„Během studií na FAMU jsem jedno léto pracovala jako sanitářka na popáleninách. Pracovala jsem na oddělení nejtěžších popálenin, v místech, kde nějakou dobu předtím zemřel Jan Palach. Pro mě to byla zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu,” říká o svém prvním setkání se zdravotníky a nemocnicí režisérka Helena Třeštíková.
Okolo byli skvělí lékaři, dobrá parta mladých sester, se kterými jsme si celkem dobře porozuměly. Snažila jsem se, kromě své práce, co nejvíc komunikovat s pacienty a dodnes si pamatuju jejich jména i příběhy. Myslím, že jsem se pak na podzim zase vrátila do školy mezi mé rozevláté spolužáky trochu jiná – pokornější.
Jaký máte vztah ke zdravotníkům? A změnil se nějak v náročném loňském roce?
Právě v době brigády v nemocnici jsem si uvědomila jedinečnost povolání zdravotníků. Lékařů, sester i všeho personálu. Být tak blízko utrpení, smrti, ale i uzdravování – to jsou tak silné emoce! Je mi jasné, že to povolání lidi zoceluje a každodenně prověřuje jejich sílu. A loňský rok to vše jen potvrdil. Když jsem četla v novinách nebo jsem viděla v televizi, jak zdravotníci zvládali tu neuvěřitelnou zkoušku, tak jsem se jen utvrdila v úctě, kterou k tomuto povolání dlouhodobě chovám. Velmi silný byl cyklus dokumentů „V první linii”, který byl natáčen v prvních měsících pandemie právě ve VFN.
S příběhy hrdinů Manželských etud jste prošla řadu míst a profesí. Máte mezi nimi zkušenosti se zdravotníky? Už jste točila u nás v nemocnici nebo to bylo poprvé? A vaše dojmy?
Moje praxe v nemocnici mě později přivedla k tématu práce zdravotních sester. V roce 1989 jsem začala časosběrný projekt s několika studentkami střední zdravotní školy. S nimi jsme točili také na praxi v nemocnici na Bulovce, takže jsem si oživila své dávné zážitky. Z tohoto materiálu pak vznikl film „Sestřičky”, který byl odvysílán v roce 2001 v České televizi. Dvě z těchto dívek jsem pak sledovala dál, dohromady tedy třicet let. Letos v lednu byly v televizi uvedeny jejich portréty s názvy „Karolína” a „Ester”.
Ve VFN jsem točila před delší dobou se skvělým fotografem Pavlem Štechou, který se tu léčil, do jeho portrétu „Události Pavla Štechy”. Do časosběrného filmu „Karolína” jsme točili v porodnici U Apolináře a teď tady pracujeTomáš, syn Marcely, hrdinky „Manželských etud”. Pracuje jako sanitář a vnímá tu práci jako své poslání, takže jsem si moc přála to zachytit. Vždycky to ve VFN bylo krásné a intenzivní natáčení se skvělými a velmi vstřícnými lidmi. Všem jim za to moc děkuju!
Čemu se v současné době profesně věnujete a co vám dělá radost?
Já pokračuju ve svých časosběrných projektech. Mám pocit, že jsem se v této metodě dokumentárního filmu našla, a snažím se ji posouvat a prohlubovat. Také učím na FAMU budoucí dokumentaristy. A radost mi dělá i kontakt s mojí rodinou – teď už i s vnoučaty.
