplňuje Petra Vilímová.
Projekt v tuto chvíli není ukončen a sběr dat pokračuje. Průběžné vyhodnocení již v tuto chvíli ukazuje pozitivní dopad, kdy nejvýraznější posun byl v oblasti subjektivního vnímání své role a vedení v akutní situaci. Zde uvedlo své zlepšení uvedlo 63,9 % účastníků. Pozitivní změna byla patrná také u schopnosti zachovat klid a soustředit se pod tlakem, kde zlepšení uvedlo 51,4 % účastníků, v oblasti komunikace v týmu v krizové situaci zlepšení uvedlo 48,6 % účastníků a v oblasti zvládnutí krizové situace si polepšilo 44,4 % účastníků. „Po ukončení projektu budou data zpracována a věříme, že se stanou podkladem pro dlouhodobou podporu projektu vzdělávání a rozvoj simulací in situ napříč VFN,“ uzavírá Mgr. Vilímová.
Velké poděkování patří všem, kteří se do pilotu zapojili – účastníkům za jejich čas a ochotu trénovat, doc. Mikuláši Mlčkovi, Ph.D., a především skvělému lektorskému týmu PhDr. Mgr. Ondřeji Ulrychovi, Mgr. Romaně Pucholtové, MUDr. Adamu Novotnému, MUDr. Michalu Barabasovi, Dr., BSc., MPhil., MUDr. Dominiku Hladíkovi, MUDr. Janu Horejsekovi, Ph.D., a MUDr. Nele Rezbárikové, bez jejichž „zapálení pro dobrou věc“ by projekt nebyl realizován. Za součinnost a podporu projektu vyjadřujeme poděkování Mgr. Ditě Svobodové, Ph.D., MHA, náměstkyni pro nelékařská zdravotnická povolání.
