Je jedno, jestli je to člověk v důchodovém věku nebo student
Ilona Kyršová se sedm let věnovala dobrovolnictví v různých organizacích včetně naší nemocnice, navštěvovala vážně nemocné a povídala si s nimi nebo je jen držela za ruku. Pak dostala nabídku pomáhat s tvůrčími dílnami pro pacienty. To už byl jen krůček k tomu, že se stala kmenovým pracovníkem Centra dobrovolnických aktivit VFN.
Jak vás život dovedl k dobrovolnictví?
Celý život jsem se živila jako účetní, nikdy jsem nic jiného nedělala. Měla jsem pocit, že všechno má být naplánované, musíme mít cíl, k němu směřovat a když to někdo dělá jinak, připadal mi divný. Jedna z mých dcer prožívala hodně těžké dospívání a s ní jsem pochopila, že když se někdo rozhoduje naprosto odlišně, není divný, ale jen svůj. Hledá cestu a člověk k němu musí přistupovat velmi citlivě a opatrně. Tím mi otevřela oči a já jsem začala dělat řadu věcí také jinak. Protože jsem byla zvyklá se pořád o někoho starat, volba padla logicky na dobrovolnictví. Navíc v mých osmačtyřiceti letech se dcery osamostatnily, odešly z domova a rodiče byli mladí, ti ještě moji pomoc nepotřebovali. Tak jsem začala pomáhat těm, kdo to potřeboval…
Jakými zařízeními jste prošla a na koho vzpomínáte?
Zkusila jsem domov důchodců, paliativní péče, za všechny zkušenosti jsem vděčná. Můj první klient tady byl Kristiánek, který ležel tehdy na Klinice dětského a dorostového lékařství. Navštěvovala jsem ho čtyři roky – četla jsem mu, ukazovala obrázky a vyprávěla. Nemluvil, nemohl se hýbat, jen očima mi dával najevo, že mi rozumí a že je rád, když přijdu… Pak ho přeložili do stacionáře mimo Prahu. Se všemi klienty jsem hledala své místo v dobrovolnické práci a ujišťovala se v tom, že mi tenhle typ činnosti sedí, že mě naplňuje.
Jaké vlastnosti jsou pro dobrovolnickou práci důležité?
Určitě trpělivost, empatie, schopnost naslouchat. Někdy se lidé bojí, zvlášť mladí, jak zvládnou kontakt s těžce nemocným člověkem. Není třeba. Nikdy jsem nezažila negativní zkušenost. Pacienti jsou rádi za jakékoliv vytržení ze svých tíživých dnů, buď budou vyprávět nebo jen tak naslouchat. Dobrovolníci se dozví řadu zajímavých lidských osudů a příběhů.
Myslím, že dobrovolnická práce mi dala víc, než jsem jí dala já. Zlepšila jsem se v komunikaci, vyjadřování, to mi potvrdila řada mých kolegů. Nejen, že tato práce zlepší pocit vlastní užitečnosti, ale rozvíjí řadu vlastností.
Kde a na jaké aktivity se mohou dobrovolníci hlásit?
Podle svých časových možností a představ: buď nabízíme docházení k lůžku pacientů nebo se mohou zájemci zapojit do příprav na jednorázové akce pro pacienty (tvůrčí dílky, besídky, hudební odpoledne, hraní her…). Mohou chodit pravidelně nebo jednou za měsíc. Vždy je to o vzájemné dohodě.
Více informací o aktivitách a způsobu, jak se přihlásit do centra dobrovolnických aktivit najdete zde:
