Je tomu již více než rok, kdy se v České republice objevili první hospitalizovaní pacienti nakažení zcela novou virovou nemocí, která získala označení Covid-19. Již po krátké době bylo jasné, že se nejedná o ojedinělou chorobu, případů bude přibývat a počet nemocných vyžadujících hospitalizaci bude narůstat.
Zpočátku pochopitelně nikdo nevěděl, jak rychlý nárůst pacientů bude zaznamenán, a panovaly důvodné obavy z možného přesycení lůžkových kapacit anebo přetížení personálu v případě, že by covid vyřadil z pracovního procesu větší množství zdravotníků během krátkého období. Ze strany vedení I. chirurgické kliniky bylo s tímto nepříznivým vývojem od počátku kalkulováno. Během nejkritičtějších jarních týdnů byl z tohoto důvodu vytvořen směnný provoz, kdy se po týdnu v práci střídaly dvě směny lékařů a byla vyčleněna lůžka i prostory pro případné přijetí pacientů s covidem. Nicméně v průběhu jarních měsíců roku 2020 množství hospitalizovaných s onemocněním covid zdaleka nedosáhlo očekávaných hodnot a provoz jednotlivých oddělení v tomto období nezaznamenal sebemenších změn. Elektivní operační zákroky neonkochirurgické povahy (například břišní kýly) byly odloženy pouze o několik týdnů.
S podzimem 2020 přišla další vlna onemocnění. Počet pacientů vyžadujících hospitalizaci prudce narůstal. Bohužel narůstal i počet těžkých případů vyžadujících hospitalizaci na monitorovaném lůžku, tedy případů, které vyžadují podávání většího množství kyslíku, umělou plicní ventilaci nebo dokonce napojení na mimotělní krevní oběh. I. chirurgická klinika má k dispozici 105 lůžek, z nichž 15 připadá na lůžka monitorovaná, která představují chirurgickou JIP, tedy oddělení, které poskytuje intenzivní péči pacientům zejména po rozsáhlých chirurgických zákrocích nebo nemocným se závažnými traumaty. Přestože JIP oddělení v rámci chirurgické kliniky je oborové oddělení intenzivní medicíny pečující převážně o pacienty chirurgického rázu (úrazy, stavy po rozsáhlých operacích, závažná krvácení apod.), opakovaně jsme prokázali, že s určitým omezením (především personálním a finančním) jsme schopni se postarat i o nemocné s celou řadou závažných či život ohrožujících stavů interního charakteru a do značné míry můžeme představovat JIP multioborovou.
Na I. chirurgické klinice ročně hospitalizujeme 5–6 tisíc pacientů, z nichž téměř třetina z nějakého důvodu projde intenzivní péčí. Z tohoto pohledu se jeví 15 monitorovaných lůžek jako velice nízký počet. Nejen proto jsem velice šťastný za fakt, že i s tímto počtem lůžek jsme schopni zajistit adekvátní intenzivní péči nejen pro pacienty z Prahy, ale i pro nemocné z relativně vzdálených částí Česka, pro které představujeme superkonziliární pracoviště v zásadě té nejvyšší úrovně a chirurgické odbornosti.
Co se týče samotného oddělení intenzivní péče, naše chirurgická JIP je tvořena dvěma podjednotkami (JIP 1 a JIP 2 zahrnující 6 a 9 lůžek), které jsou rozděleny chodbou. Jedná se o klasické „open space“ prostory, kde jsou jednotliví pacienti odděleni pouze posuvnými závěsy. Výjimku tvoří 2 samostatné jednolůžkové místnosti (boxy), které slouží pro izolaci infekčních či jinak rizikových pacientů. Prostory celé JIP jsou v zásadě koncipovány pro krátkodobé monitorace a velký obrat pacientů s tím, že nemocní vyžadující dlouhodobější intenzivní péči (metabolické jednotky, OCHRIP, dlouhodobá kontinuální dialýza či ventilace) budou nejpozději do týdne odsouváni na příslušná odborná pracoviště. Realita je z důvodu deficitu specializovaného typu intenzivních lůžek samozřejmě od původních plánů na hony vzdálena, s příchodem Covid-19 se ovšem tento problém stal ještě podstatně naléhavějším. Nejenže významně ubylo intenzivních lůžek následné a specializované péče, ale na druhé straně současně přibyla potřeba lůžek akutních. Na I. chirurgické klinice se dlouho dařilo covid lůžka držet pouze v rámci standardních oddělení, nicméně progresivně narůstající potřeba intenzivních lůžek pro nemocné s covid vedla během ledna 2021 k tomu, že jsme byli nuceni za tímto účelem uvolnit celý JIP 1 (6 lůžek).
Na dráhu boje s nemocí Covid-19 se tedy vydala i I. chirurgická klinika VFN, a to tím způsobem, že prakticky během jednoho týdne jsme byli nuceni ze zcela nevyhovujícího prostoru vybudovat izolované covid oddělení se vším všudy, tedy i s převlékacím filtrem, který musel být dodatečně a narychlo vybudován ve vstupním prostoru JIP 1. Navzdory počáteční skepsi i technickým problémům při vzniku celého projektu se zdánlivě nemožné podařilo realizovat na výbornou a v rámci JIP 1 jsme otevřeli 4 plnohodnotná intenzivní lůžka pro covid nemocné s možností plné ventilační podpory.
Stinnou stránku tohoto úspěchu ovšem představuje fakt, že jsme obětovali 6 chirurgických lůžek ve prospěch 4 covid lůžek, přičemž onkologičtí pacienti tvořící převážnou část nemocných na chirurgické JIP jsou na životě ohroženi podobně jako nemocní s Covid-19. Odklad operace, byť jen o pár týdnů, může být pro tyto nemocné fatální jak po stránce psychické, tak po stránce případné progrese onkologické choroby. A rovněž v případě, že se dostanou k operaci včasně, nemusí mít vyhráno už jen z hlediska vynuceně zkráceného pobytu na JIP, což se může neblaze promítnout do incidence některých pooperačních komplikací. Navíc je zde i stránka finanční. Provoz covid oddělení značně zatěžuje finanční rozpočet JIP a je zde reálné riziko, že finanční prostředky budou chybět jinde.
Závěrem bych ještě rád vyzdvihl několik faktů a osobních postřehů. V prvé řadě bych touto cestou velmi rád poděkoval veškerému personálu JIP za trpělivost a výbornou práci. Vše zlé je pro něco dobré a platí to i pro „dobu covidovou“. Opět se ukázalo, že vše je relativní a navzdory relativnímu úbytku počtu nemocných rapidně přibylo fyzicky i psychicky náročné práce v nepříznivých podmínkách, které jsou sice dle všeho „pouze“ dočasné, ale konec zatím zdaleka není v dohledu. Přes toto všechno mám ale pocit, že ztížení pracovních podmínek paradoxně vedlo ke stmelení celého kolektivu napříč zdravotnickými profesemi i odbornostmi. Pro většinu těch, kdo se na péči o nemocné s covidem podílejí, se jedná o zcela novou medicínskou zkušenost (náročná ošetřovatelská péče, obtížná ventilace apod.), což nám sice práci ztěžuje, nikoli však komplikuje. Jsme prostě v těchto podmínkách nuceni táhnout za jeden provaz, více spolu komunikovat a více se spoléhat jeden na druhého. V této souvislosti mě velmi potěšil i fakt, že po delší době opět vyplaval na povrch naprostý nedostatek a podhodnocenost kvalifikovaných intenzivistických sester, které v této době tvoří v zásadě stěžejní pilíř péče o nemocné s Covid-19. Mají tak moji hlubokou úctu a respekt, když v náročných podmínkách neustálého sledování dynamicky se měnícího stavu pacientů, v nepohodlí ochranných masek a obleků, v neustálém hluku alarmujících přístrojů a zvonících telefonů odvádějí v tříhodinovém směnném provozu práci více než stoprocentní.
Intenzivní medicína je bez diskuse týmová práce. Žádný doktor House ani medicínská celebrita prezentující se v denním tisku nikdy nemůže nahradit dobře fungující kolektiv, což „doba covidová“ jednoznačně prokázala. Já jsem opravdu hrdý na celý kolektiv chirurgické JIP I. chirurgické kliniky VFN a jsem velice rád, že jsem jeho součástí, ať už jako vedoucí oddělení, nebo jako řadový lékař.
MUDr. Jan Matek, vedoucí lékař JIP 1
1. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK
