Spisovatel Jaroslav Hašek založil v roce 1911 Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Jednalo se o recesi a satiru, sliboval svým voličům například to, že “každý, kdo nám odevzdá hlas, obdrží malé kapesní akvárium” a tak podobně. Nic z toho, co měli v programu, nemysleli samozřejmě vážně (což pro spoustu současných, úplně vážných politických stran, platí vlastně taky, nemyslíte?), ale mně se na tom projektu líbí hlavně jeho název. A to proto, že mi hodně připomíná to, co tady děláme, nebo se snažíme dělat. Připadá vám to divné? Vysvětlím.
Pochopitelně by bylo krásné, kdyby z nebe spadlo 6 miliard Kč, my bychom si je uložili na účet a postupně celý špitál spravili do absolutní krásy. Nové přístroje, rekonstrukce budov, nová okna, fasády, asfalt v areálech, prostě všechno, co vás napadne. Ale tak to v životě nechodí a všichni to moc dobře víme. A tak jsme odkázáni na to, že si všechno musíme odpracovat pomalu a postupně. Nevím, možná jsem naivní, ale myslím si, že důležitější, než okamžitý luxus a dokonalost, je nějaký uvěřitelný příběh o tom, co děláme a proč. A že se po malých krůčcích posunujeme tím správným směrem. Prostě takový mírný pokrok v mezích zákona. Jasně, jsem si vědom toho, že je to nikdy nekončící příběh. Že na jednom konci špitálu skončíte a na tom druhém můžete rovnou začít znovu. Že se stejně nikdy nezavděčíte všem. Že neexistuje absolutní dobro a každá (úplně každá!) změna má své vítěze a poražené. Že je spousta lidí, kteří by to samozřejmě dělali jinak a mnohem líp. Ale to je fuk.
Protože pak jsou chvíle, kdy to celé dává smysl. Třeba když jsme po roce a půl intenzivní práce prosadili, že budeme mít vlastní heliport na Vltavě. Když jsme o tom spolu se záchrankou začali mluvit, všichni se smáli nebo si ťukali na čelo. Ale zůstali jsme trpěliví, pořád dokola jsme opakovali argumenty, hodně nás podporovalo minulé i současné vedení ministerstva zdravotnictví plus Městská část Praha 2 a výsledkem je, že město Praha nám ho na náplavce vybuduje a nemocnici bude sloužit až do doby, kdy na novém pavilonu A7 bude heliport definitivní. ECMO, nezralí novorozenci a další akutní případy přistanou na Výtoni, sanita je naloží a za 3 minuty jsou u nás. Možná mírný pokrok, ale zásadní. Pro nás, ale hlavně pro pacienty!
Nebo když naše druhé já neboli 1. lékařská fakulta, otevře od podzimu studium oboru Všeobecná sestra. Společně jsme si odpracovali akreditaci oboru a startujeme naostro. Léta jsme to chtěli a teď to konečně máme. Velikánský dík patří vedení fakulty, které dalo celému projektu úžasnou podporu. A tak si budeme vzdělávat sestry a budeme se snažit, aby ty nejlepší u nás už pak rovnou zůstaly, stejně jako je to teď třeba u porodních asistentek. Taky mírný pokrok, ale z pohledu nemocnice jedna z klíčových věcí.
Tak třeba tohle jsem myslel tím mírným pokrokem v mezích zákona. Čím víc mírných pokroků uděláme, tím bude VFN lepší, tím jsem si jist. Ostatně, celý milión se taky skládá z jednotlivých korun…
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
