Celý život se řídím heslem: Co tě nezlomí, to tě posílí. A vychází to

Do naší nemocnice přišla před více než deseti lety vlastně shodou šťastných náhod. Našla zde zázemí v kolegyních, podmínky pro péči o rodinu a zajímavou práci. ORL, kde dělá vrchní, si prošla postupně celé, všechny úseky práce. Má ráda výzvy, což se potvrdilo v loňském náročném roce. Bc. Kateřina Řezáčová se stala vítězkou ankety Zaměstnanec roku 2020 v kategorii manažer.

Co pro vás znamená zdravotnická profese?
Být zdravotní sestrou mě prostě baví. To, že budu sestřička, jsem věděla už na základní škole. Když jsem složila příjímací zkoušky a byla přijata na školu, kam se hlásilo přes 800 zájemců, byla jsem šťastná. Je pravda, že přípravu na zkoušky jsem nepodcenila. Nemám čas dělat něco dvakrát. No a vyšlo to.

Máte rodinnou tradici, nějaký vzor…
Rodinnou tradici nemáme. U nás byly samé učitelky, to já jsem být nechtěla.

Jak jste dlouho ve VFN a proč jste si ji vybrala? Náhoda nebo záměr?
Ve VFN jsem od roku 2008. Pravděpodobně to byl osud nebo náhoda. Měla jsem syna v mateřské škole a pracovala jsem ve zdravotní pojišťovně v oddělení revizí zdravotní péče. V té době jsem začala studovat vysokou a seznámila jsem se tam s několika kolegyněmi z VFN. K práci v nemocnici mě to táhlo pořád, ale nikde nechtěli sestru na ranní službu. Až jednou… při pročítání inzerátů na mě vykoukla ranní směna na operačních sálech ORL VFN, kde vrchní sestra byla Laďka Šídová, moje kolegyně ze školy. Bylo rozhodnuto. Kolektiv ORL je pro mě nejlepší za celou dobu, co pracuji ve zdravotnictví.

Znamenal pro vás loňský rok nějakou změnu v pohledu na zdravotnictví, zdravotníky?
Můj pohled na zdravotnictví se nezměnil, protože já vím, že umíme léčit, a ve zdravotnickou péči mám důvěru. Co se změnilo, byl pohled veřejnosti. Zjistili, že nás potřebují, a kdo zkusil naši práci během covidu, poznal, že to není vždy jen upravená sestra a usmívající se lékař.
 V době, když jsem šla studovat zdravotnickou školu, jsme byly přijímány pouze s dobrým prospěchem a měly jsme jméno. Během let se životní postoj lidí změnil a všichni chtěli studovat jen to, kde se dají vydělat peníze. Konečně snad lidi pochopí, že každá práce má smysl a že bez dobrého zdravotnického personálu se ani oni nebudou cítit dobře.

Co pro vás bylo největší výzvou?
Určitě to byla spolupráce na otevření odběrového pracoviště Covid-19. Nevím, jestli se to dá nazvat výzvou, ale byl to fičák. Měli jsme na to strašně krátkou dobu, myslím, že čtyři dny. Navíc na přelomu července a srpna, kdy měla spousta zaměstnanců dovolenou anebo jsme se míjeli. Byla jsem oslovena paní náměstkyní Svobodovou a společně s Míšou Langmajerovou a Ondrou Ulrichem jsme dostali každý svou část povinností, které jsme splnili na výbornou. Následně se k nám přidali další zaměstnanci VFN, vytvořili jsme fungující pracoviště a navázali jsme mezi sebou skvělou spolupráci. Za sebe můžu říct, že mě to moc bavilo a nabíjelo. Poznala jsem se s lidmi, které bych možná jinak nikdy osobně nepoznala, a s některými jsme zůstali i přátelé.  

Co bylo nejtěžší?
Zkoordinovat spolupráci několika profesí jako zdravotnictví, logistika a IT technologie dohromady s propojením na zdravotní pojišťovny v tak krátkém čase.

Kdo vás podporoval a dodával vám energii?
Navzájem jsme se podrželi, protože něco takového nikdo nezažil, neměl možnost vyzkoušet a v tak krátké době zrealizovat. Slíbili jsme si, že hned jak to skončí, pojedeme do lázní, a vůbec jsme nečekali, že nám střihnou křídla všem.  

Co byste své profesi, kolegům a nemocnici přála do dalších let?
Možná je to všední věta, když někomu přejete zdraví, štěstí a trpělivost. Ale pro mě má velkou cenu. Bez zdraví nemáte štěstí a bez trpělivosti nikam nedojdete.  Přeji svým kolegyním a kolegům, ať se jim daří v životě, a je jedno, jestli je pracovní nebo soukromý. Nemocnici přeji dostatek spokojených zaměstnanců a přísun financí pro výstavbu pavilonu A7.
Poznámka: Peníze už prý jsou…. Huráááá. Tak uvidíme.

Přeji Vám všem klidné léto.

Katka Řezáčová