„Snažím se makat na tom, abych lékaře nepotřebovala,“ říká herečka Simona Babčáková

Herečka Simona Babčáková se narodila v Šumperku. Vystudovala Zlínskou školu umění, prošla scénami Městského divadla Zlín a pražského divadla v Dlouhé. Řadu rolí ztvárnila v Klicperově divadle v Hradci Králové, nyní vystupuje v Dejvickém divadle. Kromě herectví uvádí i své improvizační večery a moderuje. Těšit se na ni můžete i na Garden party naší nemocnice. V krátkém rozhovoru nám prozradila, jaký vztah má ke zdravotníkům nebo jak strávila letošní léto. 

Jste raději v Čechách nebo dáváte přednost dovolené u moře? 

Já jsem spokojená v Čechách, mně se naše příroda neokouká a těch krásných míst máme požehnaně. Takže já si vystačím s domácí dovolenou.  

Jak jste trávila letošní léto? 

Letos jsme byli na společném kreativním táboře i s dětmi. Stihla jsem pár návštěv, několik festivalů, kde jsme hráli improvizaci, chvíli na maringotce a jelikož jsme měli zaplacený zájezd z ledna, tak jsme zvládli i to moře. 

Co máte v nejbližší době v plánu profesně i osobně?  

Teď zkoušíme novou hru v režii Ivana Trojana v Dejvickém divadle, a to je hlavní podzimní plán. A jinak se aklimatizujeme, že zase začala škola. To je vždycky šok.  

Kde vás mohou vaši fanoušci nejčastěji vidět? 

Především v Dejvickém divadle, to je moje hlavní scéna. 

Co vás ze své profese nejvíc baví?  

Baví mě úplně všechno. Divadlo, filmy i improvizační večery. A to především proto, že je to pestré. 

Budete moderovat akci pro zaměstnance nemocnice. Jaký je váš vztah k profesi lékařů a zdravotníků?  

Mám velký respekt. Mám respekt i před nemocí, a především před bezmocí z toho vyplývající. Snažím se proto makat na tom, abych tyto záchranné služby a lékaře nepotřebovala. Snažím se o sebe starat co nejlépe, abych předešla nemoci a bolesti. Myslím, že jde o to, najít tu svou zdravou míru všeho. A tak ji hledám. A někdy to vyjde a někdy zase ne. Jinak mám se zdravotníky spíš pozitivní zkušenost, především se svou zubařkou a fyzioterapií. A také se záchrankou. Tu jsem potřebovala jen jednou v životě pro dceru a plakala jsem vděkem.